JakoNacismus v Česku zvedá hlavu

Po volebním úspěchu SPD Tomia Okamury se dalo čekat, že u Jakonacistů dojde okamžitě k posunu dojmu o legalitě propagace fašismu. Pokud laskavého čtenáře zaráží slůvko Jako před slovem Nacismus, vysvětlení je uvnitř.

Zdejší administrace toleruje nacistickou svastiku, je-li užita ve smyslu přirovnání, že někdo je jako nacista. Pochopil jsem z toho, že pokud předřadím toto kouzelné slůvko „jako“, které proslavil již kterýsi A.B. svým vyjádřením „sorry jako“, pak mohu přirovnávat kohokoli ke komukoli. Dávat svastiku na klopu komukoli z tohoto blogu, všem politikům a institucím apod. Administrace díky jako!

Bez ohledu na některé jakofašistické bonmoty prezidenta, které znemožňovaly a znemožňují faktické stíhání projevů kulturně rasové nenávisti, různé odrůdy jakofašistů zvedají hlavu i zde na blogu idnes.  Kladou zdánlivě naivní otázky nebo prostřednictvím srovnání kohokoliv s nacismem propašovávají svastiky  tu na vlajku  EU nebo  na klopu ministryně současné vlády. Důležité je, že to dělají jenom jako. Je to bonmot podobný tomu prezidentskému, tedy nadsázka, parabola, metafora, prostě taková milá jakonacistická poezie.

Je to stále dokola. Propagace fašismu se vztahuje na jeho podstatu v minulosti. Fašismus vytvořil principiální způsob argumentace, který především vedl k tomu, že zákon umožnil označit skupiny obyvatel, jimž byla veřejně omezena lidská práva. Tzv. Norimberské zákony nikde nepíšou o holokaustu, ale jen o zákazu sňatků mezi Árijci a Židy kvůli zachování čisté německé krve apod. Dnes se ovšem prakticky žádný rozumný člověk nepostaví za nadřazování na základě rasové genetiky. To je spíše výjimkou. Nicméně jsou zde nové rasové pohledy. Rasa jako odrůda druhu může být pojata na příkladu psů. Mezi psy najdeme celou škálu od bojových druhů po gaučové mopslíky. Psí příznivci si libovolně preferují tu či onu rasu, se kterou se sžijí, ale nikde se neprofilují politicky tak, že by v rámci podpory preferované psí rasy hodlali jiné rasy zakázat. Nicméně samozřejmě lze logicky nalézt významné kulturní rozdíly mezi rasami. Třeba takoví gaučoví salónní psíci jsou z hlediska uhlídání nabytého bohatství zcela neužiteční a se svou tendencí se neustále válet v přízni páníčka jsou zcela nepřizpůsobiví ke službě ostrahy objektů. Na psíky mohou být samozřejmě v diskuzích různé názory, ale ty nevedou k jakonacistickému požadavku eliminace nějaké psí rasy. To lidé jsou na tom hůře.

Představitel politiky přímé demokracie prostřednictvím absolutního referenda, jímž se dostal technicky k moci právě Hitler v Německu, se pár hodin po volbách vyjádřil, že výsledek voleb je nutno interpretovat ve smyslu: Aby nevládly elity. Představa, že se pan T.O. nepovažuje za elitu je velmi úsměvná. Nejde o vysokoškolské tituly nebo odbornost. Elitou mohou být v dané oblasti prostě talentovaní a vytrvalí lidé. Každý, kdo je schopen se dostat k vládě, je v jistém smyslu elita. Přinejmenším se jí z pozice uchopení moci stane. Nechápu, jak na takovou vějičku někdo skáče. Pokud je někdo v čele, je elita. Taková elita se vždy naparuje a vyvyšuje nad ostatní. V dočasném politickém smyslu je to snesitelné a tolerovatelné. Pokud ale někdo dodává na úkor některé lidské skupiny ostatním celkový dojem, že je vyvolená (třeba česká) elita a chce tak učinit definitivně tím, že zakáže například nějaké světové náboženství, pak je to nebezpečný jakonacista, protože se nám snaží podsunout nové norimberské zákony. Nakonec je jedno zdali jde o muslimy, Romy, židy, bezdomovce či nepřizpůsobivé. Vyloučené identifikované skupiny lidí navozují princip selekce, který se nemusí zastavit před nikým. V tom jsou na tom psi mnohem lépe než lidé.

Přiznám se, že mne pár přátel zklamalo svými úvahami o emigraci. Můj postoj byl vždycky jiný. Proti jasnému zlu je třeba se postavit a ne mu vyklidit prostor. Proto jsem neemigroval za socialismu a neuvažuji o tom ani tentokrát. Přestože výsledek voleb se mi líbí málo, uvědomil jsem si, jak marginální jsou moje nechuti k některým jednotlivcům či stranám v politice. Nejnebezpečnější jsou totiž jakonacisti, kteří usilují o zákaz či eliminaci nějaké lidské skupiny. Rozhodně odmítám, aby se zanedlouho naše země propadla do závislosti na pudech. Civilizačním znakem je právě ovládání pudů, tedy vláda veřejného rozumu, dlouhodobě přijímaného veřejností. Moudrost proti dojmovému, pudovému tzv. zdravému rozumu.