Ortel alias Hnídek má v portfoliu svého uměleckého růstu skinheadskou kapelu Conflict 88. Hlubší analýzou textů kapely se zabývají tyto práce:
https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/5695/1/diplomovapraceriskymilan.pdf
https://is.muni.cz/th/273459/fss_b/Bakalarska_prace.pdf
Lepší analýzu a přehled skinheadského hnutí těžko udělám a není to pro účely blogu ani čtenářsky zábavné.
Z tohoto skinheadského období si dnešní Ortel přinesl aureolu a kontext, který umožňuje jeho příznivcům rozeznat, co a jak jim je určeno. Pouhou analýzou textů sotvakdy k něčemu dojdeme, protože výklady každého textu se mohou různit na základě dešifrovacího klíče. V době reálného socialismu jsme se často bavili nad Rudým Právem tím, že jsme každému titulku rozuměli jako zprávě o erotickém obsahu. Takový dešifrovací klíč je podstatný, a abychom mohli nějaký text analyzovat, musíme k oněm textům dešifrovací klíč získat.
Neznalcům prostředí neonacistů nepřijde nijak závadná poznávací značka auta, kterou si zájemce koupí a staví na odiv. Například AH 1188. Kdo je informován o neonacistických symbolech, ten rozumí, že AH = Adolf Hitler a 1188 jsou pořadové číslice písmen v abecedě: A = 1 a H = 8. Takové základy má kryptologie neonacistického hnutí.
Abychom nezapomněli na Ortela. Přinesl si z prostředí rysy skinheadské tvorby a opírá se o podobnou základnu posluchačů jako v dobách Conflict 88. Tedy skinheady, neonacisty a sympatizující, často zmatené osoby jako třeba Daliborek, který se právě na koncertu Ortela nechal natočit. Rysy skinheadské kultury symbolizují mj. témata: kritika společnosti, rasismus, válka a boj, mytologické prvky, nadřazenost, antisemitismus, nacionalismus, oslavné písně.
Je to tedy úplně obráceně. Při analýze textů nemůžeme pominout skupinu posluchačů, vyznavačů a příznivců, kteří se k textům se zájmem obracejí. Oni tam podle svého dešifrovacího klíče nacházejí duchovní potravu a podporu pro svoje názory. Pokud tedy Ortel neopustil image skinheadské kultury a ohnul jej jenom ke kryptovlastenecké apologii neonacistické, xenofobní a kulturně rasistické ideologie, pak je nutné texty analyzovat ne tak, co doslovně říkají v obecné kultuře, ale co říkají v konfrontaci s názory a kulturou jejich vyznavačů. Ponejvíce říkají, chovejte se navenek jako vlastenci, ale jednou si budeme řešit problémy podle nás. Náš čas přijde, jsme tady a jsme na stráži...
Jak říká správně právník Aleš Rozehnal, ve výkladu textu z hlediska obecné kultury jsou texty právně nenapadnutelné, protože se striktně vyhýbají násilí, které je ovšem schováno v celkové tematické struktuře symbolů a námětů, které naopak správně vidí v kontextu Ortelovy minulosti právnička Adéla Hořejší, která texty považuje v tomto smyslu za protiprávní.
Ortel z hlediska skladby jeho posluchačů, vyznavačů a obhajovatelů nepatří do obecné kultury, tedy ani do ankety Českého Slavíka, patří do subkultury neonacistické xenofobie, což je u nás dosud prostě zakázaná názorová parketa. Podobně lze třeba uvažovat, že Eva Farna patří do subkultury dospívající dívky na začátku 21. století, což je zcela v pořádku. Přesto, kdybychom její texty chtěli vykládat jako vycházející ze skinheadské kultury možná bychom to našli a dokázali. Akorát její publikum jasně prokazuje, že její texty mají svůj svébytný výklad v řádu romantismu dospívající mládeže.