... samozřejmě otázka postoje k míru. Mír není a nemusí být prohrou. Opravdový mír se dá uzavřít jen v atmosféře dostatečné důvěry a vzájemného uznání. Všichni si představují nějakou variantu vítězství Ukrajiny. Jedni dokonce doufají v Ukrajinskou vlajku nad Kremlem. Další si myslí, že vytlačí Rusy za hranice a problém navždy skončí. Třetí si představují převrat a rozpad Ruska, ale zapomínají na další pravděpodobné možnosti. V Rusku naopak může dojít k převratu radikálnějším směrem. Následkem mohou být pohotové kobercové nálety a hlava nehlava okupace Ukrajiny a násilná změna režimu.
Slibuje-li Babiš mír od jednacího stolu, pak na to v rámci svého mírového cítění slyším. Ale též jsem skeptický. Chování NATO není totiž v režii Evropských zemí. Ty naopak musely ustoupit agresivnímu tlaku USA, které dopomohly Ukrajině k likvidaci Minských dohod. Právě v USA našly Ukrajinci hlavní podporu proti Minským dohodám. Rusko se nechalo vyprovokovat, což je jeho část viny za rozpoutaný konflikt. Ale měli jinou možnost? Sankce a odmítnutí jednání nás dovedlo k současnému, téměř nekonečnému, stavu.
Ačkoliv chápu i stanovisko generála Pavla a jeho názorových souputníků, že válku na Ukrajině ukončí podpora Ukrajiny a její vítězství v konfliktu, nemyslím si, že by šlo o realistickou rozvahu. Generál má jistě dobré informace, ale drží basu se současným vedením státu, které jej do kandidatury nominovalo a podpořilo v kampani. Ve věci Ukrajiny a doprovodných jevů můžeme očekávat loutkovou podporu vlády na Pražském Hradě. Zbraně Ukrajině, proč ne, ale za svoje. To je přece místní pravicový leitmotiv. Nyní však vidíme bezbřehou inflaci, která ožebračuje všechny, podobně jako reálný socialismus. Zájemci o válku ať platí a financují. Ostatní nechme žít. K čemu zde desetiletí od utahování opasků za Klause a neustálého šetření a šetření a zase šetření docházíme? Že pro svoje potomky stejně nic nedochováme. Válka prožere naše důchody za nás. Jaký v tom, kdo vidí smysl?
Obranná aliance musí být obrannou nebo má sundat masku a přiznat, že je agresivní. Jak se dobránily USA afghánskému terorismu? Nakonec utekli bez prosazení demokracie. Vystavili statisíce obyvatel nadějím, které vyústily v útěk ochránců „tamních demokratických lidských práv“. Scénář je stále stejný. Velmoci prostě vedou nespravedlivé a protiprávní války s nejistými konci, které nakonec situaci jen zhorší. Důsledky akcí na středním východě sklízí Evropa například ve formě masivní imigrace. Americká pomoc či kompenzace pak spočívá v nuceném prodeji předraženého kapalného plynu. Takto si spojenectví moc nepředstavuji, ale budiž, když si to někdo spolu s falešnou pravicí zvolí. Hesla o prosperitě při volném pohybu kapitálu a lidských zdrojů odešla do záhrobí. Nyní máme na krku udržitelnost holých životů a možná i něco horšího. To ještě stále není jasný hlas pro Babiše. Vývoj reality možná již zanedlouho dovede i naše válečníky k jednacímu stolu.
Hlasem pro Babiše je úplně jiná hrozba. A tou je pokus o totalitní puč doprovázený vyhrožováním a následnou cenzurou. Tato vlna pod heslem boje proti dezinformacím (nedávno proti terorismu) se valí nejen z Evropské líhně slepých zákonů. Vedle toho iniciativně, jak je v této zemi, papežštější než papež, zvykem, vzniká náš národní zákon pro boj s dezinformacemi, aniž by se někdo obtěžoval právní a odbornou definicí dezinformace. Každý kriticky uvažující člověk ví, že tuto hranic nelze nikdy přesně vymezit. Koneckonců se na to vymlouvali již zákonodárci, kteří odmítali stíhat neonacisty či popírače holokaustu. To jsme se nikdy efektivně nenaučili. Zato vyhrožovat stíháním za odporování politiky definované pravdě, že jediným viníkem války na Ukrajině je Rusko. Stíhání popíračů holokaustu se ocitlo v našem trestním zákoně proto, že proběhly mezinárodní soudy, které zcela jasně nade vší pochybnost zločiny popsaly a odsoudily. Přesto u nás vycházela právní literatura, která doporučovala tyto výstřelky vychovávat a prodiskutovávat. Kéž by šlo alespoň o skutečná lidská práva. Kosovský protektorát vznikl na základě nepřiměřené síly ze strany Srbska, ale nikdo si netroufl ani tvrdit, že by Kosovci Srbům v ničem nekřivdili nebo neublížili. Zato ukrajinští andělé přijeli či ještě přijedou osvobodit své krajany v tancích. Pochytají během pár dnů všechny kolaboranty a za tři neděle bude čistý stůl. Není to dobrá vyhlídka pro lidská práva na Donbase.
Proto asi hlas pro Babiše zatím cítím jako menší zlo, než hrozbu totalitní a cenzurující neomezené pseudopravicové vlády a upevnění rovnovážné demokratické opozice ve státě, která nám momentálně chybí jako sůl nad zlato.
A ještě drobná douška pro redakci. Úvaha není referátem o situaci. Uvažuji o svých postojích ke předání svého hlasu v nadcházející volbě. Těžko lze dělat odkazy na nedezinformace, když nevím, kde jsou. Doufám, že k této povaze blogového příspěvku bude přiměřeně přihlédnuto.
