Není, co řešit. Dosud nikdo nedokázal, že k prvnímu hříchu skutečně došlo. No a pak je tu otázka, pokud by k odpovídajícímu činu došlo, zda by se opravdu jednalo o hřích.

Na tom příběhu je podstatná jedna věc. A to, že má hluboký morální imperativ. "Pokud půjdeš po cestě dobra, tak se o tebe postarám.

Další je pokračování.

"Udělal jsi špatnou věc a to zasluhuje trest"

A končí to:

Přestože jsi udělal špatnou věc a potrestal jsem tě, tak tě neopouštím"

Moc pěkné a výstižné shrnutí toho posleství.

Děkuji. Za to vděčím svým katechetům a profesorům. Pan Eduardu Krumpolcovi a Ctiradu Pospíšilovi.

Pospíšil přednášel i mně u nás na fakultě, což jej ovšem diskvalifikuje na minimální hodnotu, protože smrdutá husitská nepřátelská protestantská fakulta snižuje kvalitu úplně každého, kdo se tam opováží vstoupit. Takže i vaše kvality jsou jen poloviční

A nebo to znamená: "Koukej poslouchat a moc o ničem nepřemýšlej nebo uvidíš!"

To tam právě vůbec není. Po kázání Krista na hoře, bych řekl,že to je jedno z nejpodstatnějších míst v Písmu. Bůh neřekl dělej co já chci, ale řiď se tím co ti radím. Neradím ti špatně, protože vím co nastane, když si budeš myslet, že víš všechno.

Ostatně tento scénář se opakuje v každé rodině, kdy se děti dostanou do puberty a myslí si, že rodiče jsou ti hloupí, co jen kecají.

To, že neopustí člověka hned po potrestání a nadále se věnuje i jeho rodině, je popsáno i v Desateru:

Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.

Zapomněl jste zdůraznit slovo těch. A slova vinu na synech.

Kdybyste se zamyslel nad těmito slovy, tak byste došel k tomu, že otec je ten, kdo přenáší svoje myšlenky na své syny a své vnuky a mnohdy i pravnuky.

že to jsou pravdivá slova potvrzují potomci skalních komunistů, kdy i jejich vnuci a pravnuci nejsou schopni opustit tuto zločinnou ideologii, protože jsou v zajetí té ideologie.

To, že slovem "těch", se myslí otcové, jak sám doplňujete, je snad jasné.

I v tom, že je vyšší pravděpodobnost (ani zdaleka však nikoliv jistota), že dítě bude vyznávat stejnou ideologii jako jeho rodič, než to, že si tuto ideologii zvolí dítě vychované rodiči pod vlivem jiné ideologie, bychom se asi také shodli. Zajímavou otázkou by ale asi bylo zjistit míu ideologické konverze mezi různými světonázory v různých dobách.