Reaguji na poznámku Evy Sádecké. To bití je pozůstatek starých časů...myslím těch opravdu starých, kdy život byl bojem o přežití. Vím to od svého dědy který se narodil hluboko v devatenáctém století. Tehdy se muselo dřít. V malých hospodářstvích byl dobytek cennější, než člověk. Když pošla kráva..."Pošel" i člověk. Nemůžeme se dívat na starou dobu očima dneška.Já sám jsem jako malý kluk (dnes 85 letý dědek)dostal mnoho vejřezů od svého dědy. Metlou...kdy jsem pak mnoho dní měl malé strupy na stehnech. Na ty vejřezy si dodnes pamatuju...ale hlavně na to PROČ jsem je dostal. Na nějaké něžnosti nebyl čas. A ty něžnosti byly na nic. V životě musí být kázen' a nějaké ty kecy o špatném dětství nikam nikdy nevedly. Za tyrany jsem nikdy rodiče ani prarodiče nepovažoval....bylo mi jasné, proč ta "tyranie" byla.

Jsem zásadně proti fyzickým trestům na dětech. Jsem ale zásadně proti, aby to stát řešil nějakými zákony, protože to dopadne jako vždy špatně.

p. Kšír:

Souhlasím.

Bude to však dlouhá cesta.

Jak mohu učit lásku bitím? Prý je to zájem. To možná, ale negativní. Kdo to zažil, nechce v tom pokračovat.

Ano, Svět se nemění s naším věkem. Mění se oči, které se na něj dívají. Jestli je to vždy jen ku prospěchu ať si každý zodpoví sám....