Odkud pochází vyvyšování se nad komunity LGBT+? Je to stále stejné. Křesťanská věrouka neučinila pokroky, které by reformovaly veřejné mínění. Vědecké poznatky jsou stále příliš slabé, abychom se podle nich řídili.
Homosexualita ve Starém zákoně je křesťanům zprostředkována prvními dvěma kapitolami Genesis. Bůh stvořil člověka jako svůj obraz. Bůh podal podnět k plození, k partnerskému vztahu muže a ženy, ale homosexualitu jako variantu stvoření vylučují. Biblické odsouzení homosexuality najdeme v knize Leviticus: Jestliže někdo spí s mužem, jako se spí se ženou; potom spáchal ohavnost; oba budou potrestáni smrtí; jejich krev padne na ně. (Lev 18,22) V souvislosti s homosexualitou se hovoří o tzv. chrámové prostituci, která pocházela od nevyvolených pohanských národů. Podle talmudisty Moswe Majmonidese jde o páté přikázání ze sedmi v Sanhedrinu, a to páté přikázání proti cizoložství, do nějž se zahrnuje i homosexuální chování. Další drobné zmínky o homosexualitě nacházíme v líčení provinění měst Sodoma a Gomora, dále nepřímé odkazy v knihách Makabejských, kde ovšem trpí překlady svatého Jeronýma čímsi, co nazýváme „ztraceno v překladu“. Překlad z řečtiny pro latinskou Vulgátu má dnes mnoho kritiků. Nepřímým odkazem je např. zmínka o Héraklovi, který byl symbolem pro homosexuální lásku. (2 Mak 4,19)1
V Novém zákoně lze nalézt odkazy na homosexualitu: 1 Kor 6,9-11,1; Tim 1,9n; Řím 1,18-28 a Judův dopis 7. V těchto odkazech se však homosexualita opisuje obrazy jednání: v řečtině „malakoi“ a „arsenokoitai“ Pavel pojmenovává: prodejní hoši a neologismus prznitelé chlapců. Dále Pavel v pasáži listu Římanům: … a dostali náležitou mzdu za svůj poklesek.2
Souhrnně se při biblickém bádání po stopách odmítání homosexuality v převážné většině mluví o hříchu proti stvoření, o smilstvu – tedy obcování mimo manželství více méně za úplatu. Z dnešního pohledu medicínského bádání se jeví, že o nějaké vrozené – stvořené povaze homosexuality nebyli Bohem informováni. Kdyby Bůh stvořil homosexualitu, jistě by se o tom zmínil v knize Genesis. A zde se dostáváme do slepé uličky. V obecném výkladu stvoření, přičemž se kniha Genesis považuje z hlediska překladu jako nesmírně obtížná, se má za to, že Bůh stvořil vše včetně zla. Máme zde teze o všemohoucnosti a dokonalosti, které vysvětlují, že bez původce nic existovat nemůže.
Předžidovské kultury vnímaly homosexualitu jako trestnou jen v případě nedobrovolnosti jednoho z praktikujících. Všechna konkretizující místa v bibli popisující homosexualitu na ni nahlížejí jako na dobrovolně vybranou úchylku chování či jednání, analogicky se smilstvem a následně vydělenou prostitucí. I v dnešním světě se ve světě prostituce můžeme setkat s heterosexuálními prostituty, kteří pak na základě určitého zvyku mohou dosáhnout snad i homosexuálního prožitku. Zdá se, že z tohoto analogického úhlu dnešní společnost pohlíží na neheterosexuální chování prizmatem získání, ovlivnění a nakažení. Moderní medicína ovšem dokázala genetickou dispozici, tedy stvoření čili přirozenost výskytu homosexuality v přírodě nejen u lidského druhu.
Pochopení sexuality mělo své historické milníky. Robert Graves ve své knize o mytologii Řecké mýty dovodil, že proměna z původně matriarchální společnosti měla základ i v novém uchopení oplození. Nejdříve se uvažovalo, že o otěhotnění rozhoduje žena nebo božstvo. Mobilní válečné řecké kmeny však ukončily tyto představy tím, že ženy v otroctví otěhotněly i násilím, a srazili tím ženský piedestal na reálnou zem. Graves za důkaz takové proměny myšlení považuje kult přechodové bohyně Palas Athény, která je válečnickou ženou-mužem.
Inu je to s podivem, jak vysvětlení jevu otěhotnění ovlivňovalo historii. Jakousi volnou námitkou byl od počátku fakt, že lidé sice nepochybovali o souvislosti sexu s otěhotněním, ale problém nastával v okamžiku, kdy žena po styku s mužem automaticky neotěhotněla. Z této situace je politikum dodnes. Homosexualita podle doslovného (?) výkladu bible neodpovídá řádu stvoření. Přitom jde o situaci, kdy Bůh jen cosi výslovně nezmínil a stačí to k tomu, že to neexistuje. To by se dalo říci i o mobilním telefonu. Církev (katolická) dál setrvává v názoru, že si homosexualitu člověk dobrovolně vymyslel. V této oblasti jsme stále před kopernikánským obratem. Slunce stále obíhá kolem Země.Homosexualita je anomálie a není žádnou variantou stvoření, která by byla sice méněcenná, ale pořád ještě dobrá; říká s odkazem na církevní dokumenty J. Spindelböck v kapitole Mravní posouzení homosexuality.3
Církev sice uznává, že tendence nebo sklony mohou být mimo svobodnou vůli člověka, ale věří v tomto ohledu v proměnlivost lidských tužeb, případně v jejich terapii. Konkrétně: i když tato náklonnost nepodléhá svobodné vůli, a proto jako taková nemůže být hříšná, přesto není objektivně vzato „v pořádku“, tzn. není odpovídající lidské pohlavnosti, protože vede k chování, které odporuje moudrému Božskému plánu stvoření. To tvrdí na základě církevních dokumentů Persona humana č. 3 a 8 S. Reuffurth v kapitole Homosexualita z morálněteologického pohledu.4
Názoru, že homosexualita není vrozená, se katolíci dosud dovolávají prostřednictvím studií některých lékařů, kteří popírají gay-geny jako fantomy (Jordan). Dalším argumentem jsou výpovědi ex-gayů, kteří vypravují o svých dřívějších pocitech a dnes se cítí být přitahováni partnery opačného pohlaví. Vedle genetické teorie však stojí také hormonální vývojová teorie, která pozoruje statistický výskyt mateřské imunosenzitivity (Ray Blanchard), podle níž s každým dalším dítětem mužského i ženského pohlaví vzrůstá pravděpodobnost homosexuálního potomka. Možná jde nakonec o geneticky regulovanou prevenci přemnožení druhu. Je pravda, že nepopiratelné medicinské vysvětlení ještě k dispozici nemáme.Ale i kdyby homosexualita byla vrozená … Bohem chtěná varianta stvoření … muselo by být i každé sebetěžší postižení označováno za dobrou „variantu stvoření“ … muselo by se i z vrozeného pudu agrese člověka vyvozovat povolení zabíjet … zděděn může být i alkoholismus, ale proto nelze považovat pijáctví za dílo z Boží vůle. Říká A. Laun v kapitole Homosexualita z katolického pohledu.5
Myslím, že katolická církev, která na oko sice uznala teorii evoluce, si opět zahrává s jejím zneuznáním. Z hlediska evoluce se vývoj člověka kymácí v intencích pokus – omyl. Vývojové vady jsou prostě průvodním jevem s nízko procentuálním výskytem. Okrajové jevy nejsou pro celkový vývoj rozhodující. Jenomže dobrý stvořitelský plán nic nedokonalého, nedobrého či škodlivého stvořit nemůže. Nabízí se tedy celkem málo podložená teorie o nějakém dalším zlo-myslném stvořiteli. Nebo se zakládá teorie o tom, že jen to, co je „podle bible“ dokonalé, je přípustné a z podstaty takového dobra nadřazené všemu ostatnímu. Pak jsou odchylky od normy mimo dobře dokonalý plán a musí být napraveny, normalizovány nebo vyléčeny. Dostáváme se do střetu situační etiky. Pokud lékařská věda při plánování rodičovství nahlásí rodičům, že potomek bude agresivní lesba se sklonem k alkoholismu a vznese dotaz: Budeme to opravovat? A všechno nebo jen něco? Sám nevím, co bych odpověděl. Možná bych chtěl napravit ďábelský zásah vědeckými prostředky s puncem dobré božské transgrese.
Může být srovnávána homosexualita s alkoholismem? Nejsem odborník na geneticky zděděný alkoholismus, nenašel jsem zatím odpovídající popis takové genetické teorie. Snad je to tendence k závislosti. Vedle alkoholismu mohou být závislosti v různé škále škodlivosti a odsuzování společností. Od závislosti na čokoládě přes nedodržování životosprávy, způsobující nemoci, kterými by člověk trpět nemusel, třeba kouření, až k alkoholismu, závislosti na drogách, herních automatech. V moderním rejstříku se závislostí označuje kde co, sexuální závislost, závislost na facebooku, mobilním telefonu apod. Tyto závislosti a možná vrozená dispozice jsou společensky odsuzovány individuálně podle míry škodlivosti, například z hlediska ohrožení úsudku při alkoholismu nelze podobně srovnávat kouření, které nemění psychiku na nebezpečnou. Možná právě aspekt nebezpečí převádí soud v předsudek, že homosexualita ohrožuje existenci druhu a proto je nutné ji nějak vytěsnit či eliminovat. Stejně bychom ale měli postupovat vůči neplodným párům či přibývajícím jedincům „singles“. Těžko rozhodovatelné otázky.
Vědecké odpovědi na problémy procházejí vývojem. Katolické povědomí je vyjmenováno doslovně v bibli. Co tam není jako dobré výslovně uvedeno, to je špatné nebo neexistuje. Stále zbývá otázka, kdo je ten špatný stvořitel nedokonalého a jak s tím zacházet. Homosexualita je z katolického pohledu porucha pohlavní identity. Jenomže tyto argumenty nereflektují a nestačí na celou řadu dalších poruch sexuální identity. Transsexuál, který se narodí s obojím pohlavím, by měl být označen za muže nebo ženu kým? Někým z vnějšku? Rodiče rozhodnou, že chtějí chlapečka? Katolická církev rozhodne, co je víc potřeba a tedy dobré z hlediska stvoření? Z hlediska lidské důstojnosti si já myslím, že o svém těle a svých pocitech si rozhoduje člověk sám. Škodlivost homosexuality jako okrajového jevu je v současné společnosti zanedbatelná. Homosexuálové mohou plodit děti, sice za komplikovaných okolností, ale mohou dosáhnout vlastních biologických potomků. Neohrožují plodnost světa více než antikoncepce nebo ekonomické tlaky nebo singles filosofie nebo výskyt vrozené neplodnosti nebo autoerotika. Nedochází ke změně soudnosti jako při alkoholismu.
Ve mlýnici různých rozepří mezináboženských, filosofických či politologických nakonec rozhodují demokraticky schválené zákony. Do dnešních diskuzí přicházejí různé zájmové skupiny, které jsou oprávněny či diskvalifikovány ke spolurozhodování o problematice. Neznám žádné veřejné hnutí alkoholiků, které by se v rámci nějakých alkoholických práv domáhalo změn v zákonech. Alkoholik popírá, že je alkoholik. Existují pomocné organizace, např. Anonymní alkoholici. Na jedné straně pomáhají jednotlivcům a na druhé straně chrání důstojnost jednotlivců určitým skupinovým zastoupením. Neobhajují však alkoholismus. Na jednom ze šťastnějších konců vychází z procesu řešení alkoholismu vyléčený alkoholik, který se však nesmí alkoholu ani dotknout. Myslím, že místo léčení dochází spíše k potlačení. O míře mezi léčením a potlačením by se dalo napsat tisíc blogů.
Pokud si katolická církev představuje samu sebe jako mluvčí „dobrého stvoření“ a používá k tomu tisíce let staré texty, jejichž doslovný výklad drží po staletí, těžko můžeme mluvit o skutečném přijetí evoluční teorie nebo kritické metody. Stojíme před úpadkem myšlení církve, která se vrací k dogmatům textu navzdory tomu, že biblický text je literární, často umělecky nejistý nebo barvitě metaforický až symbolický. Jednoznačnost výkladu takového textu je téměř nemožná. Proto zde máme konfese, které věří jednotlivým výkladům, kam můžeme počítat i vědu s jejími nábožensko univerzitními institucemi. Jednotlivec je však odkázán na vlastní úsudek, který konfrontuje se společností, s níž se buďto normalizuje nebo podle situační etiky zaujme individualizovaný postoj. Šťastní jednotlivci někdy normalizují společnost. Sekulární zákony moderních států tuto individuální svobodu chrání proti všem „konfesním“ náboženstvím. Pro mne je slovo „konfese“ synonymem pro uzavřenost. Nemůže nic být jinak, než říkají svaté texty. Fundamentální konfese založené na jednotném výkladu biblického textu příliš připomínají islámské výklady koránského textu.
Proto máme individuální lidská práva, která soudně poměřujeme s utkvělým předsudkem či názorem společnosti. Veřejné mínění se však podle teorie kolektivního nevědomí drží tradičních většinových předsudků. Bůh stvořil napřed muže a pak ženu, která mu má být ku pomoci. Až do období osvícenství se vedly vážné debaty o tom, jestli je žena člověk. Podle církve byla spíše chovné domácí zvířátko s určenou rolí. Než přišly reformní teologie a zejména jedna z nich, teologie osvobození, která začala vykládat bibli prizmatem osvobozování z panství nezměnitelnosti. Tato teologie vychází z verše: Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. (Ga 3,28) Toho se já držím, když rozvíjím své nekonfesní úvahy, protože mi je bližší a důležitější smysl stvoření než nějaké údajně předepsané dobré stvoření.
Podle mne stvoření ještě dostane svůj správný výklad. Nemůže jít jen o vyjmenovaný seznam stvořených svatých věcí. Svět je větší a pestřejší než tyto seznamy. Kde ve svatých textech můžeme najít slova jako: singularita vesmíru, bakterie, vir, nevysvětlitelná pamět genů apod. Mnoho věcí a situací současnosti se odehrává mimo rámec představ o životě popsaném před tisíci lety. Žádnou obecnou otázku světa nejsme schopni definitivně vyřešit, ale současně jsme nuceni v tomto provizorním stavu světa existovat. Proto vždy odkládám odsouzení až na nezbytnou poslední mez. Nechci zde vyjmenovávat všechny velké homosexuály historie, všichni je jistě známe. Jak uškodil lidstvu G.B.Show. Kolik rodin rozvrátil Alan Turing. Snížila Martina Navrátilová významně porodnost v ČR svojí emigrací nebo tím, že je lesba? Jsou to absurdní otázky. A přesto jim není a nebude konec. Bezpečí kolektivních předsudků trvá.
1L. Hogan, Homosexualita ve Starém a Novém zákoně, in: Andreas Laun (ed.), Homosexualita z katolického pohledu, Matice cyrilometodějská s.r.o., Olomouc 2003, volně podle str. 151-156.
2L. Hogan, Homosexualita ve Starém a Novém zákoně, in: Andreas Laun (ed.), Homosexualita z katolického pohledu, Matice cyrilometodějská s.r.o., Olomouc 2003, volně podle str. 156-159.
3In: Andreas Laun (ed.), Homosexualita z katolického pohledu, Matice cyrilometodějská s.r.o., Olomouc 2003, str. 181.
4In: Andreas Laun (ed.), Homosexualita z katolického pohledu, Matice cyrilometodějská s.r.o., Olomouc 2003, str. 192.
5In: Andreas Laun (ed.), Homosexualita z katolického pohledu, Matice cyrilometodějská s.r.o., Olomouc 2003, str. 249-250.
