Na ČT2 vysílali kolem půlnoci dokument Okupace mysli aneb mediální válka o americké veřejné mínění. Dokument vznikl v Kanadě, aby vyváženě umožnil palestinské stanovisko.
Šlo o historickou rekapitulaci blízkovýchodního konfliktu. Vedle známých faktů, které známe z různých pořadů a dokumentů nebo odborné literatury, nabídlo i pohled z palestinské strany. Poukázalo dramatickými záběry na nepopiratelné utrpení civilistů. Ústy několika amerických profesorů či politologů zaznělo, jak jsou palestinská uskupení Hamas a Hizballáh hodná, že vystříleli mnohem méně raket než uváděly izraelské zdroje. Kupodivu nezaznělo nic o Arafatovi, nic o Fatahu. Bylo to zaměřeno převážně na pásmo Gazy.
Co mne ovšem zcela nadzdvihlo, bylo suché tvrzení, že se Hamás ve svých dokumentech již dávno vzdal zničení izraele. Naopak izraelská strana Likud má ve své „chartě“ doktrínu, že Palestincům nikdy neumožní palestinský stát. Podobné informace jsem v soudobé odborné literatuře zatím nenašel, ale dám si tu práci. Tato tvrzení tedy nelze zatím uzavřít a jejich ověření bude asi velmi složité.
Nakonec jsem po shlédnutí dokumentu zůstal ve stavu zásadní nedůvěry, jelikož v celém dokumentu nevystoupil osobně s nějakým mírovým prohlášením ani jeden palestinský představitel, natož někdo z Hamásu či Hizballáhu. Mám velké podezření, že nejsou schopni mírového projevu, vlastně žádných veřejných kompromisních stanovisek, podobně jako rebelské skupiny v Sýrii, které mají nezřízené požadavky, které začínají buď: smrt Assadovi nebo Assad musí skončit. Západní ani turecká média nemohou trvale pustit do veřejného vysílání žádné konstruktivní představitele „odbojných“ skupin, kteří stále nejsou s to slevit z násilného a protiprávního řešení situace.
Bohužel moji glosu nelze ničím pozitivním uzavřít. Všechny strany konfliktu se dopouštějí prohřešků, přehmatů a bezohledností, zřejmě proto, že jediné společné mají to, že jim nynější stav vyhovuje. Všechny strany totiž drží na svých územíčcích jakousi absolutní, těžko kontrolovatelnou moc. O skutečné řešení dnes nejde nikomu. Snad se někdo takový pro střední východ jednou narodí.
