Kolektivní reprezentace, kulturní rasismus a terorismus

Kdybych byl novinářem na středním východě, tak bych například o incidentu „Natálka“, kdy rozjaření teenageři hodili zápalnou láhev do okna domu se spícími „nepřáteli“ všech, psal jako o terorismu vůči vlastním obyvatelům.

V naší zemi není myslitelné, aby v perexu popsaný akt byl nazván terorismem. Jistá nesnesitelná menšina v naší zemi je nepřítelem každého vlasteneckého Čecha. Samozřejmě je další řada příběhů o útocích vůči těmto nepřátelům, ale o terorismu se u nás neuvažuje. Přitom bandy hromotluků skinheads nebo otevřených neonacistů nejen vyhrožují a dokonce i zaútočí. Jenže naši osudoví národní nepřátelé nemají žádné nevinné děti, nad nimiž bychom uronili slzičku. Srazy a koncerty těchto „našich“ jsou trnem oku všem v okolí, ale nikdo si netroufne, zvláště když jim povolení dal místní starosta. K monitorování srazů jsou v pohotovosti zásahové jednotky i armáda. Zasahují jen výjimečně. Jsou to přeci „naši“ vlastenci. „Naši“ vlastenci jsou produktem české lidové kolektivní reprezentace. Jistí populisté mají na vlastenectví zjednodušené a přímočaré názory. Opírají je o vytváření nepřítele, stejně jako všude na světě, v tom nejsme žádnou výjimkou. Našimi nepřáteli byli postupně v dějinách židé, cikáni, nepřizpůsobiví a nyní migranti, respektive jejich jediná viditelná reprezentace u nás - Burkiny. V poslední době jsme zaznamenali další hrdinské výstupy vlastenců proti ohrožujícím Burkinám mezi nimiž neváhají být i ženy.

Není tedy úplně pravda, že u nás není žádný terorismus. Je. Tento vnitřní terorismus je u nás nazýván v jedné jeho verzi třeba jako žhářský útok, extrémní útok. Jakoby šlo o ojedinělý vyšinutě extrémní útok. Nic trvalého. Po útoku se situace našich největších vnitřních nepřátel dostane do normálu a všichni se poučili. Většina se pokorně snaží zlepšit menšině podmínky a přeje jim jen to nejlepší. Ne?

Na západě už není terorismus. Jsou to jen ojedinělé útoky, sice takřka v každé evropské zemi. Pravda, západ terorismus nevyváží. Žádní sebevražední útočníci ze západu na východ nevyrážejí, leda tak do ISIS nebo žoldáckých jednotek, kde mohou terorizovat organizovaně, ukrytí pod státní nebo „bezpečnostní“ licencí.

Terorismus je jen tam, kde jej vidí pravý evropo-centrismus. Evropo-centrismus je v zásadě kulturním rasismem. Nesoudíme a nepojmenováváme jevy podle mechanismů a důsledků, ale podle toho, kdo je provedl. Ze stejných demagogických důvodů jako na západě se i na východě vytváří islamo-centrismus, kdy se činy protivníka nazývají a soudí jen těmi nejhoršími popisy úmyslů. Kolik zdejších blogů zde hájilo postoj „Nejsem rasista, ale…“ Pravda, autoři tím siganlizovali, že nejsou rasisty etnickými, ale jen rasisty kulturními. Kdo neskáče na výkon za nuzné platy, není Čech. A všechnu nenávist z tohoto otročení je třeba proti někomu obrátit. Proti Rómům, nepřizpůsobivým, neodpovědným důchodcům, kteří měli předpokládat, že přijde kapitalismus, který bývalým komunistům jejich důchodové prebendy nesebere. Proti migrantům symbolizovaným Burkinami cizinek, které jsou u nás třeba na dovolené!

Kolektivní reprezentace, kulturní rasismus a terorismus spolu těsně souvisí. Pěstují se v každé zemi na pokraji vlastenectví, národovectví a státního náboženství. Evropa vděčí za nižší výskyt vnitřního terorismu zčásti evropo-centrické cenzuře, zčásti sekulární a multikulturní výchově. A v neposlední řadě i totalitnímu sledování a evidenci kdečeho…

Žádný terorismus není obhajitelný. Stejně tak kolektivní reprezentace nátlakových argumentů kolektivní viny, která vede jen ke zdlouhavé tahanici o kulturní nadřazenost toho či onoho vlastence u nás, v Ammánu , v Jeruzalémě. Myslím, že nynější aktuální spor o bezpečnostní rámy na Chrámové hoře je velkou příležitostí k rozetnutí gordického uzlu. Najde se mezinárodní politická vůle ke spravedlivému řešení? Nebo konflikt opět upadne do agónie dalšího štvaní na všech stranách. Řešení této otázky je mírou kulturní vyspělosti současné generace lidstva. Nad jak banální záminkou se na jedné straně obstarávají teroristické útoky. Takovou politiku nemůže nikdo na světě chápat a obhajovat. Palestinci budou muset před tváří světa provést sebereflexi anebo přijít o veškerou politickou podporu. Kéž by.

Ale i my bychom se měli starat o zdravou sebereflexi. Rozhodně ne o falešnou evropo-centistickou reflexi, kterou provádí  zdejší blogger na téma kolektivní viny. Princip kolektivní viny prosazují na středním východě prakticky všichni. Při poslední intervenci Izraelců na palestinská území došlo k několika útokům, které i izraelská justice vyšetřuje. Kolektivní vina je v povědomí vystrašených Izraelců a takový stav také nevede k míru nebo alespoň mírumilovným postojům. Kolektivní vina probíhá i u nás. Kvůli zneužívání dávek několika nepřizpůsobivých jsou dávky kráceny, rušeny nebo se musíte jít hlásit na poštu, případně absolvovat nucené obecní práce. Asi záleží na tom, kdo postih kolektivním opatřením posuzuje. Je velmi naivní se domnívat, že společenské či sociální charakteristiky na nás či Evropany neplatí, když máme v souhrnu nejvyšší kolektivní důchod na hlavu. Leda by kulturou byly peníze. Pak ale Arabské státy nezaostávají, spíše naopak.