... je kdo.
Zatímco hladovci plnými hrstmi hltali kaviár a zapíjeli jej prvotřídním portským vínem, ostatní se v prvním diskuzním panelu věnovali důležitému rozlišování mezi dlužníky.
První dělení mezi nimi je hledisko podvodníci a podvedení. Podvodníci by měli sedět ve vězení a nikdo by se nezlobil, kdyby v nějakém vázaném režimu vraceli zpronevěřené hodnoty prostřednictvím nucených prací nařízených soudem. Podvodníci jsou na tom zatím nejlépe. Jelikož nikdy neplánovali svěřené hodnoty vracet, často si po odpykání směšných trestů užijí i plodů své kořisti. Jediné do čeho investují jsou mimikry a únik. To, že jsou vnímáni v jednom pytli se všemi ostatními dlužníky jim pomáhá ve skrývání.
Ostatní dlužníci se bohužel v drtivé většině dají považovat za podvedené. Mám na mysli osoby, které se staly obětmi trestního jednání, které tento stát nestíhal nebo velmi dlouho nestíhal. Jsou to například vyhnanci ze společných bytů, z nichž se průběžně mnozí stávají bezdomovci. Často je na počátku doslova krádež podílu na nemovitém majetku, který poškozené osoby nedokážou ve své situaci vymáhat. Podobně jsou na tom různí ručitelé za závazky příbuzných nebo přátel. Ocitají se dlouhodobě ve schizofrenní situaci, kdy jsou současně věřiteli i dlužníky. Podobně jsou na tom podnikatelé, kteří spadli do druhotné platební neschopnosti.
Stát nedokáže ani ochránit, ani vymáhat. Přesto právě za to inkasuje vysoké daně. Nelze opominout ani skutečnost, kdy v 90. letech sám stát neplatil svoje závazky včas a položil tím mnoho drobných dodavatelů na lopatky. Stát musí tyto právní disproporce narovnat a odškodnit oběti drakonicky jednostranných opatření. Pokud se situace nezačne řešit a setrváme na zastaralých hlediscích dosavadního vydobývání prestiže spíše než hodnot, čeká nás postupně občanská dluhová válka. Je nutné vidět a chápat, že dostaneme-li značnou část společnosti do situace, kdy nemají, co ztratit, musí se to zcela jistě obrátit proti společnosti samotné. Například nejlepší vydíratelnou osobou a adeptem budoucího sebevražedného terorismu je neřešitelný dlužník.
Řada dlužníků již byla potrefena nepřiměřenými tresty. Vedle rozpadu rodin, vztahů, ztráty domova a společenské prestiže, je nejhorší situace v tom, že najít legální dobře placenou práci v situaci dlužníka je častěji téměř nemožné. Nejhorší je to pro kvalifikované osoby. Pokud pošlete inženýra kopat kanály, což již dnes zdaleka není nijak dobře zaplaceno, je to neefektivní pro všechny strany. Na druhé straně, kvalitní zaměstnání také něco stojí. Musíte třeba dojíždět, stravovat se mimo domov. Znám řadu osob, které to vzdaly, protože spolu s exekucí zkrátka neměli na kvalitní práci peníze. Nemluvě samozřejmě o zlikvidované firmě, která by často mohla produkovat daleko větší peníze, než ponižující postavení v podřadné práci. Dalším dramatickým jevem je reakce potenciálního zaměstnavatele na hysterické reakce mzdových účetních. Považte, že mzdová účetní musí rozúčtovat mzdu včetně exekucí, což často vede, že vás propustí již ve zkušební době, protože každý dlužník je podezřelá a nepřijatelná osoba. Součástí reformy vymáhání dluhů musí být utajená forma inkasa. Peníze z platu by se měly poslat na soudem řízený účet účetní společnosti, která diskrétně rozešle plat, tam kam podle zákona má.
Pro dlužníky existují dlouhodobé plíživé tresty. Zadluženost se táhne desetiletí. Za tu dobu si každý může spočítat, že běžný vrah je na svobodě v nějakém daleko kratším limitním čase. To je potenciálně velice nebezpečné. Prozatím se tento stav kompenzuje paexistencí v šedé ekonomice. Pokud se ovšem přitvrdí a dlužníci přestanou mít snesitelné existenční podmínky, může začít peklo na zemi. Ať již si o dlužnících kdokoli myslí cokoli, nejde o žádné prosťáčky, hlupáky či ňoumy. Dlužníkem může být zítra každý. Socioekonomická skladba naší společnosti se rochní v nízkých platech a podfinancovaných pracovních podmínkách. Naši skvělí podnikatelé by bez dotací nepřežili. Je třeba rehabilitovat dlužníky oproti podvodníkům a zločincům. Je potřeba poskytnout dotace i dlužníkům, stejně jako podnikatelům. Dlužníci se musí přihlásit o slovo vlastní sebedemonstrací. Ještě na tom nejsou tak špatně, jako lidé bez identity v Indii, které nechali jejich příbuzní prohlásit za mrtvé, aby mohli uchvátit jejich majetky. Na demonstraci se jich sešly před časem statisíce. Situace dlužníků je v mnohém podobná. Sice nejsou ještě mrtví, ale nikdo se k nim nezná. Rodina a přátelé se musí bát jim pomáhat, dokonce se musí obávat je i ubytovat.
Posledním ze závěrů konference bylo prohlášení postoje k největšímu dluhobijci Evropy, jistému blogerovi na iDnes. I dlužníci mají právo na dovolenou. Proč by neměli mít? Trestné činy má stát povinnost stíhat a trestat. Drtivá většina dlužníků se k trestnímu soudu vůbec nedostane. Jsou to nevinní spoluobčané v podivně vyumělkované nouzi. Bohužel řešením se nezdá přihlášení k menšinám například účastí na Prague Pride. Není, co oslavovat. Je třeba spíše svolat na Letnou po demonstraci Chvilek pro demokracii vlastní demonstraci Život bez dluhů. Jde o demonstraci proti tomu výše naznačenému blogerovi, který je ikonou pomstychtivého trestání hlava nehlava. Představa, že někdo nemá nárok na dovolenou, protože dluží je zcela ilustrující. Jistě to může platit pro odsouzené podvodníky, ale těžko pro běžné dlužníky, jejichž osud může být způsoben často i zradou nejbližších osob v jejich okolí. Takhle tedy ne, nevážený blogere, nevážený proto, že si umanutě odmítáte vážit ostatních nevinných osob, které mají stejná práva a často i stejné problémy jako vy.