Moderní logický nonsens aneb Pravda – Nepravda – Lež

Jednu naši zdejší kolegyni rozčílilo, že nemá dostatek práv jako třeba menšina mužů, kteří chtějí žít v trojici a dosáhli uznání jakéhosi manželství. Nejde mi o propagaci obskurního soužití. Jde mi o pocity diskriminované majority

Naši oblíbenou a skvělou bloggerku irituje sada výsad, které požívají menšiny. Iritují ji natolik, že se musí denně ujišťovat o své identitě. Někdy si potvrdí identitu psycho-politickým testem, jindy se najde v prožívání podobného pocitu, kterým se vymezuje samotná menšina. Místo empatie však bloggerka hřímá a svěřuje se se svými pocity a úvahami:

Není nic zajímavého, překvapivého, vadného či snad dokonce špatného a pohoršujícího na tom, že tři muži chtějí spolu žít; je to pouze méně časné. Je ale vadné a pro mě pohoršující, když se méně častý úkaz stává ve společnosti preferovanou normou, která je státem chráněna víc než zvyklosti majoritní. Než například heterosexuální manželství s dětmi. Říká se tomu pozitivní diskriminace. To je „to něco“, co mi pije krev.

Zdroj: http://sichtarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=613780

Umožnění nějakého chování zákonem je pro autorku výroku preferovanou normou. Tedy: umožnění je preferovanou normou, respektive nějaká svoboda skupiny nebo jedince je prý preferenční normou. A je prý státem chráněna více než zvyklosti majoritní.

Prověřme nyní logiku těchto tvrzení. Máme tedy entity: majorita a minorita, umožnění (povolení) a znemožnění (zákaz), preference (ochrana, přijetí) a diskriminace (potlačení, odmítnutí), pozitivní diskriminace s jejím možným antonymem negativní preference.

Tvrzení, že majorita je státem méně chráněna než minorita, které je cosi umožněno, je vadné. Od ústavy po sadu zákonů sociálních daňových až k zákonu o rodině, který byl rozpuštěn do občanského zákoníku po roce 2013. Právě k těmto ustanovením neměly v minulosti minority přístup a není žádnou preferencí, že je jim to nyní jen umožněno. Minority nedostaly žádné právo navíc.

Pokud si naše bloggerka dobrovolně vybrala heterosexuální způsob života a svým právoplatným manželstvím konzumuje jeho výhody i nevýhody, nemůže se současně poohlížet po nějakých domnělých výhodách jiných genderových postojů. Tedy, člověk vlastně může všechno. Být současně hetero v normalizovaném svazku a současně mít další partnery a ještě se třeba cítit občas jako lesba, to je asi skutečně žádoucí a pokud to není normalizované většině umožněno, jedná se o diskriminaci.

Jak ovšem vyvrátit komukoli představu, že umožnění rovná se preference? Zdálo by se, že na základě nějakých výkladových slovníků. Slovo preference je v češtině obecnější než odstíněné české ekvivalenty povolení, přijetí a ochrana, které přesněji definují o jakou „preferenci“ se jedná. Překlad slova preference se podle mne má nejblíže k významu upřednostnění. Upřednostnění by znamenalo, že obskurní společenství má pro své soužití nějaké výhody navíc. Myslím, že pokud si dobrovolně normalizovaná heterosexuální žena stýská, že je jí odepřeno více mužů, má jen dvě možnosti. Ovlivnit celý komplex křesťanského myšlení a pohnout normalizovanými zákony. K jejímu pojetí polyandrie by jí paradoxně mohli napomoci islámští voliči! Druhou možností je navštívit kněze, psychoterapeuta či právníka a vyjasnit si, že člověka ve snech často napadají věci, které by ani nechtěl.

Bohužel značně pochybuji, že má naše KašpáRekyně bloggerka no. One skutečně nějaký problém. Její manipulovaná představa jen poskytuje vylhanou možnost vyvolat další vlnku nenávisti proti jinakosti, proti jeho přirozenému osvobozování ze spárů tisícileté diskriminace. Ono je to pěkné, do všeho mluvit a za nic nezodpovídat. V tomto ohledu je naše osvícená myslitelka skutečně vzorem, protože společnost k ní vzhlíží a hltá její svévolné lži. Ona dobře ví, naše zákony při svém vzdělání jistě dobře zná, že lež je v naší době „jenom moderní alternativní nepravda“. Každý se může mýlit, ale vykonstruovat nepravdu znamená dopustit se lži.