Pane Hornere, vy neumíte vypíchnout jen důležitá fakta ?

Vždyť váš blog je naprosto znehodnocen mlácením prázdné slámy.

... zajímavá a dosti aktuální ta rovina vztahu k pravdě - což si myslím je kapitola u nás sama pro sebe ... a v Česku obecně dosti na jednoduché úrovni a to i v několika úhlech. Ta rovina, která prochází nyní zejména si myslím je ta ideologická a ta přirozená. Ideologická je ta že pravdu lze jednoduše dosáhnout (a zejména ta která vyhovuje) a ta přirozená kterou bych viděl v tom že svět se otáčí svým tempem nezávisle na nás. U Babiše bych v to "samozřejmě" viděl spíše ovšem tu rovinu přirozenou (kdy vyvozuje z běhu událostí ) proti té ideologické (která vychází z deklarace kýženého a mylně považovaného za dosažitelné - klasicky opoziční tzv. demokratický tábor ) a to v Čechách značně i rozvinuté a tím podpořené na státní a to až státotvorné úrovni (viz. ono "Pravda vítězí" ... tedy již od roku 1918 ) a ideologické roviny která zcela vykvetla v nové kráse je ono "Pravda a láska") - toto bych např. podpořil i výrokem Tuska že s Čechy je sranda ale ať se hlavně neměníme (něco v tomto smyslu - samozřejmě (používám "samozřejmě" ve významu z přirozeného běhu věcí) si to lze přeložit ve smyslu že jsme asi tak trochu jako mimo ). Pak samozřejmě je potřeba dospět k pravdě filozoficky a je to asi to něco čemu se lze asi podívat osobně sám před sebou do očí ... toliko laický pohled který si myslím ale by měl být základem i pro pak poučené soudy ... resp. akademická úroveň by se měla jakoby vrátit do té úrovně laické ... řekněme ovšem již poučené. Jinak dochází asi k nějaké té indoktrinaci - odtržení soudů o něčem od reality. Jen taková věcná poznámka k celkem zajímavé zmínce ke vztahu k pravdě ... což se pak odráží i ve schopnosti popsat si např. dějiny ... ale jsme zpátky u toho zda se jím lze podívat do očí ... viz. např. neschopnost zvolit si vlastního českého krále ...

Postmodernismus jako novum přinesl to, že odpověď na otázku odkud nemusí být totožná s odpovědí na otázku kam, tedy že směr dějin není jednoznačně určen. K čemuž se hlásím.

Po třicetileté válce u nás v Čechách prudce rostla vzdělanost. Byly založeny další dvě univerzity, v Olomouci a Vratislavy. V akademicích Tovaryšstvo mělo výraznou převahu pouze ve sféře správní a týká se pedagogického sboru. Jinak to byly veřejné ústavy, kam přicházeli studenti ze všech vrstev společnosti, přičemž stabilně převažovali mladíci z měšťanských rodin. Školné v jakékoliv podobě se neplatilo, skládaly se jen taxy za zkoušky ke gradům. Zejména na právech nebyly tyto poplatky zanedbatelné. Postupně různí mecenáši přispěli ke zlepšení postavení studentů četnými nadacemi a stipendii, z nichž mnohá přetrvala staletí. Např. Lamormainova nadace z první poloviny 17. věku byla zrušena bez náhrady aţo v roce 1950. Studující příslušníci jezuitského řádu neplatili nic, protoţe pochopitelně nedisponovali žádným soukromým majetkem. Jezuitská pedagogická soustava vycházela ze stejných zdrojů jako jiné humanistické systémy, osvícenství, včetně toho nejvíce tradovaného na protestantských školách. Důraz byl kladen na přírodní vědy, experiment a praktickou výuku živých jazyků. Je možná trochu paradoxní, že k principům jazykové výuky se vrátila naopak o sto let později nově koncipovaná klasická gymnázia .Není jistě bez zajímavosti, že Komenský sám znal jezuitské pedagogické principy a vysoce je oceňoval a přední z řádových učenců České provincie Tovaryšstva Bohuslav Balbín měl pro J.A.Komenského také slova chvály.

Univerzity jsou celkem hezký příklad:

Olomoucká vznikla desítky let před třicetiletou válkou.

Ta vratislavská mohla vzniknout dokonce ještě dřív, kdyby se papež nerozhodl, že tam nic nebude, načež královi zaloření zhatil. Takže císař ji znovu, tentokrát už úspěšně založil - až půl století po válce a dvě století po prvním pokusu.

Obecně: asi by to chtělo, abyste nějak konkrétnějí popsal, co to znamená "prudce rostla vzdělanost". Kdy konkrétně vzrostla, a o kolik jaké měřitelné veličiny.

Rozhodně je to zajímavé téma.

Existuje nějaké pokud možno objektivní kritérium, jímž by bylo možno alespoň přibližně vyčíslit úroveň vzdělání na daném území v té které době?

Všeobecná gramotnost.

Dekretem kutnohorským, získává český univerzitní národ přednostní postavení v Karlově univerzitě. V důsledku toho odchází členové ostatních univerzitních národů a zakládají v Evropě univerzity třeba v Lipsku. Univerzita se stává bezvýznamnou univerzitou, a další ránu ji zasahuje její přihlášení k husitství a tím její význam klesá na lokální úroveň. Jsou zrušeny studijní obory a zůstává pouze artistická fakulta až do počátku 17 století. Do Prahy přichází jezuitský řád, který zakládá akademii v Klementinu s výukou filozofie a teologie je povýšena na univerzitu. Karlova univerzita se aktivně účastní odboje proti katolickému panovníkovi .Po porážce protestantských stavů je karolínská univerzita předána jezuitům. Na výzvu jezuitského generála přichází do Prahy Rodrigo Arriaga, pozdější nejvýznamnější představitel druhé scholastiky, mnohonásobný děkan pražské teologické fakulty. Tak zvané .světské fakulty, jako lékařská a právnická se sídlem v Karolinu postaveny pod přímý dohled státu. Unijním dekretem císaře Ferdinanda III. spojeno Karolinum a Klementinum do společné univerzity (Universitas Carolo-Ferdinandea) se čtyřmi fakultami Nařízením císaře Františka Josefa I. se Karlo-Ferdinandova univerzita rozděluje na dvě samostatné vysoké školy s českým a německým vyučovacím jazykem . Nastává nebývalý rozkvět univerzity.

Dobrý den Zdeňku, já si taky myslím,. že když budete chtít vypíchnout nějaké radikální názory najdou se pořád na obou stranách. Jinak je k dohledání i spousta poměrně zajímavých bakalářských prací na dané téma, nejen " z našeho" katolického tábora a fakult....

Pro tyto fantazírující odpůrce fakticitní střední cesty v myšlení přestaly platit jakékoli hranice. Rozvlnily se rázem hranice morálky, nastoupil cynismus a hysterické projevy živočišné loajality vůči manipulujícím žvanilům, kteří dovedně říkají hlavně to, co chtějí lidé slyšet, nad čím se nemusí zamyslet, co je jednou pro vždy přirozeně hotové, něco jako zdravý rozum. Zdravý rozum, s jeho nekonečně „osvobozujícími“ požadavky, nahradil veškerou odbornou veřejnou autoritu. Všichni jsme nyní ekonomové, ekologové, klimatologové, sociologové a v posledku i pandemiologové. Jsme prostě cokoli chceme.

Zdroj: https://horner.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=765344

díky. Ač Jezuity velmi rehabilituji... ale jisté náznaky na právě onu dokonalost vzdělání lze vyčíst i z řádků Jiřího Šotoly... jak velice si ti nadřízení v Tovaryšstvu v době Balbínově uvědomovali, že tento mnohdy obtížný muž je zkrátka level, na nějž ani náhodou nemají... a tohle říkám s vědomím, že skutečně děkuji za současného a velmi vzdělaného a dobrého Svatého otce Františka:)

jsem moc ráda, že jste v Zaujalo nás ... vždycky si tímhle administrace u mne šplhne:)

Tak co si budeme namlouvat, ona ta rubrika Zaujalo nás má už spíše renomé Nobelovy ceny za mír.

Nejsem historik, ale pár poznámek bych k tomu rád na vysvětlenou napsal.

Jedním z důvodů, proč císař Ferdinand I. podpořil jezuity v roce 1556 právě na úkor UK bylo, že za a) UK se přidala k povstání roku 1547 a když Ferdinand I. opětovně upevnil svoje pozice, nabídl UK i finanční podporu výměnou za uvolnění utraquistických struktur, což UK odmítlo. Logicky tedy obrátil svou podporu jinam. (zdroj. H. Louthan - Obracení Čech na víru). Asi neviděl smysl v tom finančnně podporovat své oponenty. UK pak stagnovala zejména protože neměla dostatečné finanční zázemí, přičemž je otázkou, proč UK tedy nepodpořila utraquistická šlechta

Před Bílou horou se roku 1617 dostal do čela Jan Jesenský, který jako radikální protestant otevřeně postavil UK na stranu povstání, za což UK dostala zkonfiskovaný jezuitský majetek. Jesenský vydal manifest, kde prohlásil UK za prostředek protestanské reformace v české společnosti (zdroj: Friedel Pick -Denkschrift des Recktors Johannes Jessenius ...). Jesenský sám osobně vyjednal podporu Gábora Bethléna povstání, který pak několikrát vydrancoval Moravu.

Proto se asi opět není co divit, že Ferdinand II. nemohl UK ani cítit. Po BH ji svěřil do rukou jezuitům, kteří se Habsburkům už jednou osvědčili.

Ovšem jeho rozhodnutí svěřit UK výlučně jezuitům nebylo po chuti ani českým katolíkům - hlavně českému arcibiskupovi Arnoštovi z Harrachu a jeho rádci Valeriánu Magni (zdroj. S. Sousedík - Valerián Magni). Těm dal za pravdu i Řím, ale císař si nakonec Ferd. II. a pak i III. prosadili svou.

Škoda slov.

Škoda slov, ale přesto vám to pak nedalo a odhodlal jste se k obsáhlé oponentuře.