České stanovisko ke Frontexu, naivita smíšená s kolektivní touhou

Rozumný odpůrce nekontrolované masové migrace musí rozumně podporovat alternativu společné ochrany hranic nadnárodní organizací, které předpokládá umírněný kompromis v otázkách zákonnosti přístupu k migrantům.

Chápu, že se netrpěliví zavilí odpůrci migrace, kteří jsou pro zabránění migrace jakýmikoliv i nezákonnými a nelidskými způsoby, proti Frontexu, který by musel objektivně navenek dodržovat mezinárodní právo i evropské humanitární právo. A činil by tak bez ohledu na nejistý výsledek voleb v té či oné zemi. Určitý neoprávněný optimismus současných extremistů, kteří neustále vykřikují, že většina společnosti smýšlí tak či onak, vždycky tak, jak myslí oni, se opírá o drobné volební úspěchy extremistů v Rakousku nebo Itálii.

Jsou zde další rizika. Extremistické přístupy italského seladona ministra vnitra Salviniho se mohou Itálii ještě vymstít. Možná bude mít Itálie štěstí a v Libyi nastane jednota na platformě těch, s nimiž se dnes vyjednává. Co když ale nadnárodní pašerácké gangy přeplatí italské či evropské podpory politickým skupinám dodržujícím vyjednávané dohody? Nevládní humanitární organizace sehrají jistě roli ve věci mezinárodního i vnitrostátního (evropského) právního posouzení vracení migrantů do Libye, coby bezpečné zemi. Dalších rizik je mnoho, od politické korupce počínaje až po finanční propad jižních středomořských států, které by ze dne na den přestaly být schopny financovat úspěšnou ochrannou politiku. Pokus o rozbití společné ochrany evropských hranic má tedy jasná rizika politická i finanční, která by asi podle našeho státního bosse mohla vést k trvalému úspěchu stran protimigrantských. Zde počíná se ona naivita. Nic není na věčnost. Legrace se vyčerpá a pokud by zrovna Frontex se svou poslední koncepcí sjednocené politiky a daleko vyšším finančním potenciálem a spolehlivostí uspěl, dojde zcela jistě k propadu populistického tématu „antimigrant“.

Všechny strany budou muset ustoupit při vytváření kompromisu společné migrační politiky. To je demokratické. Všichni musí počítat s dalšími volbami a s případným volebním neúspěchem. Volby po válce prohrál v Británii i Churchil. Nepochybně z politiky dříve či později odejdou Salviniové, Babišové, Okamurové, Merkelové, prostě všichni. Ale extremisti jakoby počítali s udržením svých politiků na věčné časy a ve všech evropských volbách. Není divu, že dohoda o společné migrační politice není v jejich zájmu. Pro mne je nakonec chování našeho státně firemního bosse překvapením. Myslel jsem si, že je neideologický, ale on se bohužel ukazuje nyní ve světle principiálně nepolitických vyjádření a pohledů o jediné možné politice dané jeho současným horizontem. I když myslím, že jej tato euforie brzy zas přejde. V mezinárodním měřítku nedojde k takové stádní akceptaci jeho utkvěle neoblomných myšlenek.