Pokud definujeme pojem, měli bychom zachovávat odbornou neutralitu a nevpouštět stranická fakta, která posunují pravdivý obsah směrem k dezinformaci. Potom totiž hrozí, že nebude pojem přijímán s patřičnou důvěrou, což vlastně ani není pravá podpora vládních – stranických úmyslů.
V diskuzi pod mým příspěvkem k této věci se objevily citace z internetového „oxfordského“ textu. Je s podivem, že bychom při výkladu českého pojmu měli vycházet z odborného britského zdroje, který se obrací k angličtině a nikoli k češtině. Pokud mělo ruské slovo vliv na významový a sémantický posun anglického ekvivalentu, o čemž jsem již minule tak jako tak uvedl dostatek protiargumentů, ještě to vůbec neřeší situaci českého jazyka.
V akademickém slovníku českého jazyka z roku 1960 se uvádí, že slovo desinformace je původem z francouzštiny. V průběhu šedesátých let se začal, a možná právě pod vlivem rusismu, používat pravopis se z, tedy dezinformace. Nikoho snad ani na okamžik nenapadá ve vědeckém slova smyslu, že rusismy neovlivnily přinejmenším výklad některých slov v poválečné době do roku 1989. Nicméně slovo desinformace je velmi staré. V digitální knihovně jsem na něj nalezl odkazy až do novin starého Rakousko – Uherska.
Dezinformace v Národních listech 1913 (faximile obrazovky - autor blogu)
Dezinformace v Národních listech 1905 (faximile obrazovky - autor blogu)
Dezinformace Národní listy 1904 (faximile obrazovky - autor blogu)
Texty, kde je použito slovo "desinformace" pojednávají o národohospodářství v souvislosti s bankovními investicemi a průmyslem. Hospodářská i finanční válka již tehdy připravovala tu strašnou, skutečnou a zcela zbytečnou WWI.
Nezodpovědnost ministerstva, které zásadním textem podkopává objektivitu potřebnosti postihování dezinformací je nepochopitelné. Ukazuje na nezdravé sebevědomí a pýchu, že lidé jsou hloupí a nebudou si nic ověřovat, nebudou o ničem přemýšlet. Jistě jim to v nějaké okruhu společnosti vychází, ale bude to mít trvání jen do příštích voleb. Tato politika doufám příští volby nepřežije.
