Tak už zase záleží na roku vydání knihy

Pokud se dostane zvídavému čtenáři do ruky odborná publikace, která je o společenském tématu, pak se automaticky dívá do tiráže, kdo a kdy to vydal. Pokud byl rok vydání na východě před rokem 1990 bylo třeba číst opatrně.

Tato doba se nám nyní vrací. Jak nám strana a vláda nakázala, tak nesmíme uvažovat o příčinách ukrajinského konfliktu jinak než nám bylo zaveleno a jak nám je uvědomělými omíláno. Proto jsou dnes publikace o Ukrajině cenné, jen pokud byly vydány před rokem 2022, kdy opět byla zavedena cenzura a některé knihy asi ani nevyjdou, respektive nebudou raději vůbec napsány.

Dnes bych chtěl váženému publiku představit knihu reportáží z Donbasu od reportéra Tomáše Forró (* 1979). Tento slovenský reportér se zabývá krizovými oblastmi a vojenskými konflikty po celém světě. Je držitelem tří novinářských cen mj. za sérii reportáží z Latinské Ameriky (Ekvádor, Kolumbie, Venezuela). Jeho texty vycházejí v Česku, Polsku, Rusku a na Ukrajině.

U nás naposledy vyšla jeho kniha Donbas Reportáž z ukrajinského konfliktu. Vydala Paseka v roce 2020 v Praze. Reportáže jsou z období mezi lety 2016 - 2018 a nejzajímavější jsou tím, že jsou psány z perspektivy obou bojujících stran. „Získal si důvěru lidí na obou stranách konfliktu a ti ho vzali mezi sebe, do zákopu a do bytu, kde s nimi prožíval bombardování a kde mu vyprávěli své osudy.“ Píše mj. recenzent Martin M. Šimečka na záložce vydání knihy.

Reportáže doprovází vnitřní monology autora, který často v duchu polemizuje s názory svých hostitelů. Evidentně je na straně protiruských „povstalců“ obecně, ať už je to v Abcházii, Jižní Osetii nebo na Donbase. Když mu například na donbaské straně líčí „kontakt“ bombardování školy, kde zahynuli děti i učitelé, vybaví se prý přesné souřadnice polohy ukrajinského dělostřelectva a jejich dostřelu, takže mu z rovnice vychází, že opět Rusové stříleli sami na sebe.

Nicméně autorovi v textu probleskují různé informace, které velmi ilustrují povahu konfliktu, a které dnes popíráme.

Většině lidem na Ukrajině se nechtělo bojovat a to je paradoxně spojovalo. Válka není kvůli nesnášenlivosti obyvatel, ale kvůli neochotě politiků jednat v zájmu lidí.

Co dodat? Lze jen doufat, že takové proradné knihy plné zakázaných informací nebudou již u nás vycházet. Lze jen doufat, že druhé vydání knihy bude proškrtáno a opraveno ve svých oboustranných náhledech na skutečnost. Lze jen doufat, že se veškerá lidskost z posuzování onoho konfliktu uvědoměle vytratí a budeme se všichni v klidu smát stanoviskům papeže Františka a pseudohumanistů vůbec.

Mám neblahé podezření, že naše uvědomělost je velmi děravá a někdo by měl prověřit i vydavatelství Paseka, zdali nechystá něco podobného. Alespoň by se jim mělo nařídit, že vydají pro kompenzaci pravdy povinně Ziegler Kroupovské blogy na správňácké uvědomělé téma.

Co pak mám dělat já, hloupý a nerozkoukaný naivka, který jsem odsouzen bezmyšlenkovitě papouškovat zdroje podporující moje vrozené pochyby o jednostranných nařízených informacích o nějaké záležitosti. Narodil jsem se v socialismus a jsem na to nastaven, a umřu asi v něčem stejně blbém, jako byl reálný komunismus. Asi to bude něco jako reálný kapitalismus.