... pak mohla být pravdivější?
Svrchní místní ateista se nám přiznává, že v mládí (rozuměj za socíku) nahlížel na věřící lidi na jednu stranu jako na takové prosťáčky a na straně druhé jako na vyčůránky, kteří skrze náboženství manipulují s lidmi a zajišťují si pro sebe dobré bydlo, ...
Zdroj:https://turnerjiri.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=801096
Exaktní pozitivista poslušně kopíroval tehdejší postoj režimu, kolektivní náhled na každého věřícího jako na hlupáčka a současně vyčůránka. To je vážně veselé. Za socialismu měli věřící daleko k nějaké manipulaci s lidmi, která by jim zaručila dobré bydlo. Totiž, jak komu, možná členům legendárního hnutí Pacem in terris mohly nějaké manipulace něco přinést. Vedle toho jsme měli na našem území vzácnou podzemní církev – hnutí Koinotés – které myslelo a pracovalo pro konkrétního člověka takřka v anonymitě, tedy bez ocenění. To efektivní ateista se svou redukovanou myslí nikdy nepochopí a těžko může takové dvě polohy věřícího ve světě házet do jednoho pytle.
Znám poměrně dost věřících a troufnu si říci, že jsem prakticky nenarazil na věřícího, který by ignoroval fakta a popíral evoluci. Evoluci jako popis nějakého vývoje procesu nepopírali ani ti středověcí „tupci“. Rozdíl je jen ve výkladu toho, zdali je evoluce náhodný nebo něčím plně řízený proces. Odpovědi na tyto otázky neustále ještě hledáme a zkoumáme. Věřící řekne, že ve věci evoluce spoléhá a věří v Boha, že jde o plánovitě pozitivní proces, ateista věří v „prozřetelnou“ samoorganizovanost pokroku, který se nemůže zadrhnout nebo zvrtnout. Od dob, kdy dokonce i katolická církev uznala paleontologii jako průkaznou metodu zkoumání (uznání Pierra Teilharda de Chardin) nic ovšem nebrání zcela svobodně diskutovat na základě všemožných námitek, jak to se spolehlivostí evoluce vlastně je. Rozhodně existují jevy, zejména při tzv. střihu genetické informace, kdy se dostává evoluce na zcela nahodilou až riskantní úroveň mutace, která hrozí i vymřením postižených jedinců.
Důsledky pro veřejnou morálku jsou nasnadě. Pokud budu považovat evoluční samoorganizaci za oprávněný přírodní diktát, musím nutně začít schvalovat vytěsnění nedokonalého druhu s poškozeným genem. A zde končí jakákoli morálka, která v rukou ateistů extremizuje efektivitu až k vyhlazování jedinců nejen v koncentračních táborech. Bez utopické představy nějakého smyslu lze jen těžko stavět na argumentaci jakoukoli morálku. Ale třeba nám něco nového a podnětného k tomu nějaký ateista odpoví.
Všechny teorie svobody založené ve filosofii nakonec zakotví u Kantovských imperativů, které jsou v podstatě dogmatem spoléhajícím na dlouhodobě ustálený výklad Boží přítomnosti v té či oné podobě. Ale dogmaty jsou i logické axiomy, podle kterých veleúspěšně žijí ateisté. Nehlupáci si objektivně připouštějí, že svět je nepoznatelný ve své úplnosti. Chytrolíní to vykládají jako relativizaci a nemohoucnost. Exaktním vzdělancům počínaje Einsteinem a Hawkinsem konče se nepodařilo vytvořit přesvědčivou – nepopiratelnou teorii všeho. Ale řada ateistů věří, že taková Boží všeteorie, která vysvětluje i sama sebe, existuje...
Argumentovat okultisty je stejné jako lidmi věřícími v redukci vidění světa v pouhých materiálně pozitivistických popisech prostřednictvím faktů. Obojí je myšlenkovou regresí. Přirozeně nedokonalý člověk v nějaké části svého myšlení je vždy okultistou i redukujícím ateistou, protože všem schází dostatek času, aby si mohli v klidu věci urovnat v hlavě. Často se musíme rozhodovat pod tlakem bez informací, bez ověřitelných faktů. Věřící jsou na tom poněkud lépe, protože jim svět přibližuje nepoznatelný ideál všemohoucí bytosti. Mají větší možnost zůstat vůči problémům otevření a jejich cesta k evoluci poznání a myšlení může být rozumnější než spolehnutí se na pravdivé usnesení vlády o situaci někde, kde si nemůžete nic ověřit. Takže v Boha věřit není tak hloupé, spíše mi přijde riskantní morálně i logicky věřit jen nějaké nahodilé vládě, zvláště když při tom vyhrožuje sankcemi.
Není tedy vhodné setrvávat u kolektivních předsudků o tom, jací jsou všichni věřící či okultisté. Stejně tak se ateismus nevylučuje se slušným, moudrým a hodným člověkem, i když předsudek musí v každém ateistovi vidět hrozbu, že v jejich podání žádný efektivní extrém nemá hranici. Postižený je k nepotřebě, odlišný je k likvidaci apod. Snažím se předsudkům vzdorovat. Proto zde příliš nediskutuji, protože bych se emocionálně propadl do pekla neustálého posuzování nahodilých nálad a nepromyšlených hnutí mysli, která nemají třeba jiný motiv než znuděnost či latentní odpor ke všemu. A nejhůř jsou na tom ti, kdo si myslí, že mohou povýšeně pasovat kohokoli na hlupáka, pak je jenom logické že nepřítel je všude... Kolik váží laskavý hlas a jak ho zvážit?
