Měl byste pravdu, kdyby to nezašlo trochu moc daleko. Nejnovější trend - náhradní mateřství na objednávku pro homosexuální páry - to je zločin proti lidskosti!

Na "moderní" trendy dojely velmi silné společnosti. Trocha informací z historie lidstva nikomu ještě neuškodila. Takovou cestou, jakou šly Pompeje a další, opravdu chceme jít?

Homo sem, homo tamJen něco se raději opomíjí. Byznys. Ona ta cca 4% minorita je dosti nezanedbatelná I z hlediska kupní síly, ALE, a to především(!), jako volič. potenciál pro každého, kdo ,,za ní kope". A I PROTO ONY BOJE ZA VŠECHNY(!) ,,MINORITY" jINAK ONA ODPORNOST NENÍ UMĚLÝM TÉMATEM, TOLIKO SE Z TOHO ,,ZÁSADNÍ TÉMA" UMĚLE DĚLÁ i z důvodů, které uvádím. A pro mě, coby pro chlapa, je jinak představa styku s jiným chlapem opravdu až odporná, což ovšem nepovažuji za reakci nepřiměřenou, ale pro mnohé až přirozenou!

Výborný článek. :-)

pedofilie mu připadá mnohem odpornější

Jak je vidět na diskuzi, je homosexualita pro mnohé heterosexualy stále téma...

Nikoli. Především pro homosexuály, a ty, kteří se na tom ,,přiživují"

Podívejte, mě se zdá, že se snažíte ze článku pana Bartoně vytáhnout jednu věc a na té ho mermomocí utopit. Věřte mi, že existují lidé, kterým samotný homosexuální styk připadá odporný - i jen jeho představa - a je jim z pohledu na něj fyzicky nevolno, a přitom proti homosexuálům jako takovým vůbec nic nemají. Podotýkám, že na mne samotného působí homosex asi tak, jako pohled na cihlu - tj. necítím nic, ale znám takové lidi ze svého nejbližšího okolí. Domnívám se, že tento pohled na homosexuální styk je vrozený (i když si dovedu přestavit psychiku mrzačící převýchovu), a mohlo by tedy dojít k situaci, na kterou narážel pan Bartoň.

Problémem současné společnosti není to, že by homosexualita byla stigmatizována. Pozorujeme jiný proces. Legislativní orgány v celé Evropě věnují homosexualitě, definicím pohlaví a různých abnormalit mnohem více prostoru a energie, než je nutné. Stala se z toho doslovná politika. Právě proto tento trend mnozí označují za "homosexualismus". Parlamenty se čím dál častěji zabývají různými sexuálními menšinami, vymýšlejí pro ně speciální práva a komplexní legislativu. A naopak – pozorujeme snahu zrušit nebo nějak zastřít existenci pohlaví. Například v londýnském metru loni zrušili historické oslovení "Dobrý den, dámy a pánové" a nahradili ho genderově neutrálním "Dobrý den všem". A zdůvodnění? Co kdyby se někdo necítil být ani dámou ani pánem? A co když se někomu nelíbí, že dámy jsou v oslovení na prvním místě? Ve světě islámu to není zvykem a starostou Londýna je muslim.

Také byste si měl uvědomit, že sexuální fantazírování není to samé co sexuální chování.

Například skupinový sex, navzdory tomu, že o něm mnoho lidí fantazíruje, u nás není morální normou – naopak – spíše naplňuje definici promiskuitního chování. V Německu však již byla vytvořena "legislativní díra", která legalizuje polygamii, a to proto, že případů polygamie, kdy rodinu tvoří jeden muž, tři ženy a deset dětí, je v Německu prostě příliš mnoho. Tedy to, co bylo v Evropě po celá staletí považováno za minimálně neetické a vztah se dvěma ženami byl považován za nevěru, se sem paradoxně vrací jako něco, co je legalizováno zákonem.

V tom je problém – v upřednostňování různých abnormalit a extrémů a naopak – vytvořit z lidí multikulturní masu, ve které nelze definovat člověka ani podle pohlaví.

Podivné.

No když už jste přišel s tímto zúžením homosexuální tématiky pouze na oblast sexu (což se tedy moc často v diskusích neřeší, ale budiž), tak můj osobní názor je ten, že ve svém soukromí by si měl každý moci dělat co chce, pokud tím nebude porušovat zákony, a tedy i v tomto rámci provozovat libovolnou formu sexu. A co se týče sexuálních libůstek, tak těch je velmi mnoho a meze se tu téměř nekladou. Zároveň ale z toho nelze vyvozovat žádné závěry směrem ke společnosti. Existuje řada mužů, kterým se líbí praktikující lesbické ženy, přestože homosexualitu jako formu uspořádání společnosti odmítají, ale jako libůstka jim to vadit nemusí. Když to vyjádřím expresivně, tak pokud má někdo touhu souložit se svým nočním stolkem, ať je mu klidně přáno. Ale zdůrazňuji - v soukromí. Pokud ovšem z toho začne vyvozovat nějaké důsledky, např. začne to vytahovat na veřejnost a požadovat nějaké legislativní úpravy na základě své libůstky (třeba zvláštní práva pro svůj noční stolek), už se to celospolečenským problémem stává.

Tzn. že v samotných sexuálních praktikách bych problém neviděl, ale spíše v těch z toho vyvozovaných legislativních požadavcích. A v případě homosexuální problematiky se do toho ještě zapojuje problém případných dětí, kterých by se to také týkalo - zapojením další osoby to potom přestává být soukromým intimním problémem a stává se to veřejnou věcí.