Multikulturní ghetto??

U nás v Česku je všechno možné. Dokážeme spojit blbost s genialitou i naopak. Je vážně pozdě na to, abychom se dokázali orientovat ve výkladu vlastního jazyka? Nebo logika významu slov také byla spláchnuta šílením postfakticismu?

Ghetto jako pojem souvisí historicky se zřízením prvního židovského ghetta v Benátkách v roce 1516. Jednalo se o zcela segregovanou (uzavřenou) čtvrť města. Jak fungovalo Židovské město v Praze za Přemyslovců a Lucemburků se můžeme pouze dohadovat. Šlo o zcela uzavřenou část města? Existoval nějaký dozor té uzavřenosti mimo stavební uspořádání?

Ghetta byla rušena v souvislosti s obecnou sekularizací v průběhu 19. století, kdy se všichni stali občany s teoreticky stejnými občanskými právy. K obnovení ghett došlo za druhé světové války. Stala se z nich shromaždiště k vyvražďování židů, tzv. konečnému řešení židovské otázky. Po válce se alespoň v Evropě začala ghetta považovat za příznak nedostatečného začleňování přistěhovalců do majoritní společnosti. Za což je právě pranýřován multikulturalismus.

Logicky by člověk řekl, že význam slova ghetto směřuje do skupiny symbolizující uzavřenost. Proto si lze jen těžko představit slovní spojení multikulturní ghetto, protože význam slova multi (více, mnoho) -kulturní směřuje zjevně k otevřenosti. Neznám žádný zdroj, jenž pojednává o multikulturalismu, v jehož představách by ústilo soužití více kultur do vzniku uzavřených ghett. Otevření se více kulturám nikdo logicky uvažující nikdy neuvažoval ani neplánoval jako více nekomunikujících kultur oddělených jakoukoli zdí. Aby se tato skutečnost ještě více ozřejmila, pokoušejí se někteří aktivisté multikulturalismu psát více o interkulturalismu, kde je více cítit směřování ke komunikaci kultur.

V čem tedy tkví tzv. selhání multikulturalismu, na němž se shodli Merkelová, Sarközy a Cameron? Hlavní zdí mezi kulturami je jazyková nezpůsobilost obou stran. Pokud již do země významnou menšinu pouštíme, musíme být adekvátně vybaveni kontaktní skupinou, která ovládá jazyk. Ale na tom se ve všech zemích ušetřilo. Ušetřilo se snadno, protože na šetření v sociální a kulturní oblasti se politicky dobře slyší v každé „vyspělé“ zemi.

Je to však paradoxní situace ne nepodobná naší situaci po pádu železné opony. Měli jsme spoustu učitelů ruštiny a nezbytně nutně jsme potřebovali angličtinu. Do jisté míry jsme situaci snad již zvládli přeučením mnoha ruštinářů. V západních zemích nadřazenost hlavního vlastního jazyka bývá státem dotováno. Dotována je dokonce i literatura na vývoz, aby se poukázalo na správný západní život. Kupodivu nenaráží na západě na odpor výuka příbuzných evropských jazyků. I když, vedou jazyky „imperiálně“ velké. Představa, že by se v příhraničních oblastech jako druhý jazyk vyučovaly na základních školách přeshraniční jazyky, nám připadá absurdní. A ještě absurdnější nám připadá vyučovat místo angličtiny již na základní škole arabštinu, turečtinu, vietnamštinu či romštinu. V tomto multikulturalismus, tak jak si ho primitivní politika představovala, cosi jako mávnutí kouzelným proutkem, selhal. Multikulturalismus čili otevřená společnost se musí otevřít jiným kulturním vlivům i v jazykové oblasti. Toto se nestalo a z toho jednoduše plyne, že se žádný multikulturalismus na západě nikdy neodehrával. Proto také nemohl selhat. Selhala pouze politicky primitivně splácaná politika s multikulturní fasádou, která byla obětována v okamžiku prvních nepopiratelných neúspěchů.

Je to jako, kdybyste zkusili kovat podkovu za studena. Nakonec byste s velkým vypětím a zpožděním podkovu vykovali. Ale proto připadáme my Evropané cizincům jako hlupáci, protože oni nám vesměs rozumějí, ale my jim ne. Jsme v zásadní nevýhodě jen z důvodu pýchy. Naše kultura a jazyk v nynějším uzavřeném uspořádání přímo odporují otevřené společnosti. Multikulturalismus v této podobě realizace selhat musel. Na druhé straně mávání s tímto pojmem mělo navenek prohlašovat evropskou kulturu za otevřenou. Ale nyní je cesta otevřená k tomu, vybízet politicky společnost k ještě větší uzavřenosti, kdy „rasismus není žádná hanba“, jak říká jeden zdejší bloger.

K napsání tohoto blogu mě přiměl titulek, který na mne vyskočil z nějakého odkazu na facebooku.  Hrnčíř (SPD): Multikulturní ghetta v Brně odmítáme! Napřed mne zaujalo, že může někdo takový titulek vůbec použít, vždyť je to zjevný protimluv. To je snad partaj SPD nějaká Strašná Partaj Deb.. pardon Demokratů? To bychom se velice spletli. Pan Hrnčíř z brněnské SPD je v kompletním popisu: PhDr. Ing. Mgr. Jan Hrnčíř, MBA, LL.M. Určitě nejde o nějakého laika, který slyšel pojmy ghetto a multikulturalismus poprvé. Vlastně je nabíledni, že při takovém vzdělání, není-li to jen reklamní legrace, jasně jde o vědomou a plánovitou manipulaci s pojmy. Takže na Okamurovu SPD si jaksi raději dávejme majzla, mohli bychom být zmanipulováni až k nesmazatelné směšnosti, při takovém flagrantně nesmyslném směšování pojmů.