Jak porazit islamismus?

Především je nutno přiznat si podobný fanatismus ve vlastních řadách. Odborná veřejnost ví jak s extremismem zacházet. Měli bychom se poučit z politických postojů k vlastnímu extremismu, jejž také neumíme vytěsnit.

Řečeno politicky: nemáme k extremismu pevný postoj. Extremismem umí být i folklor. Extremismem je i nereformovaná, sekularismu odporující konzervativní náboženská cesta. Když se zamýšlíme nad  extremistickými pohledy příznivců či exponentů ISIS,  jak se můžeme podivovat jejich pohledu na nás, Západní Evropu, když velmi velmi podobné pohledy na jejich svět a smýšlení mají naši extremisté – antiislamisté, kteří se tímto stávají jejich největšími spojenci na západě.

Politika západu se musí stále držet  demokratické umírněnosti,  ale vůči extremismu musí vést sledování, diskuzi a rozrušování či rozpouštění extremistických center. Tato oblast práce s extremismem musí přestat být podfinancována a podceňována. Jinak vážně hrozí, že opět lidé budou více fanaticky věřit než moudře pochybovat.

Jedním z veřejných aspektů boje proti islamismu je mediální intervence v případech porušování lidských práv. Vedle obchodu se musí šířit i bezpečné a férové životní prostředí. Velkou příležitostí je  případ pákistánské křesťanky Ásie Bibi  Norínové. Manifestačně by měly této ženě poskytnout azyl pro zajištění její bezpečnosti všechny země EU. Potom případní teroristé budou mít ztíženou pozici pro trestání jedné země a budou i ji obtížněji až marně hledat. Musíme radikálně změnit postoj k podpoře aktivistů lidských práv zejména v islámském světě. Není to okrajový problém, ale zásadní věc v boji proti extremismu. Pákistán se musí na mezinárodní scéně zodpovídat z neuhlídaného extremismu ve vlastní zemi. Minimálně je nutné vést zásadní dialog o tom, co je extremismus, s podobnými zeměmi.

Velkým problémem je obecně rozšířený názor mnoha našich spoluobčanů, že se jich zahraniční problematika netýká. To je velký omyl. Pokud se budou soudní dohry zločinů proti lidskosti táhnout léta jako pomalé a liknavé odsuzování zločinů nacismu a komunismu, viz  odsouzení vedoucích Rudých Khmerů v Kambodži  nebudou se zločinci extremismu ničeho obávat. Uniknou trestu třeba jako vyšetřovatel Mácha, který se podílel na umučení pátera Toufara. Je  dobře, že k odsouzení došlo, ale odstup let oněch zločinů smazává naději lidskoprávních aktivistů. Lidé jsou vlastně dost hloupí. Pokud se bojí migrantské invaze, musí se starat právě o zajištění lidských práv v zemích, kde bez podpory aktivistů hrozí exodus obyvatelstva. Odpovědného obyvatelstva, které chce přežít nebo žít lépe než v nekonečné bídě. Taková účinná aktuální solidarita by velice zlevnila následné problémy s migrací a případným válčením. Ale toto asi nikdy osoby nakloněné pevné víře ve fascinující vůdce, ať je to Babiš, Okamura, Duka nebo Zeman, nepochopí. Je totiž mnohem snadnější spolehnout se na výklad světa fascinující autority, protože nemusí bolestivě přemýšlet.