Povolební pocity Zeleného voliče

Úspěch jsem nečekal, ale mírný pokrok v rámci snahy ano. V tomto smyslu jsem zklamán a částečně sdílím smutek poražených. Na druhou stranu jsem nechtěl být na straně vítězů za tak drsně a nefér vedenou kampaň.

Zelení jsou zaslouženě na štítě, protože jejich veřejná pasivita se nepochopitelně dotkla vrcholu vytracenosti. Ani mí příbuzně smýšlející přátelé neznali jméno současné šéfky Zelených, Magdaleny Davis, v současnosti starostky Mníšku pod brdy. Zelení se umístili až za blokem Volný, což cítím jako nejhorší ponížení jinak chvályhodné ideové základny. Těžko říci, zdali si současné vedení nespletlo parlamentní volby s komunálními. Druhou příčinou je jistě současná nepopularita evropského zeleného údělu na naší politické úrovni myšlení.

Prakticky všechny viditelné partaje se do zeleného údělu vztekle zakously, až ho u nás zadusily. Jak jinak. Zelený průmysl u nás ještě neexistuje. Dokonce i obnovitelné zdroje skoupil z velké části ČEZ a další bývalí fosilní hráči. Není zde základna pro přirozené financování prosperující části sdílející zelená pravidla vidění budoucnosti.

Prohrou tedy nejsem překvapen. Blahopřeji normálně vítězům, protože vítězství pravice je v pořádku (sám jsem ho viděl ve svém volebním okrsku, kde jsem seděl ve volební komisi) a legitimní, stejně jako někdy levice, či středových liberálů. Jenom nemám radost z výsledku kroužkování, ale tu možnost měli všichni a nevyužili ji. Nicméně to poruší rovnováhu beztak rozrůzněných stran koalice hned od počátku. Snad to nepřeroste ve významnější rozpad, který by znovu dal šanci Babišovi.

V nastalé situaci u mne převládá zvědavost, jak si s volebním osudem poradí protagonisté, kteří byli poslední rok namachrovaní a věděli všechno nejlíp. Místy to bylo nesnesitelné, někdy i komické, často velmi nefér a fakticky nepodložené. Taková je ovšem politika. Proto ji nedělám, protože bych s některými nechtěl muset souhlasit, ačkoliv bychom třeba společně sdíleli středopravicové názory.

Jelikož ctím presumpci neviny, nebudu nyní věštit, kdo kam nepatří a co nezvládne. Dám tomu sto dní a uvidíme, zdali se vyklube rozumný a vyvážený program, který nevyvolá zpět k životu opozici, která zase zruší, co kdo nastolí, a tak dokola. Neměli bychom zapomínat, jak volali v opozici nynější vítězové po kumunikaci a respektu. Budu bedlivě sledovat, zdali se nějaký respekt bude konat z pozice vítězů.

Můj život současná politická skvadra asi příliš neovlivní. Snad jen pokud by ještě více pokračovali v likvidaci životního prostředí a vystoupili z platformy EU a totálně ze zeleného údělu, pak bych asi smutnil více. Tak si jdu lízat volební rány a držím palce vítězům, ať se neznemožní již zítra.