Pár poznámek ke kardinálskému dopisu

Kardinál Duka napsal dopis řeckému velvyslanci při příležitosti aféry Lídlgate. Má to být: výraz odporu před falšováním dějin a útokem na kulturní dědictví celého lidstva. Jedno z kardinálních tvrzení mě zvedlo ze židle.

Celý dopis k přečtení je  zde. Mně jde především o tento odstavec:

Vím, že zvláště ve Vaší zemi, kde naprostá většina obyvatel jsou praktikujícími ortodoxními křesťany, je něco podobného nekulturním a barbarským činem. Zatím jde „jen“ o falšování fotografií, ale jsou zde obavy, že zakrátko může odejít k odstraňování skutečných křížů i z kostelů. Naše evropská civilizace je tvořena několika kořeny, řecká demokracie a filozofie je jedním z těch nejdůležitějších. Jejich neznalost, ignorování a potlačování jejich vnějšího výrazu svědčí o prioritách, které mají někteří obchodníci.

Řekové skutečně jsou ortodoxními křesťany v drtivé většině. V Řecku je dnes poněkud početnější minorita muslimů než u nás, cca 120 tisíc z více než 11 miliónů obyvatel. Loni parlament schválil stavbu první mešity v Athénách na státní náklady. Je otázkou zdali za této situace hrozí nějaké odstraňování křížů. Zejména, když smlouva s Tureckem přes všechny její amorální konsekvence funguje a proud migrantů do Řecka a přes Řecko ustal. Rozhodně bych nesoudil, že kříže bude v Řecku odstraňovat Lídl.

Mnohem pravděpodobnější by bylo, kdyby nějaké kříže odstraňovala nebo normalizovala zanedlouho katolická církev. Pravoslaví bylo a je stále rivalem sjednoceného katolictví. Rozkol v církvi, který datujeme do roku 1054, mírně utichá 7.12.1965, kdy papež a patriarcha zrušili vzájemnou exkomunikaci z „jednotné“ církve. Podle některých úvah, zejména z okruhu Adventistů sedmého dne, se očekává katolické pohlcení všech ostatních denominací pod křídla katolíků, kteří tvoří cca 97% většinu křesťanských věřících, kteří se sdružují ve Světové radě církví (Neuner 2001). Počet muslimů, ani v blízké budoucnosti, na kříže v Řecku tedy vliv mít nebude. Tomuto sjednocení nasvědčuje ostatně i restituční politika zemí na východě Evropy, jejímž prostřednictvím se menší denominace ekonomicky neudrží a bez podpory státu zaniknou. Současně se tím země na východě vyhnou státní podpoře islámu, který by si státní podporu jinak podle minulých zákonů mohl nárokovat.

Ve zbytku odstavce kardinál Duka vyzdvihuje kořeny evropské civilizace, z nichž řecká filosofie a demokracie jsou ty nejdůležitější. Skoro se to nechce věřit, že by kardinál Duka byl obdivovatelem nějaké pochybné demokracie, když se o lidech ve vlastní zemi vyjadřuje jako o lůze. Demokracie se vyskytovala ve své zárodečné formě v Řecku jen před nadvládou křesťanů, kteří instalovali svoje kříže v celé říši římské poté, co se stalo státním náboženstvím. Řeckou filosofii vyhnal svým rozhodnutím křesťanský císař Justinián I., jenž roku 529 nechal uzavřít platónskou akademii v Athénách. Po odchodu učenců dál na východ byla tak vytvořena příležitost pro tehdy snášenlivější arabskou kulturu, která mohla převzít řecká vědecká učení a rozvinout tak dnes již tolik obávanou a nepominutelnou islámskou civilizaci.

Odstraňování křížů by klidně mohlo být spontánním projevem demokracie podle svobodné předkřesťanské filosofie. Vůbec to nemusí být přemalování na půlměsíce, ale prosté odmítnutí tisícileté nadvlády církve, jejíž středověké panování ukončil raný novověk navázáním na onu předkřesťankou řeckou filosofii. Katolická víra rozhodně na tyto dva jmenované kořeny nijak nenavazuje. Její klérus je dál pevně veden zcela hierarchickým systémem, v němž se spíše daří zanikání demokratizačních či reformních myšlenek. Pravdou je, že církevní otcové prvotní církve byli vysoce ovlivněni posledním uceleným systémem antické filosofie. Tento novoplatonismus však vůbec nelze spojovat s demokracií, ale s tzv. inkulturací, tedy syntézou křesťanství a antické tradice mystického myšlení. Otázkou je, co kdo falšuje více. Zdali kardinál Duka pozitivní vztah nedemokratické a nefilosofické církve, když se značně opožděně za katolickou církev hlásí ke kořenům, jež chtěla církev navždy utnout. Nebo ubohá obalová prkotina, která může vyvolat nanejvýš posměch, ale rozhodně nebude podle vzoru na obalu nikdo demontovat či jinak likvidovat kříže tam, kde se přirozeně vyskytují. Vyjde to myslím tak nastejno. Kostely se podle chování církve přiměřeně vyprazdňují. Kříže z opuštěných kostelů popadají samy, k tomu ani nebezpečného Lídlu netřeba.