Kam míří konzervativní pravice? K novému vymezení nepřátel státu? Obávám se, že tímto ovšem většinu voličů naštval. A naštvaní voliči, jak známo nejsou normální, jsou pod vlivem emoce, tudíž nebudou volit ODS.
Pravice se ústy pana profesora provolává za normalitu, chce a bude nás za své vlády opět normalizovat k obrazu svému. A tak se stále omílají „betonové“ pravicové ikonické argumentace. Pravice je prý ochráncem rozvoje a podnikání. Úsporami a podfinancováním, privatizací veřejné sféry prý dojdeme do nebe. Přitom nejsou nikdy schopni odpovědět na jednoduchou otázku. Jak naloží s úsporami v době ekonomické krize. Koho zachrání a koho to nechají vylízat. Pravé řešení je strašit a poukazovat na nebezpečí ekonomicky okrajových jevů. Stát podle těchto teorií ohrožují nepřizpůsobiví a zneužívači dávek, péče a snad i vzduchu vezdejšího. Tyto ztráty v těsnění právního potrubí se nemohou rovnat systémovému rozkrádání a „bezhlavému outsourcingu“. Vždyť, co jiného je nynější divadlo s e-shopem pro dálniční známky než dlouholetá praxe našich někdejších vlád. Je to jen pokračování pravolevých opozičních smluv, z nichž se náš establishment zdaleka nevzpamatoval.
Ideologie je jen vějička pro veřejnost. Ve skutečnosti současným partajím v parlamentu, a zejména ODS, nynější politické rozvržení vyhovuje. Neustále slyšíme výpady proti zločinnosti premiéra Babiše, ale zatknout jej nikdo nedokáže, protože je zde důkazní nouze. Za časů konzervativního profesora Klause jsme také slýchali narážky na protiprávní jednání za časů závěrečné prezidentské amnestie, která prospěla právě podvodnému establishmentu a upevnila jeho pozice. A tak jsme nepozorovaně dospěli k podivnému stavu, kdy pravice sice bouří proti ochraně lidských práv různých nepřizpůsobivých, zaváděla by málem nucené práce jak za válečného ohrožení, zaváděla by i pochybné katolické morální pořádky podle starozákonních překonaných knih Mojžíšových, které dbaly zejména o tribalistické udržení židovského klanu. Tenkrát na prahu starověku a středověku mělo udržení natality skutečně existenciální dimenze, ale dnes? V této krizově úsporné společnosti nemá nikdo nárok na ochranu ničeho, tedy s výjimkou zájmů dotovaných průmyslových odvětví, jimž hrozí jinak tržní zánik. Sice se hřímá proti dotacím Agrofertu, ale potichu se předpokládá, že si dotace Agrofertu rozeberou noví političtí sponzoři.
Proto se nemůžeme zprava setkat s žádnou věcnou kritikou, ani s žádným programem vykazujícím rozdíly, protože i pravicový program ochrany podnikání se nyní koná a důsledně uskutečňuje a ochraňuje. Přitom by bylo jistě velmi účinné vyjádřit své programové zásady na příkladech skutečného zlepšení situace občanů. Ale co nás v podání ODS pravice čeká? Revize rozdaných a přilepšených důchodů potřebným, kteří budou prohlášeni ze dne na den nepotřebnými. Podobně se přes noc uzdravili různí částeční invalidé za časů úspor ministra Drábka. Dodnes se z toho většina těchto postižených nevzpamatovala. A kde jsou Drábkovy úspory? Kdo je dostal? Vyjádří se k tomu někdy někdo? Pravice se chystá jen opakovat drakonická úsporná opatření v zájmu vytváření nových nutných investic do budoucnosti ve stylu „e-shopů pro dálniční známky“. Proto nevedou opoziční strany žádnou věcnou volební kampaň. Všichni věří, že vyhraje nějaká PR. Tak možná chtějí přeplatit Babiše, anebo se dočkáme, že se s ním po volbách dohodnou podobně jako komunisté?
V dnešním světě nejdou realizovat žádné čisté ideové záměry zprava nebo zleva. Důležité jsou uvážlivé, nikoli konzervativní, avšak sofistikované věcné názory. Konzervatismus je extrém. Konzervatismus v Německu dopustil vzestup fašismu. Konzervatismus není jen napravo, ale i nalevo. Stejně tak komunisté se drží jakýchsi utopických idejí, o nichž ví, že je nikdy nemohou realizovat, ale nanejvýš slibovat. A těm, kteří si na to vzpomenou naordinují likvidaci. Představa, že můžeme do budoucna s těmito dvěma extrémy něco reálně budovat je v rovině nejtemnější naivity. Fenomenální jevy a problémy jako třeba Brexit, gender, ekologie nebo chudoba jsou nadideologické podstaty. Jistěže se jich pravice a levice chápe, ale nějakým jednoznačným způsobem se jich jednostranně dnes již nelze zmocnit. Chudoba prostě nezmizí rozdáním právě ad hoc dostupných hodnot „potřebnému lidu“. Ale nezmizí ani nucenými pracemi v zájmu abstraktních a nejasně určených úspor jakéhosi kafkovského systému. Chudobu řeší dostatek kreativity, velkorysosti, civilizace a reálné systematické investice. Nic z toho konkrétně naše partaje nenabízejí. A z toho je mi smutno. Tuším, že se z té námi samými špatně bržděné stagnace nevymaníme možná ani za mého života. Nemohu si odpustit, že stále čekám na omluvu pana profesora Klause, za jeho ujišťování, slíbil a nesplnil toho požehnaně, že doženeme hospodářsky vyspělou Evropu, ale s našimi dumpingovými platy k tomu máme stále stejně daleko, jako tenkrát. Stejně dumpingové by měly být výdělky korporací, ceny nemovitostí, ceny nájmů a energií či výše dotací. To by byl poprask. Je to jako požadovat, aby plat poslance byl pod průměrnou mzdou občana Česka a zvyšoval se jen spolu s ním, a to ještě s ročním zpožděním.
Bohužel k tomu, jak skutečně dohnat reálně západoevropské platy a důchody není zřejmě palčivá otázka pro zabetonovanou konzervativní pravici. Obávám se, že taková bytelná konzerva zapáchá nezájmem o občana. Proto se vymezuje pan profesor Fiala elitářskou představou normálních a nenormálních voličů. Přiživuje tím všeobecný trend k nenávisti, a to je velmi nevolitelné, alespoň pro mne nerozhodnutého voliče.