Islám je vnitřně rozdělen nejméně na dvě notoricky známé denominace. Sunnité a šíité tvoří jakousi navenek viditelnou opozici vnějškově podobnou katolicismu a protestantství u křesťanů.
Islám se ocitá v různém kulturním prostředí, různém státním uspořádání. Nelze jistě srovnávat věrouku v monarchiích s věroukou v zemích se sekulární ústavou a republikánským uspořádáním.
Jak se slučuje s jednotou islámu teroristický útok islamistů v islámských zemích od Afghánistánu přes Indonésii až po Turecko? Při té islámské jednotě k tomu není sebemenší důvod. Není to naopak důkazem, že se islám vnitřně různí a dokonce proti islamismu bojuje?
Pro drtivou většinu muslimů je náboženská rutina záležitostí zvyku a nikoli hlubokých teologických úvah. Někde je to lepší a jinde horší. Ale po nějaké jednotě není ani stopy. Neznalost islámu naopak umožňuje sektářskému islamismu manipulovat teroristy a sebevražedné atentátníky.
Jestli Evropu něco ohrožuje tak nevědecké mýty o zásadních věcech života, které nás obklopují. Zpochybňujeme holokaust, oteplování klimatu, tržní samospasitelnost. Je to vědecký postup – zpochybňovat. Ale vedle toho zpochybňování věda veřejně obhajuje svoje odpovědné pochybnosti předkládáním důkazů. I tak rozhodnutí i v oborech fyziky trvá třeba desetiletí než jsou uznány výsledky experimentů.
Já tvrdím, že situace islamofobů je slabá až neudržitelná, neboť svoje teze nejsou schopni veřejně dokázat. Rád se dozvím seriózní a odpovědný opak.