Odpověď tazateli k uličnímu a kádrovému výboru

Tazatel se rozhořčuje, že se někdo ve zdejších diskusích cítí být pod knutou postupů někdejších uličních výborů. Vcelku pěkně vystihuje, jak se chovali a jakými pravomocemi byly tyto výbory za komunismus obdařeny, ale …

.. tím veškerá argumentační logika končí. Následuje jen popis vidění světa přes břevno ve vlastním oku.

Tazatel,  pokud se vlastně vůbec ptá, definuje svou představu protagonisty současného uličního výboru. Domnívá se, že jsou tito protagonisté tak označováni za svoje názory. Tak to samozřejmě vůbec není. Jde jen o jejich nefér chování. Názory by měly vést k argumentované diskuzi v mezích daných zdejším komunikačním kodexem. Tento kodex se momentálně dodržuje jednostranně a vůbec mám obavu, že je přímo zneužíván zcela účelově. To je ovšem třeba jen můj dojem, když se mi článek přesune z hlavní strany do nikam. Jsem zde na cizí půdě, a tak to musím akceptovat, což neznamená, že jsem s tím spokojen.

Jedním z ustanovení kodexu je třeba pravidlo, že se nesmí autorovi či diskutujícímu nadávat ad hominem. Když se ale podíváte do diskusí, tak převážně jde o nadávky a podsouvání. Někdy jde o zjevné útoky a neděje se nic.

Celá záležitost se neodehrává jenom zde. Dnešní komunikace je plna strachu a bezradnosti. Kdokoli se dnes odchýlí od vládní hlasatelny správného názoru hnedle je označen za dezoláta, v tom lepším případě, ale též za proruského trolla či švába. Situace se dostala tak daleko, že se začaly pořádat diskuse na téma, proč je společnost tak rozdělená, jak nadále obnovit komunikaci apod. Problémem je, že prostě jsou již z vládních pozic nařízené postoje, za nimž se zjevuje možný až trestní postih a řada lidí se tudíž obává veřejně projevovat. A pokud to již udělají, jsou osobní neargumentované útoky od předsedy vlády po posledního „výborného uličníka“ zcela unisono stejně útočné.

Ona útočnost je daná přesvědčením, že vláda má univerzální recept na rozum, což ukazuje, že zde není žádná ochota respektovat a počítat s opozicí. Příkladů je mnoho, třeba vyjádření k některým demonstracím a jejím účastníkům šmahem ve stylu kolektivní viny. Stačí, aby jeden řečník zmínil nestandardní názor na válku na Ukrajině a hned jsou všichni demonstranti proruští. Uliční výbory jsou asi z velké většiny samozvané a po vzoru vlády podsouvají názory, které většina odpůrců vlády ani nemá. Díky tomuto nesmlouvavému postoji možná nevydrží ani důchodová reforma volební období koalice Spolu.

Uliční výbory, stejně jako dříve různí konfidenti Rakousko – Uherska nebo ještě dříve zpravodajové inkvizice naslouchali veřejnosti a bonzovali svoje domnělé dojmy, které často nemusely mít žádnou protikladnou podstatu. Většina příslušníků této pomocné stráže vlády nad pravověrností občanů nemá patřičný esprit a vhled do situace. Jejich společným znakem jsou právě nálepky. Těžko říci proč to tito uličníci dělají a co od toho očekávají. To se třeba jednou dozvíme z nějakých archivů po padesáti letech.

Já už jsem dědek. Mám totiž vnoučata. Rozhodně mne už dnes nic nevyděsí. Možná ani nemám moc let před sebou, a tak cítím, že musím poctivě říkat, co si realisticky myslím o současných tématech. Lakování na růžovo válku Ukrajině nevyhraje, spíše naopak. Neklaním se nikomu, ani vládě. Snažím se být jen sám sebou a uličníci mi připadají jako anachronická retro švanda.

Možná u nás i nějací dezoláti či proruští trollové jsou, ale určitě to nejsou všichni jejichž znakem je nesouhlas s nějakým naivně nerealisticky podaným názorem. I dnes se objevují častušky, které předpokládají brzké úplné vítězství Ukrajiny.  Věřím spíše informovanému papeži,  který hodnotí situaci reálně a v zájmu člověka, ať umírá na kterékoli straně. Ani papeži se však neklaním, jen s ním nyní souhlasím a jeho celé stanovisko si rád po 20. březnu přečtu.

1. Nejsem voličem koalice, ani současné opozice. Moje hlasy propadly.
2. Neklaním se Babišovi, Okamurovi či Raichlovi. Od revoluce jsem nebyl na jediné demonstraci, vyjma náhodného výskytu při protestu protagonistů živé kultury před ministerstvem kultury. Vyskytl jsem se tam na cestě do archivu Hudebního muzea.
3. Nevnímám Rusko jako jediného zastánce evropské kultury, jistě mají v mnohém nepřijatelné názory. Na Ukrajině nevidí neonacisty jen úplný ignorant, ale to se vůbec netýká většiny Ukrajinců.
4. Myslím si, že nejde do důsledku totálně zničit nikoho. Bohužel ani Hamás. A už vůbec ne za jakoukoli cenu.

Prostě se zde s mnohými neshodnu, ale v něčem i shodnu. Mám právo na čestnou diskusi na místo nadávek a dehonestací. Nikdo není dokonalý. Je třeba to nejen alibisticky tvrdit, ale také se podle toho chovat. Pokud se nevrátíme ke klidné argumentaci, stane se nám, že příští vládu povedou populisti, což si nepřeji a raději vydržím další volební období umanutého Fialy.

Vláda vyhlásila pod trestem schvalování trestného činu dogma o agresi ze strany Ruska. Nemám s tím problém, protože Rusko je nyní agresorem. Ale nic víc. Nedal se žádný bianco šek na nadávání kdekomu, podsouvání proruských postojů. Nicméně se toho ujali samozvaní uličníci a vláda tomu bohužel přizvukuje. Je to cesta do pekel. Do pekel stavu, kdy vám zanedlouho dezoláti začnou všechno oplácet a budete stejně vystrašení a dehonestovaní jako se dnes cítí svobodomyslní a přemýšliví občané. Můžeme být i spojenci, když budeme mezi sebou dodržovat fér protokol. Nedodržování protokolu je neukázněnost a argumentační slabost.