Polské územní požadavky vůči Česku

Česku hrozí opět ztráta území ve prospěch nepřátelské mocnosti, která neváhala urvat si podíl na okleštěném pohraničí spolu se sudetskými Němci. Pokud historické požadavky neberou konce, pak bychom měli požadovat zpět celé Slezko.

Slezská Vratislav, (nyní Wroclaw), byla součástí tisíciletých dějin českého království. Slezsko dobylo Prusko ve válce proti Rakousku, kterému tehdy vládla Marie Terezie. Musíme se naučit požadovat vrácení historických území od Baltu až k Jadranu. Našim sousedům by se to jistě nelíbilo. Ale historie je historie a my čekáme už více než 400 let. Slezsko patřilo Prusku a později Německu. Teprve po druhé světové válce bylo přiděleno Polsku jako kompenzace vůči Německu. Zcela jistě na náš úkor. Za všechny problémy musíme poděkovat rakouským Habsburkům. Rozprodejem a nepromyšlenou strategií zanedbali územní integritu českých zemí. Ztratili jsme Slezko a Lužici a tím i obchodní prosperitu z nich plynoucí. Nelze zapomenout, že v době třicetileté války nás poprvé zradila Anglie. Podruhé si to zopakovala v době Mnichovské dohody s Hitlerem.

Samostatně (nesatelitně) uvažující Češi nemohou truchlit pro kdejakého monarchu, který se stará o konkurenční říši, která způsobila v dějinách mnohé zločinné situace a dilemata. Monarchie je stejně špatná jako dnešní kryptocarský režim v Rusku. Putin je z hlediska délky vlády sotva v polovině monarchického mandátu právě zemřelé královny. V beznadějnosti racionální demokratické změny si Británie s Ruskem mohou podat ruce. K dobru bych snad částečně mohl královně připsat sice pozdní in memoriam omluvu Turingovi za stíhání „homosexuality“.

Británie má také mnohonásobné imperiálně ukrajinské máslo na hlavě. Británie má dosud v Evropě kolonii zvanou Gibraltar. Rozhodně se starala po staletí o územní zisky a dnes z nich zkouší obchodně těžit v konkurenci vůči Evropě. Přetřásat Falklandy – Malvíny je nošením sov do Athén. Jiní monarchové v Evropě umírají se stokrát menší pompou. Naštěstí existují mediální kanály, na nichž se člověk té veřejné ideologické tryzny nemusí vůbec nijak účastnit.

Ale zpět k polskému územnímu požadavku.  Vznikl dohadováním v sovětské éře, kdy jsme byli jen satelity internacionálního komunismu. V tom je to tak trochu podobné situaci kolem Krymu. Ano, získali jsme jakousi územní výhodu díky rozhodování satelitních ředitelů. Ale stejně jako Ukrajinci musíme do posledního Čecha bránit základní věc české říše. Územní integritu. Polsko chce svým útočným výbojem rozšířit agresivně svoje území. Ale my se Polsku ubráníme. Tedy pokud nebudou dostávat více zázračných zbraní od větší části spojenců, kteří možná budou mít drobné dilema. Nakonec se na dilema musí spojenci v NATO chystat i v případě Turecko – Řecké řevnivosti a vůbec díky podivně nespojeneckým postojům Turecka vůči Rusku.

Území, které Poláci požadují mohlo být ze strany Česka finančně kompenzováno, ale jim jde o půdu, o bližší zásahovou pozici vůči Praze. Naprosto nemůžeme zanedbat českou vysokou zvěř na příhraničním území a jistě se musíme zamyslet nad hrozící entomologicko – botanickou ekologickou hrozbou, kterou představuje rozšíření dolu Turow až na nově získaná česká území. Musíme nyní bedlivě sledovat s jakou horlivostí náš fialový premiér pojede do Polska souhlasit s Polskými požadavky. Mohlo by to voličům napovědět, co házet zanedlouho i poté do volebních uren.

Bůh ochraňuj České Velko Slezsko!