K závadnosti Ortelovských textů

Na četné výzvy, abych specifikoval problematičnost Ortelovských textů, jsem se nakonec rozhodl reagovat. Sice je na toto téma již mnohé napsáno, ale možná neuškodí to shrnout.

Ortel alias Hnídek má v portfoliu svého uměleckého růstu skinheadskou kapelu Conflict 88. Hlubší analýzou textů kapely se zabývají tyto práce:

https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/5695/1/diplomovapraceriskymilan.pdf

https://is.muni.cz/th/273459/fss_b/Bakalarska_prace.pdf

Lepší analýzu a přehled skinheadského hnutí těžko udělám a není to pro účely blogu ani čtenářsky zábavné.

Z tohoto skinheadského období si dnešní Ortel přinesl aureolu a kontext, který umožňuje jeho příznivcům rozeznat, co a jak jim je určeno. Pouhou analýzou textů sotvakdy k něčemu dojdeme, protože výklady každého textu se mohou různit na základě dešifrovacího klíče. V době reálného socialismu jsme se často bavili nad Rudým Právem tím, že jsme každému titulku rozuměli jako zprávě o erotickém obsahu. Takový dešifrovací klíč je podstatný, a abychom mohli nějaký text analyzovat, musíme k oněm textům dešifrovací klíč získat.

Neznalcům prostředí neonacistů nepřijde nijak závadná poznávací značka auta, kterou si zájemce koupí a staví na odiv. Například AH 1188. Kdo je informován o neonacistických symbolech, ten rozumí, že AH = Adolf Hitler a 1188 jsou pořadové číslice písmen v abecedě: A = 1 a H = 8. Takové základy má kryptologie neonacistického hnutí.

Abychom nezapomněli na Ortela. Přinesl si z prostředí rysy skinheadské tvorby a opírá se o podobnou základnu posluchačů jako v dobách Conflict 88. Tedy skinheady, neonacisty a sympatizující, často zmatené osoby jako třeba Daliborek, který se právě na koncertu Ortela nechal natočit. Rysy skinheadské kultury symbolizují mj. témata: kritika společnosti, rasismus, válka a boj, mytologické prvky, nadřazenost, antisemitismus, nacionalismus, oslavné písně.

Je to tedy úplně obráceně. Při analýze textů nemůžeme pominout skupinu posluchačů, vyznavačů a příznivců, kteří se k textům se zájmem obracejí. Oni tam podle svého dešifrovacího klíče nacházejí duchovní potravu a podporu pro svoje názory. Pokud tedy Ortel neopustil image skinheadské kultury a ohnul jej jenom ke kryptovlastenecké apologii neonacistické, xenofobní a kulturně rasistické ideologie, pak je nutné texty analyzovat ne tak, co doslovně říkají v obecné kultuře, ale co říkají v konfrontaci s názory a kulturou jejich vyznavačů. Ponejvíce říkají, chovejte se navenek jako vlastenci, ale jednou si budeme řešit problémy podle nás. Náš čas přijde, jsme tady a jsme na stráži…

Jak říká správně právník  Aleš Rozehnal, ve výkladu textu z hlediska obecné kultury jsou texty právně nenapadnutelné, protože se striktně vyhýbají násilí, které je ovšem schováno v celkové tematické struktuře symbolů a námětů, které naopak správně vidí v kontextu Ortelovy minulosti právnička  Adéla Hořejší, která texty považuje v tomto smyslu za protiprávní.

Ortel z hlediska skladby jeho posluchačů, vyznavačů a obhajovatelů nepatří do obecné kultury, tedy ani do ankety Českého Slavíka, patří do subkultury neonacistické xenofobie, což je u nás dosud prostě zakázaná názorová parketa. Podobně lze třeba uvažovat, že Eva Farna patří do subkultury dospívající dívky na začátku 21. století, což je zcela v pořádku. Přesto, kdybychom její texty chtěli vykládat jako vycházející ze skinheadské kultury možná bychom to našli a dokázali. Akorát její publikum jasně prokazuje, že její texty mají svůj svébytný výklad v řádu romantismu dospívající mládeže.