Obecnější prázdné kecy už jsem dlouho nečetl. Ani nevím, zda mě to mělo přesvědčit, že "musým přyjýmat uprchlýky" nebo "ať žije Čtvrtá říše", ale to lze beztak odvodit spíš z osoby autora než z nukového obsahu.

Co je estetického na tom, že u nás vcelku prestižní výtvarnou cenu Jindřicha Chalupeckého vyhrávají díla, která na první pohled vypadají jako hromada šrotu na skládce, a po důkladném prozkoumání skutečně jsou neuspořádanou hromadou rezavého šrotu mezi odpadky, ale na parketách výstavní síně?

To dávám přednost Scrutonově konzervativní estetice.

Od Scrutona k Okamurovi.

Estetika je filozofická disciplína a její hodnocení vychází z ryze subjektivního posuzování. Licenci na hodnocení si nemůže nikdo přivlastnit.

Npř. autor se Scrutonem objektivně souhlasit jako odpůrce konzervatismu nemůže a já, jako konzervativně uvažující člověk se s ním ztotožňuji.

Ale ani takový rozpor nezakládá důvod pro absenci přirozeného respektu k jakémukoliv názoru, který byl vyjádřen v dobré víře.

Estetika, stejně jako hodnota, jsou ryze subjektivní záležitostí. Základem úspěšného rozvíjení umění, které reflektuje estetické cítění umělců a konzumentů, musí být jeho absolutní odluka od státních dotací.

Samozřejmě to samé platí i pro sport.

Vidíte? O problému krásy a jejího pojímání nejste schopen říci nic, jen zabrojit proti dotacím, o nichž se vůbec nezmiňuji, protože v estetických úvahách je to marginální otázka. Ale vyjádřit se musíte