Mezi respektem a tolerancí

Zkusme to více polopaticky. Já například nepreferuji blondýnky. Když si mohu vybrat, vyberu si brunetu. Je to v podstatě iracionální impuls. Je to podvědomá pozitivní diskriminace brunet.

Respektuji ovšem všechny blondýny jako skvělé celistvé lidské bytosti. S mojí preferencí brunet nepadají blondýny na nějaké dno lidství nebo na vedlejší kolej. Nic jim nechybí. Tak funguje respekt. Nemusím mít blondýny rád, a blondýny se nemusí cítit nijak ochuzeny, protože je naopak mnoho mužů, kteří preferují blondýnky. Když se v zaměstnání vyskytne blondýnka, nic to pro spolupráci neznamená, vlastně si toho, že jde o blondýnu mnohdy ani nevšimnu. Pokud si všimnu, nikdy mi nepřijde na mysl myšlenka, co tady ta blondýnka dělá. V barvě vlasů se žádná zasloužená kvalita nenachází.

Mezi brunetami se mohou najít nesnesitelné hysterky, zlatokopky, …, a naopak mezi blondýnkami by mohla být ta pravá, co má pro mě sluch absolutní.

Nepreferuji muže pro intimní soužití. Přesto mi tato setrvalá orientace nebrání v tom, abych se postaral o přítele, když smrtelně onemocní. Dokonce jsem se v jedné fázi téměř nastěhoval k němu domů. Našli se pitomci, kteří neváhali z tohoto faktu cosi vyvozovat. Existuje spousta hybridních soužití až na samu hranici intimního soužití. Po tragické události v rodině se skladba pozůstalé rodiny může pohlavně stát jen rodinou mužů nebo jen rodinou žen. Po havárii v rodině pozůstalé sestry se starají o vnučku apod. Nikomu na tom nic vadit nemůže, ani nesmí. Přesto v takové ženské rodině mužský vzor chybí a rodina ztrácí svůj význam? Pak přiřaďme ke komunitě LGBT+ i svobodné matky. Příkladů neúplných rodin nebo příbuzenských či jen přátelských soužití, která mohou mít velmi blízko k vnější reflexi jako k homosexuaitě by mohlo být mnoho. Navíc mládež si v určitém věku hledá vzory mimo rodinu.

Komunity LGBT+ chtějí být takovými respektovanými blondýnkami. Pomohlo by to společensky i jejich dětem, které klidně mohou být hetero, ale přesto je společnost vystavuje stigmatu vyplývajícího ze soužití s osobami LGBT+. Vidět to jinak je v podstatě, bohužel, nenávist k jinakosti bližního. Tolerance je totiž v podstatě jen vynucena zákonem. Nenávistníci si nemohou dovolit osoby rozličné orientace nezákonně napadat. Kdyby to zákon nezakazoval, tak by to ovšem dělali, tolerují totiž jen se skřípěním zubů a běda, když jim tu toleranci naruší nějaký obscénní karneval za přítomnosti relativně oplzlých jednotlivců. Tito jednotlivci však nesymbolizují podstatu celé komunity. Stejně jako prostitutky, blond nebo brunety, nedegradují celé ženství na promiskuitní stvoření. V každé komunitě se vyskytují turbulentní nepřijatelní jedinci, ale podle nich nemůžeme soudit celek. Takový soud je totiž přímou podstatou nenávisti.