Kdo zaplatí za intelektuální debakl?

Pro některé blouznivce možná překvapivá zpráva. Česko svůj právní odpor vůči přerozdělovacím kvótám stanoveným EU prohrálo. Kdo nyní zaplatí za důsledky, které to naší zemi přinese finančně i morálně?

Vzpomínám si dobře na výkřiky, vezmi si migranty k sobě domů a za svoje peníze. Nyní tento fanatický odpor k symbolické evropské součinnosti v oblasti migrace přinese důsledky. Měli by je zaplatit odpůrci humanitní sounáležitosti.

Podstatné je, že porušujeme pravidla organizace, do níž jsme dobrovolně vstoupili. Jak chceme, aby i vůči nám byly plněny všechny povinnosti ze strany EU? Naprosto uznávám, že členství v EU je politikum. Chápu, že jsou názory a snahy z EU vystoupit a není na tom co zakazovat. Argumentujme a zvolme si případně novou cestu, ale nemůžeme postupovat, jako by u nás odpůrci EU zvítězili. Jde o zcela zbytečné intelektuální selhání ze strany širokého spektra naší politické scény.

Jde o mnohem více než o peníze. Dáváme všanc základní demokratické principy a pověst o české inteligenci. Na jedné straně se umíme obětavě starat sami o sebe, ale trpíme slepotou a falešnými nadějemi, že lze tuto starost uzavřít vůči světu a donekonečna si užívat momentální náhodné výhody. Trpíme iluzí, že účast v EU musí být asymetricky výhodná jen pro nás. Asi po vzoru Američanů a Britů, tváříme se, že můžeme dosáhnout velmocenské velikosti a důležitosti, případně si zajistit všeobecnou soběstačnost.

Tváří tvář koronavirové pandemii je stále zřejmější, že jakékoli jen naše dokonalé řešení neexistuje. Můžeme si dočasně vypiplat svoje dobré naladění pandemické křivky, ale dokud se nepodaří zvládnout totéž okolnímu světu, pak pandemie neskončí ani pro nás. Tato pandemie, která si nevybírá a týká se bez rozdílu celého lidského druhu nám dokazuje pošetilost rasových teorií, sociálních teorií, blouznivectví ve stylu vyvolenosti Boží apod. Adekvátní je morální rovnost a spolupráce. Jsme stejní i rozdílní zároveň. Míra tohoto konfliktu je jen v naší nebohé mysli.

Ačkoliv jsem si jist, že neodpovědní egoističtí géniové svoje postupy a záměry nezmění, přesto jsem musel svoje říci, aby bylo jasno, že protiváha existuje. Za Svaz politických donquijotů a sluníčkových hlupáků se snažím naznačit, že nebude z čeho činit zisk, když naivní a humánní či bezbranná část společnosti vymře nebo zanikne. Jde o věčný souboj agrese a resistence. Agrese se ovšem občas stane nesnesitelně brutální a resistence sebevražedně bezzubá. Nejde vůbec o pravici či levici, ale jistě, ať si to tak staromilci a zpozdilci tak nazývají, sice při tom zívám, nicméně chápu, že nedostatek představivosti souvisí s pýchou agresivního nevědění a zúžené osobní zkušenosti. Měli bychom se více poslouchat, lépe číst, více rozvažovat. Snažím se o to například tím, že nechodím opruzovat neargumentovanými námitkami pod blogy ostatních, s nimiž nesouhlasím, snad jen v případě nějakých hrubých prohřešků vůči myšlení a morálce. Argumentujme, ale nemáme-li co podstatného říci, mlčme a respektujme.