Svoboda selhala, mluvit o míru je extremismus

Podle současného premiéra je již ve středu sobotní demonstrace odborů špatná a extremistická, protože naše vláda pomáhá nejlépe v Evropě. S odbory jedná a platy zvýšila. Na politickém kolbišti momentálně o míru nikdo nemluví.

Nejenže nemluví politici o míru na Ukrajině, oni nemluví ani o míru v naší zemi. Lež střídá lež. Když člověk poslouchá rétoriku vládních představitelů, z nichž nejhůře vyniká pan ééé Skopeček, který všechno vytrvale svádí na rozvratovou vládu Babišova Ano. Vyčítá současné opozici to, co sám dělal v opozici. Opozice volá po větší pomoci lidem a současně po udržení rozpočtu, čímž přesně vrací rétoriku tehdejších protagonistů nynější koalice Spolu. Ti lidé si společně nevidí ani vzájemně na špičku nosu. Zahleděni do sebe žijí zcela mimo realitu.

V takové situaci zoufalý někdejší premiér za ODS Václav Klaus volil prý v posledních volbách SPD. Jsme tedy na prahu katastrofy. Všichni zhrzení politici a opomíjení se jen hrnou k SPD, která svým gumově plastickým populismem a priori přijímá každého, kdo by mohl posílit jejich vyhlídky na moc. Žádný odborný program, natož vizi nemají.

Přes všechny hrozby ekonomicko politické nejvíce trpím glajchšaltovanou autocenzurou a objektivními ataky vlády na svobodu slova. V poslední době jsem si málem začal myslet, že jsem snad mimo realitu já sám. Ale  rozhovor s profesorem Drulákem  mi potvrdil moje pocity. Nejhorší je, že nezbývá než čekat, zdali alespoň v prezidentské volbě neuspěje demokratický kandidát, který bude lpět na svobodě vyjadřování a vrátí ji i do naší politické reality. Ekonomické tahanice budou vždycky a to vlastně nelze historicky žádné vládě plně vyčítat, protože je pod tlakem nároků úplně všech. Katastrofou Fialové vlády je ovšem návrat diktatury názoru a posílení hlubinných pozicí neonarcisizmu. Nacionalistické názory je něco, co je vhodné k výchově v preventivním režimu, kdežto odpůrci zbytečné ukrajinské války jsou hodni trestního stíhání.

Naštěstí je nyní na tapetě konečně otevřeně Německo. Německo je vlastně viník slabosti západu a viník ukrajinského konfliktu. Potvrzuje se můj prvotní předpoklad, že USA udeřili v hospodářské válce vůči EU na hlavní motor evropské ekonomiky na Německo. Chtějí nás donutit k podepsání obchodních pravidel a přijetí amerických norem, které Evropa nedávno odmítla. Myslím, že je čas na nezbytný veletoč a stanovit ve veřejném prostoru také, že někdejší mnichovanství je vlastně dnešním minskovanstvím. Minské dohody uznávaly lidská práva entity na východě Ukrajiny. Nyní jsme tato práva odmítli, vygumovali a dokonce se Zelenský vyjádřil, že on bude ochráncem těchto neposlušných a neloajálních entit. Takové řešení je bohužel zcela neuvěřitelné, neboť takovou možnost již měl a nevyužil ji.

Německo a Francie si naivně mysleli, že lidská práva nejsou ad hoc převoditelná na politické dresy. Mysleli si, že mír je cennější než válka. To se přepočítali. Lidem je válka dražší než mír. Od USA a struktur NATO by nyní bylo čestnější a možná i skutečným politickým řešením přijmout Ukrajinu do NATO. Jestliže je Putin už měsíce mrtvý a v Rusku puč střídá chaos a beznaděj, pak se již nemůže nic stát. Stejně má západ převahu, kterou již Rusko nikdy nedožene. Nakonec my jsme již anexí Královce dělení Ruska zahájili.

Na počátku všeho bylo rozhodnutí západu, že nebude o bezpečnostních požadavcích Ruska jednat. Američtí představitelé v době sjednocování Německa se dušovali a předháněli v ujišťování o nerozšiřování NATO. Realita byla postupně zcela jiná. Chybu samozřejmě udělal Jelcin, který tento gentleman agreement bral jako smlouvu, kterou pro západ ovšem nebyl. Přitom Američané měli devadesátkách v ruce jaderný statut Ukrajiny, ale tenkrát se ho báli stejně jako Rusko. Západ by měl čestně vyložit karty, aby bylo možné v něčem pokračovat a něco ustanovit, jinak do dvou let západ válku s Ruskem prohraje.