Se směsicí zvědavosti i obav jsem vyrazil do kina na inkriminovaný reality document. Peripetie filmu jsou již dostatečně známy. Zaměřil jsem se spíše na hlubší otázky, které „artefakt“ klade a na souvislosti s @Matějem Fedora Gála
Není tolik podstatné, jak doopravdy smýšlí Daliborek a zdali je to o něm zcela pravdivě natočeno. Pravdivost obstarávají další popsané případy jedinců podobného smýšlení a nakonec i masová základna pudově smýšlejících zmanipulovaných diskutujících nebo i bloggerů na idnes. Otevřete dnes jakoukoli diskuzi se stopovou souvislostí s migrací a najdete okamžitě desítky, stovky, tisíce Daliborků. Všechny je spojuje dezorientace v informačním prostoru. Dezorientace se vyskytuje u jedinců ve dvojím modu. První jsou ti, co nedosahují na potřebnou komplexnost informací a dělají předčasné závěry, jak jim autenticky velí jejich pudový způsob jednání. Druzí se přidávají k vlně pudového odporu z vypočítavosti nebo ze msty. Ti také většinou vědí, jaké pitomosti hlásají, ale ono to funguje. Každé rozpoutání kulturně rasistického svinstva vyvolá vzrušení mezi pudově zaměřenými „Daliborky“. Takový štváč pak sklízí pocity lolitky, která se nemůže nabažit vzrušení muže, jenž jí nedokáže nic odmítnout.
Dalším znakem fašizující osobnosti je postoj k problému svědomí. Někde uvnitř každý člověk cítí, že překračuje zákon nebo morálku. Umí se vůči tomu různě obrnit a vymezit. Proto Daliborek stojí o smlouvu o hereckém angažmá v hraném dokumentu. Potřebuje krytí pro své názory, o nichž ví, že se zákonu vymykají. Proto @Matěj v knize Fedora Gála (Přes ploty, Větrné mlýny 2017) zůstává z právních důvodů v anonymitě. Fašizující radikálové nemohou na veřejnost vystoupit autenticky. Musí mlžit, chodit kolem meritu věci a ve finále relativizovat svá tvrzení. Ostatní „Daliborci a @Matějové“ ve veřejném prostoru se zase skrývají za těžko prokazatelnou virtuální identitu. Odvahu jim dodávají postoje politiků k různým otázkám nebo tématům. Pokud proti migrantům zavelí postupně prezident, politické strany a dokonce vládnoucí koalice, to se potom cítí virtuální hrdina na koni. Pocit triumfující beztrestnosti narůstá.
Co potom může být přísně považováno za objektivní dokument o osobách, které se nemohou přirozeným a zákonným způsobem projevit? Daliborek i @Matěj po tom ve skutečnosti touží. Chtějí být současně normální či svobodní a předvádět se ve společnosti, tak jako to dělají ostatní. Nemůžete o nich potom natočit skutečný dokument jako o svobodných lidech, protože se musí zamlčet skutečná míra nezákonných fašizujících názorů. Potom se ale oba stylizované pokusy o dokument nemohou dobrat podstaty a končí u konstatování povolených vnějších znaků. Ovšem právě teprve v konfrontaci se skutečným jádrem myšlení těchto osob by mohl dojít k nějakým posunům.
Daliborek i @Matěj aktivně o sobě dali sami vědět. Daliborek veřejnými videoprojekcemi svých názorů a @Matěj dokonce přímo napadl židovství Fedora Gála, který k němu přišel tak, že se narodil židovským rodičům uprostřed holokaustu v koncentračním táboře Terezín. Tvůrcům pak patří obdiv, že dokázali v zájmu navázání společenského konsensu vydržet onen špinavý dialog. Pokusy o konfrontaci myšlenek ale v obou případech selhaly. Oba „hrdinové“ mají svoje zdroje a těch se drží i přesto, že byli seznámeni s vědeckými fakty. V tomto ohledu pracuje důstojnost. Udržet si tvář je nakonec pro člověka nejdůležitější a tak v důsledku k dialogu bez osobní externalizace ani nemůže dojít.
Je třeba ukázat příklad veřejného nerespektování faktů a následnou deformaci veřejného dialogu. V mnoha diskuzích o migrantech najdete tvrzení, že EU nic s jejich přílivem nedělá. Vedle z neznámých důvodů kritizované smlouvy s Tureckem existuje souhrnný dlouhodobý fakt spolupráce ve Středomoří. Barcelonský proces započal tuto spolupráci již v roce 1995. Mezitím se uvnitř EU projevilo mnoho nejednoty na úrovni zahraniční politiky, která stále není sjednocená, stejně tak na úrovni ministrů vnitra. Na straně severoafrických států, zejména Libye, došlo k pádu starých režimů v důsledku arabského jara. Stabilita Libye je v troskách. Globální zločinecké organizace si z tohoto území udělali seřadiště. Vláda na eliminaci zločinných gangů nedosahuje a v Evropě se to moc nerozmazává. Ne, že by se to přímo tajilo, ale avizované smlouvy uzavřené v Libyi prostě nefungují. Vzniká jistě oprávněná otázka, proč EU jako celek zůstává ve slepé uličce a nedokáže věcně přiznat, že není v Libyi s kým uzavřít funkční smlouvu. Fakturu by bylo vhodné poslat architektům destrukce centrálního státu v Libyi. Scénář se opakuje od Afghánistánu po Libyi. Vojenské porážky se relativně snadno dosáhne, ale destrukční důsledky vyžadují ohromné investice, které se v patřičné výši nikdy neprosadí. Liberální kapitalismus svojí fanatickou politikou podfinancování veřejného či státního sektoru vždycky vyklouzne, vyvázne a vykroutí se bez viny. Tvrdí: oni se nechtějí reformovat (rozuměj přizpůsobit). Ano, pak důsledky divoké migrace dopadají na obyvatelstvo, ale stále je to levnější než vážně řešit situaci v Libyi. Chvála bohu jsou tu radikálové na stráži demokraticky urvaných výdobytků a ti místo potřebné a oprávněné nenávisti třeba vůči sinicím přinášejí nenávist k obráncům lidských práv. Místo, aby denně napadali domnělá sluníčka, vítače, dobrosery, neomarxisty a kdovíkoho, měli by se zeptat ministra zahraničí a vnitra na koho plánují hodit důsledky Libyjské destrukce. Přes všechna fakta to nikomu nevysvětlíte a budete neustále dokola bombardováni „daliborkovskou“ nevědomostí a „@matějovskou“ vypočítavostí.
Zdánlivě jsem mnoho odbočil, ale opak je pravdou. Berte to jako ilustraci, protože fakta jsou dnes brána jen jako karikatura skutečnosti. Systémový popis „intelektuála“ nic nesignalizuje. „Máme svoje (alternativní) zdroje.“ K tomuto pojetí však dlouhodobě dává příklad politika. V diskuzích si každý politik přinese svoji statistickou tabulku a svůj výklad „skutečnosti“. V případě migrantské krize pak platí, že jakkoli omezeným způsobem se vrcholní politici společně upnou k protimigrantskému postoji, legalizují tím jakési zvrhlé právo na nenávist. Prezident napadá migranty soustavně. Předseda vlády se přidal ostýchavě k heslu, migranty tu nechceme, chudinka úplně podlehl dojmu, že tím svou partaj zachrání. A nynější dva spolupředsedové si s hnědými postoji vůbec už problém nedělají, záleží jen na míře směrované elegance a lákavé vypočítavosti.
Často se říká, že Daliborek je snadný objekt ke kritice. Podle ohlasů po projekci na toaletě vůbec ne. Daliborkovým fantasmagorickým svěžím hláškám se dva mladíci obdivně smáli. Tvůrci dokumentu ukázali Daliborka lidského, vtipného, dokonce poetického a charakterního až do konce, což se nevylučuje s onou nevědomostí. Daliborek jistě zná řadu korektních odpovědí na svá podezření, ale racionalita jeho izolovaného prostředí a lidského okolí mu nedovoluje vystoupit z role a stát se svobodným člověkem. Jeho bezútěšná práce, prostředí odlidštěného sídlištního protloukání na okraji anonymity, finanční existence (bez podpory matky by nepřežil), izolace vyplývající z necestování, nesportování a neúčasti na obecném veřejném životě. Daliborek nebyl ve své sociální bublině dosud s ničím konfrontován. V protikladu s @Matějem, který přiznává, že zpočátku měl jakési lidskoprávní názory, které ztratil, když ho život a politika zradili. Ten již nepracuje s osobním přesvědčením, ale s manipulací. Podstatou jeho jednání je částečný dialog extrémně zaměřený na jeden rozporný detail. Fakta jsou smetena ze stolu hned na začátku alternativními fakty. K systematickému dialogu nedochází především proto, že se soustavně uniká od konsenzu společně utvořitelných pojmů. Například kdo je neomarxista…
Pokud tedy někdo tvrdí, že je chytřejší než Daliborek a přesto hlásá dezorientovaná kulturně rasistická svinstva o nadřazenosti, nereformovatelnosti, nepřizpůsobivosti, nevyužitelnosti apod., může se maximálně vymykat od Daliborka k @Matějovi. Přesvědčení se vyvracet dá jen velmi těžko a trvá to kritickou dobu, kdy může často být i pozdě. Koperníkovský obrat od geocentrismu k heliocentrismu se prosazoval více než sto let! Pokud současný svět bude liberálně přehlížet, že politika podfinancování veřejných zájmů boří politiku lidských práv nebo ekologii a kulturu, včetně multikulturní integrace, pak nevidím blízkou budoucnost optimisticky. Odmítaní odborníci varují víc než desítku let, že situace v migraci bude kvůli vodě ještě eskalovat. Možná máme dnes poslední mírovou možnost řešení této situace.
Daliborek a @Matěj nejsou nějaké agresivní bestie. Jejich protest je dán dezorientací, kterou reagují na údajnou nespravedlnost. Dokonce by chtěli přispět k řešení. Chytají se silných jasných přímočarých řešení. Opravdově nebo vypočítavě. Svoji aktivitu však směřují jenom k nejslabším protivníkům. Naštěstí díky siláckým proklamacím nejsou zatím schopni akce, ale pokud liberální stát dovolí, pak sehrají opět dějinnou úlohu. Podle všech indicií se rétorika a požadavky inkriminovaných hrdinů téměř neliší od požadavků prvorepublikové fašistické komunity. Dokonce i příliš silná strana na obzoru (ANO) ukazuje, že se politika silného obratu bez vyjednávání nadměrně prosazuje. Zvláště nápadným znakem je likvidace soudní nezávislosti v Polsku, návrhy na zrušení senátu u nás (volební argument ANO) apod.
Nevím jak, ale přál bych si vysvětlit Daliborkovi, @Matějovi a jejich radikálním souputníkům, že vítači, sluníčka ani údajní neomarxisti nejsou těmi pravými nepřáteli. Nepřítelem všech je politika podfinancování zleva nebo zprava či ze středu. Podstatné jsou k tomu relevantní informace, žádné alternativní zdroje, ale systematické dlouhodobé analýzy a sledování problémů. Určitě nepomůže radikální netrpělivost, ani třeba zlikvidovaná a udupaná sluníčka. Všichni jsme jako objekty jen recyklovatelní. Teprve, když tvoříme skutečnou jednotnou kulturu, stáváme se svobodnými jedinci.
Podruhé bych na Daliborka nešel. Je to příliš dlouhé, příliš bezútěšné, možná dokonce pravdivější než sama pravda. Ale troufám si tvrdit, že by před diskuzemi ve školách a na veřejnosti měli pouštět dokument povinně a diskutovat o něm. Daliborek i @Matěj jsou jako tarotové karty, které docela neutrálně vyvolávají potřebné téma do života. Obě doporučuji k zevrubnému zkoumání.
