Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

Jestliže píšete o přechylování, přičemž uvádíte "zasvěceněji o tom mohu trochu mluvit právě já, protože jsem si blahé paměti vzal jméno po první manželce", pak Vám ale musím oponovat. Kdybyste si vzal příjmení po své manželce přesně v duchu sporu o přechylování, jmenoval byste se "Zdeněk HORNEROVÁ". Čili buď nechápete podstatu nebo jste se opět dopustil účelové manipulace.

Zkušenost mi říká, že ohleduplnosti a vstřícnosti jiných se zpravidla odvolávají zejména lidé neohleduplní a nevstřícní (kdyby totiž byli ohleduplní a vstřícní, přizpůsobili by se sami a nedovolávali by se téhož u druhých).

Jazyk je šifra sloužící k předávání informací. Aby nedošlo ke zkreslení těchto informací, musí být dodržována závazná pravidla. Argumenty o svobodě jednotlivce jsou tedy nesmysl, jedinec se nepotřebuje domlouvat sám se sebou, ale s druhými, jinak je zcela ztracen. Proto se musí přizpůsobit (kvůli sobě samému i kvůli druhým), a to bez ohledu na jakékoliv ideologie, resp. politické směry.

5 0
možnosti

Děkuji Vám za vynikající postřeh. Vaše příjmení je nádherným příkladem podstaty toho, co nazýváme přechylování.

0 0
možnosti

Tato Vaše úvaha se mně jeví jako docela zajímavá. Ale přesto jste dal do kontextu témata, která lze spojit jen s pomocí dost vratkých oslích můstků. Propojit přechylování českých jmen, diskriminaci menšin, feminismus a sexuální preference Ježíše – to vyžaduje vařit i z jiných rozpouštědel, než je pouhá voda.

Aneb jak pravil již Jan Hus – "Ani císař není nad pravopis".

2 0
možnosti

Nad pravopis není císař, jen Ústav pro jazyk český.

0 1
možnosti

No... Věci fungují nejlépe, když se podřizujete přirozenému řádu. Pokud ten řád porušíte, vyvoláte konflikt. Vyvolávání konfliktů je vůči ostatním neohleduplné.

Přirozeným řádem v tomto smyslu je přechylování ženských příjmení v češtině. Pokud se žena rozhodne, že odmítne přechýlení u příjmení, které je dle přirozeného řádu češtiny jasně určené k přechýlení, zcela neohleduplně tím ostatním zkomplikuje způsob, jak jí mají oslovovat. Tedy je vůči ostatním neohleduplná. Proč by pak ostatní měli brát ohledy vůči ní?

3 0
možnosti

Myslím, že ve své úvaze zaměňujete komplikaci s konfliktem. Možná, že by se dalo uvažovat o tom, že vyvolávání konfliktů je neohleduplné, ačkoli i konflikty jsou podle mě logickým důsledkem přirozené rozdílnosti každého z nás. Avšak komplikace, tedy v tomto případě skutečnost, že některé věci v životě nejsou jednoduché a vyžadují nějaké fyzické či duševní úsilí, není sama o sobě konfliktem a ani není bezohledná. Svět se zkrátka mění a občas se musíme snažit mu i druhým porozumět. Ne všechno je prostě tak jednoduché, že nad tím skoro ani není třeba přemýšlet. Ani není nic bezohledného na tom, že se musíme kvůli ostatním občas zamyslet. To by pak někdo mohl namítnout, že už samotný požadavek oslovovat někoho příjmením je pro něj komplikace, protože křestní jméno je jednodušší a méně náročné na paměť.

1 0
možnosti
Foto

Podstatný poznatek pro fungování lidské společnosti je vepsán už do názvu článku. Věci nejlépe fungují při vzájemné ohleduplné vstřícnosti.

Zda ženská příjmení přechylovat, či nepřechylovat, je mi šumafuk. Neměl by se z toho vůbec dělat jakýsi "zásadní problém" který nás zase rozdělí na nesmiřitelné a vzájemně se hádající tábory. Je to kulturní zvyklost, ne Svatý Grál. Pokud vím, tak přechylování ženských příjmení (v našem, plus mínus euroamerickém kulturním okruhu) se používá patrně jenom u slovanských národů. A netuším, jak to funguje u různých národů v Asii a Africe.

U nás je přechylování všeobecně zavedeným zvykem a je také součástí gramatických pravidel. Takže by tu věc vůbec nehrotil. A pokud se nepletu, tak naše zákony umožňují svobodně si zvolit příjmení při sňatku.

2 0
možnosti

co to je "hrotit" věc? Mám pocit, že pojem "hrotit" se stal oblíbeným únikem pro situace, kdy sice s něčím nesouhlasíme, ale nějak vlastně nechceme přímo říct s čím a co naopak navrhujeme.

0 0
možnosti

Přijel kolega, hrající v orchestru na Hornu - Lesní roh. Vyhověl mé prosbě, tedy mi zahrál. Já zklamán - Tú - tú - poklepání nohy do taktu - nic - pak zase pokračoval. Říkám mu, kde má nosnou melodii? Odpověď - Hraje svůj doprovodný part - V době pauzy zní nástroj jiný ..

V manželství to vidím podobně. V podstatě lhostejné, kdo se jak jmenuje - přechylován - nepřechylován. Smyslem je, aby to hromadně ladilo a k čemusi vedlo. Pak i Horner jako trubač - Buček jako uzený, nebo bukový. Byly doby, kdy jsem se tím i trápil, pak pochopil, že o tom skutečný život vůbec není - Přeji, nechť nám to troubí dobře ! ... :-)

1 0
možnosti

Napsal jste toho opravdu hodně a v tuto pokročilou hodinu se nechci pouštět do obsáhlých reakcí, omezím se jen na jednu konkrétní poznámku:

Jaké přivlastňování, Kristova noho? Kdyby se přechylovala mužská jména, tak byste nebyl "Hornerové", ale "Hornerový". Přechýlení nemá s přivlastňováním nic společného - paní Nováková nepatří Novákovi. Říkáte snad "Nováková nemovitost" nebo "Nováková propiska"? Ani náhodou! Když chcete přivlastňovat, tak nepoužijete příponu -ová, ale -ova. Ta čárka se může zdát jako malý rozdíl, ale důležitý.

Takže paní Jahodová nepatří panu Jahodovi o nic více, než jahodová zmrzlina jahodě. Kdybychom chtěli přivlastňovat, tak neřekneme "jahodová" ale "jahodova" nebo "jahody". Příponou -ová tvoříme přídavná jména, a ta vyjadřují nějakou vlastnost, nikoli majetkový vztah, např.: rohová zahrada, studánková víla, pudová reakce, malinová limonáda...

Paradoxně se někdy setkáváme s tím, že žena trvá na krátké "přivlastňovací" koncovce, např. proto, že pracuje v cizině a chce se vyhnout diakritice.

11 1
možnosti
Foto

Pane Dvořáku,

bohužel vůbec nevíte, o čem mluvíte.

Ženské tvary typu „ová“ nejen že s přivlastňováním souvisejí, ony v nich přímo mají původ.

Původně to skutečně byla stodola, dcera či manželka Novákova, tedy lingvisticky (a nejen tak, postavení žen v minulosti zde netřeba rozebírat) bráno jako jeho majetek, přičemž posléze přišel posun na „ová“. Tady máte nějaké odbornější čtení (zejm. 4. odstavec),

http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3107

a tady něco obecnějšího:

https://www.lidovky.cz/noviny/proc-zeny-nosi-jmena-s-ova.A080821_000140_ln_noviny_sko

Autor blogu má tedy pravdu, byl by „Hornerové“ (její, jí patřící), nikoli „Hornerový“, jak mylně píšete vy.

Za sebe musím říct, že než bych sem vpálil takto až útočně konstruovaný komentář, ověřil bych si nejprve základní fakta.

Nicméně i vám hezký den.

1 0
možnosti

Redakční blogy

  • Redakční
               blog
  • Blog info
  • První pokus
  • Názory
               a komentáře

TIP REDAKCI & RSS