Marxova socha, ať je umístěna kdekoli mě nechává chladným. Ta už nikomu neublíží.

Děsím se ovšem neomarxisty prolezlého vedení EU potažmo celé Západoevropské politické reprezentace

bohužel máte pravdu

Nevím co je pro Vás trpké. Když na směřování EU mnozí upozorňovali, tak jste se jim vysmíval. Máte co jste chtěl.

A my máme, co jsme nechtěli a za co nás tento autor nálepkoval nálepkami všemožnými a urážlivými...

Možná by tu sochu měli zrentgenovat, jestli to není trojský kůň.

"Nejtrpčí pro mne bylo", že jsem dostal až k souhlasu s vámi. Karma.

Je to tak! Každá pravda začíná jako kacířství a končí jako předsudek. Marx v původní podobě je překonaný, novější verze - neomarxizmus - je učením bludařů a z tzv. největšího myslitele druhého tisíciletí je reakcionář, který nejenže nemá dnešku co říci, ale navíc otrávil téměř dvě stě let světových dějin a jeho novelizovaná podoba je labutí písní jeho i samozvaných aparátčíků EU.

A že by tak významnému jedinci, který zanechal tak hlubokou brázdu v dějinách světa, neměly být vztyčovány sochy, aby se na něj nezapomnělo?

Budu Vám oponovat:

Zbytečně to rozebíráte jako čínský dárek.

Mnohem závažnější je, jak s tím dárkem Evropa naložila.

Když se někomu rozhodnu darovat kýč v podobě sádrového trpaslíka, tak veškeré mé možnosti tímto darováním skončí. To, že ho ten obdarovaný nevhodně vystaví na zahradu, už je v jeho režii.

Evropa tu sochu mohla přijmout, poděkovat za její darování a dát ji někam do depozitáře.

Od Číny jakožto od státu, který se stále ještě alespoň oficiálně ke komunistické ideologii hlásí, je tento krok (darování Marxovy sochy) mnohem pochopitelnější, než je od Německa pochopitelné to, že pro tu sochu vyčlenilo část svého svrchovaného území a dobrovolně ji tam instalovalo.

kam vítr tam plášť

Dnes jste mě, pane Hornere, potěšil, dokonce hned dvakrát:

Že jste hlasoval proti vstupu do EU (já též) a že Vás napadlo odměnit Čínu recipročním dárečkem: byl bych pro toho Čankajška.