Současní chciválcové možná nevědí, kdo nějaký Kissinger je. Za pár dní, dá-li Bůh, oslaví sté narozeniny. Možná bychom mu mohli za jeho neposlušnost vůči spojeneckému nařízení o jediném správném výkladu výše zmíněné válečné operace odebrat naše státní vyznamenání (držitel Řádu T.G.M. I. třídy). V jeho věku již nemá význam jej soudit a zavírat, stejně by na soudní přelíčení asi nepřijel. Stačí mu tady pod blogem nebo v diskusích naplivat na hlavu. I to mnohé chciválce povzbudí a rozproudí v jejich svatém nadšení pro likvidaci Ruska a pak Číny, prostě kohokoli, kdo je podle našeho mínění proti nám a není s námi.
Kissinger nehlásá nic víc než realismus a diplomaticky slušná vyjádření obav. (Bohužel jen pro majitele licence čtení iDnes Premium.) Podobně se vyjadřují mnozí chcimírové, kteří mají všech pět po hromadě. K realistům bych rád počítal i sám sebe. Ale asi o tom sám nerozhodnu, to přece zdejší klaka stanoví, kdo je nepřítel.
Každému, kdo poctivě studuje a ověřuje informace o podstatě a historii zmíněného konfliktu, musí být jasné, že máslo na hlavě mají mnozí neodpovědní politici, kteří si hřejí jakousi jedovatou polívčičku. Udržet minimálně mír jaderných zbraní je přitom hlavním úkolem příčetných politiků. Vítězství ve studené válce, kterým se dnes mnozí opíjejí, nebylo dosaženo válečným konfliktem, ale nakonec mírovým jednáním. Důvěryhodným uznáním suverenity a respektu. Pak byly možné i velkorysé ústupky. Došlo i na omluvy a došlo k prolomení historicky tajných informací. Na rozdíl od toho, že víme, kdo postřílel polskou elitu v Katyni, nevíme dodnes, kdo a proč zavraždil Kennedyho. A takové velmoci, která nemá jistotu ani ve vlastní nedávné historii, chceme dát naprosto volnou ruku v pohybu a jednání vojsk na našem území? Nepoučili jsme se z provozního centra na Guantanámu? To, co není právně možné v USA, učiní vždycky na cizím hloupém území.
Naše vláda se rozhodla pro zoufale bezradné politické činy, vše, co ji momentálně zajímá prostě prosasuje silou a hotovo. Nicméně to není reforma, ale jen stop time. Každá příští vláda většinu bláhových „reforem“ zruší. Proto je pochopitelné, že se o nich ani dnes nemá smysl bavit a diskutovat s někým, kdo rovnou předesílá, že z ničeho neustoupí. Asi je momentálně naprosto neomylný.
Ani já se nehodlám zaobírat každým závanem vládního větru. Je to ztráta energie. Mnohem logičtější je nyní zabývat se budoucností. Promýšlet, co budeme dělat po vládě myšlenkové vyprázdněnosti. Šetřit se má, to není ani nová, ani kontroverzní myšlenka. Ale šetřit tupým umrtvením a prohloubením podfinancování, rozkladem státního aparátu, který bude stejně nutné něčím nahradit, nebo na propady jinak doplatit v režimu „svaté nouze a krize“, je tragický omyl. Tato vláda po úsporných opatřeních ani nemluví o lepších zítřcích. Tvrzení, že budou za deset let ještě nějaké důchody věří jen skalní pověrčivci. Nebo snad někdo zaručí, že už nikdy nebude inflace, která znehodnotí vše, co nějaká generace vytvořila? Už před třiceti lety sliboval první premiér za ODS, že si jen na chvilku opasek utáhneme a hnedle bude dobře jako v Německu. A dosud soupeříme v životní úrovni s Portugalskem, a dokonce nás předbíhají země bývalé lido demo aliance, kterým jsme se vždy posmívali, že jsme z nich nejlepší.
Z této šlamastiky nás dostane jedině mír a realismus bez ideologického ohýbání statistik. Ztráta míru by totiž byla definitivní dlouhodobou inflací, kterou by již nikdo možná nedokázal zrekonstruovat ani za všechny peníze investorů světa. Taková rozpůlená zeměkoule se opravdu špatně slepuje. Díky pane Kissingere, že vám to stojí za to i ve stém roce života neztrácet smysl pro realitu, kterou mnozí mladší úplně potratili. Tedy mimo blogopáně Trčálka, ten má pravdu vždy a na jeho nesmysly dojde. Přesto přeji krásné narozeniny za oceán.
