Přiznám se, že jsem již několik dní rozčilený nad tím, s jakou drzostí zde veřejnosti blogeři představují údajná fakta, která mají z takové třetí ruky, že ani nemohou uvést, kde ta ruka je. Připomíná to neviditelnou ruku trhu.
S určitýmodstupem reaguji na článek Oto Jurnečka -> Kolik lze a kolik nelze beztrestně říkat o táboře v Letech. V diskuzi pod článkem Jurnečka o svém zdroji uvádí: Fakt je ten, že jsem takto ozdrojovaný text přejal z třetích stran. Napsal jsem nyní na ÚSTR se žádostí aby zveřejnili nebo dali k dispozici celou svoji zprávu. Uvidíme jak jsme na tom s právem na informace.
V textu článku přitom Jurnečka uvádí celý špalek -> „Několik faktů“ červeným fontem. Pod těmito fakty pak podepisuje jako zdroj: Úřad pro vyšetřování zločinů komunismu. Podívejme se na některá fakta, která uvádí klíčový historický spisek na toto téma poněkud odlišně: Historici a Kauza Lety, který vydal Historický ústav AV ČR v roce 1999 (dále jen HaKL).
Tábor existoval již za první republiky. Na jeho místě v roce 1940 byl z rozhodnutí protektorátní vlády zřízen „Pracovní tábor pro osoby práce se štítící“, (tj. tuláky, žebráky, kočovníky, podvodné podomní prodejce, nikdy nepracující kriminálně závadové osoby z povolání, atd).
V tomto okamžiku ubytovnu tvořilo 50 převozných baráčků s příslušenstvím a bez oplocení. Těžko lze v této fázi cokoli namítat proti názvu Letský tábor.
Na základě nařízení česko-slovenské vlády z 2.3.1939 a novele 28.4.1939 byly v srpnu 1940 otevřeny tzv. Kárné tábory v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu. Tábory byly určeny k přechodné internaci mužů starších 18 let, kteří se vyhýbali práci a nemohli prokázat, že si řádným způsobem zajišťují obživu. (Alarmující datum prvního nařízení svědčí o myšlenkovém vývoji druhé republiky, která se snažila v některých aspektech zavděčit nacistům ještě před zřízením protektorátu 15.3.1939. – pozn. autora blogu) Výnosem z 30.11.1939 vláda nařídila cikánům, aby zanechali kočovného života. Pokud se trvale neusadí do dvou měsíců, hrozí jim, že budou zařazeni do kárných pracovních táborů. To se také dělo. V této etapě byl kárný tábor oplocený jen v části, kterou užívali rozliční, práce se štítící „kárníci“. Po vládním nařízení z 9.3.1942 se „kárné pracovní“ tábory změnily a přejmenovaly na „sběrné“. Sběrných táborů bylo na našem území více. V této chvíli byl tábor v Letech oplocen již celý. K preventivnímu potírání zločinnosti byla zavedena neomezená policejní vazba. 10.6.1942 výnos o potírání tzv. cikánského zlořádu způsobil, že se od 2.8.1942 oba předmětné tábory změnily na cikánské sběrné tábory, resp. cikánské tábory .
Velitel tábora Janovský vězně fyzicky týral, bil, z vlastní iniciativy jim odpíral i příděly potravy, na niž měli dle protektorátních zákonů nárok, celkově činil podmínky v táboře horší, než se po něm žádalo. Po vypuknutí tyfové epidemie byl z místa velitele odvolán a nahradil jej někdejší velitel tábora v Hodoníně u Kunštátu – Štefan Blahynka.
Tábor v Letech s převahou etnicky cikánského obyvatelstva byl v provozu jeden rok (od 2.8.1942 do 6.8.1943). Odjely odtud dva hromadné transporty do Osvětimi. Na následky tyfu došlo k úmrtí 60 osob. Z 1300 vězňů prokazatelně zemřelo na nedostatečnou hygienu, či špatnou stravu 362 lidí a také 30 zde narozených dětí.
V květnu 1943 bylo propuštěno cca. 200 vězňů a mnoho dalších uteklo. Ti ostatní, byli odesláni do moravského cikánského tábora v Hodoníně nebo do donucovacích pracoven v Praze-Ruzyni či Pardubicích. Tábor byl spálen, prostor dezinfikován.
Režim v táboře v Letech byl odlišný od života v klasických koncentračních táborech. Vězňové neměli vytetovaná čísla, mohli přijímat návštěvy příbuzných žijících vně, tábor nebyl obehnán ostnatým drátem či pod proudem, ale dřevěnou ohradou. Nebyly zde strážní věže s ostrou střelbou. Za celou dobu tábora nebyl nikdo popraven.
(Tyto otázky nelze dnes ještě jednoznačně uzavřít. Stále probíhá archeologický průzkum. Nebyly soustředěny a vyhodnoceny všechny relevantní materiální a listinné informace. HaKL na str. 19 uvádí, že po 2.8.1942 byla vězeňská část oplocena z jedné strany prkenným plotem, z druhé strany tyčkovým plotem.)
Tábor v Letech se nenacházel na seznamu koncentračních táborů berlínského Hlavního říšského bezpečnostního úřadu (RSHA). Lety nebyly ani pobočkou nějakého koncentračního tábora (tzv. Aussenlager - venkovní koncentrační tábor), jejichž vězni byli v evidenci některého takzvaného kmenového koncentračního tábora. Německé orgány neměly v průběhu nacistické vlády žádný problém nazývat koncentrační tábory tímto názvem a nijak se s jejich názvem netajili. Přesto podle nařízení německého vedení nesměly být na území Protektorátu koncentrační tábory.
(Tento odstavec je nejméně důvěryhodný. Nechce se věřit tomu, že by odborníci z ÚSTR nevěděli, že předmětné tábory nepodléhaly RSHA, ale protektorátní neuniformované kriminální policii. Ta sice synchronně prováděla stejná opatření jako RSHA, ale jisté odlišnosti lze zaznamenat. Nicméně podstatou všech genocidních snah třetí říše bylo současně utajení před veřejností. V případě likvidace protektorátních židů nařídilo nacistické vedení protektorátu zřízení nucených židovských společenství, která evidovala osoby a vyvlastnila jejich majetek. Doklady o jejich činnosti byly zlikvidovány, stejně jako osoby, které v židovské obci tyto události organizovaly. Díky tomuto postupu se o mnoha židech nedochovaly vůbec žádné informace nebo třeba jen zápis o úmrtí v Terezíně – případ naší prababičky. – pozn. autora blogu)
Zločin genocidy se v Letech neprokázal.
Ve shodě s historiky jsem nadále přesvědčen, že Cikánské tábory byly v konečné fázi koncentračními tábory. Pokud někdo využívá historické geneze a proměny táborů k zatajování a zesměšňování nejhoršího stadia jejich vývoje, aby mohl zlehčit tragiku romského holokaustu, činí tak vědomě. Zejména politici by si měli informace ověřit a ne pálit od boku. Nemoc nebo nevědomost neobstojí tváří v tvář opakování výroků, které již v minulosti byly před rozčilenou veřejností vyřčeny. Pokud někdo slepě využívá pochybné informace, které mají zabezpečit zamlžení podstaty, že sběrné = koncentrační. Samozřejmě slovo koncentrační se nerovná vyhlazovací. Já se spokojím s uznáním českého názvu: Cikánský sběrný tábor, což je totéž jako Cikánský koncentrační tábor. Z mnoha pohledů se jeví, že tehdejší vědomý český podíl na genocidě cikánské populace neexistoval, nicméně osvobození tyrana Janovského u poválečného soudu příliš důvěryhodné není. Dnešní zlehčování celé problematiky nás naopak může přibližovat ke schvalování trestného činu genocidy, ačkoliv jsme s věcmi minulosti neměli právně nic společného. Každý by to měl před lehkomyslným zlehčováním problému opatrně zvážit.
