Z Ústavního soudu se zase blýsklo na horší časy

Ústavní soud nám de facto vzkazuje, že porušení morálky za účelem získání veřejné funkce je v pořádku. Tak to má být. Čemu se vlastně divím v zemi, kde ústavní soud souhlasí se stíháním nezletilců za dluhy rodičů.

Byla chvilku naděje, že, když už na hradě má i šéf Ústavního soudu toho, koho asi chtěl, a svým rozhodnutím tento soud již volbu nemohl zvrátit, rozhodne v zájmu budoucnosti. Jenomže i Ústavní soud je tak nesvobodný, že nedokázal ani do budoucna ukázat morálnější cestu. Podržel prezidenta, pokryl mu záda. Není divu, pán na hradě totiž tyto soudce navrhuje. O senátu se ani nebudu zmiňovat, ten v tomto schvalování selhal již fatálně po mnohokráté.

Jestliže v naší zemi ani ústavní soud není schopen podpořit základy morálky a spravedlnosti, tak kdo? Ještě bych se dokázal smířit se stíháním nezletilců za jízdu na černo. Rodiče jim peníze na jízdné dát měli / mohli a nezletilec si za ně koupil raději cigarety. Budiž, i když i zde by bylo vhodné rozlišovat skutečnou vinu nezletilce. Ale v konečném důsledku by stejně měli nést důsledky rodiče.

Stejný ústavní soud přihlíží „zákonným“ praktikám šmejdů. Přihlíží exekucím nezletilců za nezaplacené služby související s bydlením. Přihlíží doživotním trestům za upadnutí do dluhové pasti. Dědeček si nic nepůjčil, ručil vnoučkovi za leasing na auto. Nikdy nemůže ze své pozice dlužnou částku zaplatit. Přihlíží dlouhodobě tomu, že věřitelé nenesou dostatečnou zodpovědnost za rizika spojená s rozhodováním o půjčkách, hypotékách, leasingu apod.

Co jsem tedy čekal v otázce nemorálního postupu kandidáta Zemana při získávání vrcholné veřejné funkce? Nějaký obrat, veletoč obratu k filosofii spravedlnosti? Prostě se nic nestalo a drobné prohřešky jsou ve volební kampani běžné, možné a snad i žádoucí. Občan si přece může vždycky všechno s jistotou snadno ověřit a nemusí na nic zfalšovaného nalítnout. Viďte, vy osamělí důchodci s neduhy zraku a pohybu a s prázdnými peněženkami?

Dobře, dobře, dobře. Přál bych si mít na deset minut takovou moc, abych mohl oněm soudcům nařídit, že musí popsat, jak by tedy měla vypadat kampaň, která již překračuje onen blahosklonný zákon. To bychom se asi ani nenasmáli. Bohužel se to nemůže stát, a pak ani není možnost zbytečný zákon, který nelze nijak porušit, zrušit. Za posouzení stížností na volby jistě soudci dostanou nějakou mimořádnou odměnu. Vždyť je to veliký úkol posoudit takovou složitou věc nad rámec běžné pracovně úřednické agendy. Za svoji kariéru mají tito soudci třeba jen jednu jedinou příležitost. A tu podle mne propásli. Nepotřebujeme takový ústavní soud. Stát je firma a trh tyhlety věci srovná do latě sám.