Zákaz islámu je nereálný

Naši salónní narodovčici z pražského závětří hřímají dokola jak tibetští kafemlejnci, že islám je zločinná ideologie a je třeba ji zakázat. Jakoby takový nesmysl něco mohl vyřešit. Navíc je to právně naprosto nerealizovatelné.

Žádný příčetný soud nemůže vydat zákaz nějakého náboženství. Může vydat zákaz nějaké organizace nebo jednání, které někam vede či směřuje, například proti některým skupinám obyvatelstva. K takovému výroku musí proběhnout procesní jednání s důkazním řízením a obhajobou.

V 21. století žádný vzdělaný člověk nemůže volat po doslovném plnění nějakého požadovaného chování na základě starověkých či středověkých textů. Samozřejmě to někteří zkoušejí na obou stranách. Tedy islamisté křičí: zabijte je všechny, a islamofobové přizvukují: všichni nás chtějí zabít všechny, to se píše v Koránu. Islamofobové jsou přesvědčeni, že text ze sedmého století měl na mysli obyvatele Evropy v dnešním uspořádání se zbraněmi hromadného ničení a další sofistikované techniky. Šílenství je na obou stranách. Islamofob se de facto objímá s islamofobem, protože jsou vyznavači téhož myšlenkového nesmyslu.

V poslední době mne obyvatelé Barcelony nejenže nezklamali, ale přímo potěšili. Z mých častých návštěv v tomto městě a při měsíčních délkách pobytu jsem si toto město obzvlášť zamiloval a dá se říci, že bych po Praze dokázal žít v exilu právě v Barceloně. Lidé tam jsou ohromní. Jsou mnohem živější než my. Osloví vás na ulici, často hovoří plynně několika jazyky a zajímají se o všechno ve vaší zemi. Vedle toho jsou informovaní. Byl jsem tam jednou v době povodní a oni měli více zpráv než já, protože v cizině čtete noviny jinak.  Objetí postiženého otce s imámem a jeho důvody pro mne přesně zapadají do mých vlastních zkušeností se Španěly obecně. Málokde se vám stane například, že v metru barcelonští sledují zlodějku, jestli někoho neokrádá, a když ano, chytí ji za ruku, přimějí vrátit cizinci lup a vykážou zlodějku z vagónu. Nejsou lhostejní, mají srdce na pravém místě a jejich postoj mi maximálně vyhovuje. Nikdo však není jen anděl, tak naivní rozhodně být nesmíme. Oni mají samozřejmě tu kreolskou opálenou výhodu, že nejsou absolutně v žádném ohledu rasističtí. Podíl na tom má jistě i dlouhodobě vhodná výchova, případně vzdělání.

Nejen barcelonská tragédie, ale tragédie všech teroristických útoků, zejména těch, které se staly přímo v muslimských zemích muslimům, jejichž osobní tragédie a příběhy nevnímáme protože se k nám nedostanou, bychom měli reflektovat stejně. Pokud znám situaci ve Španělsku, tak jsou lidé mnohem více informováni o dění v arabském světě. Netroufám si tvrdit, že umějí obecně více arabsky než my a mají přímý přístup k originálním zdrojům, ale nejspíš tomu tak je. Nemůžeme jejich postoje pochopit a hodnotit na dálku a za jiných historických podmínek. Byl to koneckonců "barcelonský proces", který zahájil jednání o spolupráci zemí ve Středomoří.

Primitivní nenávist a iracionální doufání v zákaz islámu nám nepomůže řešit budoucí situaci Čechů ve světě. Podobně čekají marně na konec světa všichni apokalyptici. Když nevyšlo datum 12.12.2012 podle mayského kalendáře, druhý den přejdou na jiný, v němž najdou další konec světa. Je to v podstatě nemoc. Nikdo nebude obchodovat se zemí, která zakázala jedno z masových světových náboženství, které vyznává skoro čtvrtina lidstva. Představa, že jsme schopni se v jakémkoli uspořádání Evropy od migračních problémů izolovat jsou naprostou iluzí. Tato izolace fungovala jenom díky protektorskému fungování někdejšího Sajuzu. Ani dnešní Rusko není problémům s migrací ušetřeno a globální migrace se nevyhne nikomu, neboť přes všechny snahy popírat objektivní příčiny, z nichž jednou je změna klimatu, globální migraci nikdo soudný dnes nemůže popřít. Globální migrace má také jednu z příčin v tom, že západní ekonomiky mají globální úspěch a na něm se přirozeně všichni chtějí podílet. Dokonce se chtějí ekonomičtí migranti přizpůsobit, přesně tak, jak požaduje fanatismus západního výkonového ekonomismu.

Často se tu věří v mávnutí kouzelným proutkem. Tisíciletí se bojuje s prostitucí. Prostituce je stále problémem. Přesto přicházejí politici a říkají: zakázat. Směšné. Všechny prohibice posílily šedou ekonomiku a daly zbohatnout nejhorším gangstrům. Řešení těchto člověku přirozených jevů jsou dlouhodobá. Všichni, kdo se tím zabývají dobře vědí, že vedle určité sociální podstaty je třeba prostituce také z malé části přirozenou promiskuitní potřebou, jejíž kriminalizace je nesmyslná. Jde o to, omezit nekontrolovatelnou zločinnost na minimum. To často znamená naopak legalizaci, aby se aktéři nedostali do rukou organizovaného zločinu.

Svými naivními požadavky na zákaz islámu a migrace se dostáváme zvolna do situace, kdy posilujeme postavení globálního organizovaného obchodu s lidmi. Tyto zločinecké kruhy dnes mají nejen větší finanční prostředky než Evropa do problému investuje, ale mají i politickou výhodu z toho, že Evropa v době arabského jara zaspala a nepodporovala aktéry demokratizačních snah. Nedělá to ostatně ani dnes a touto svou politikou otevřela zvláště severoafrickému obyvatelstvu oči. Posílila panarabské cítění, protože o demokracii a lidská práva se Evropa zajímá pouze formálně a pokrytecky v rovině volební organizace nebo formálně ústavní konstituce.

V nedávném  blogu politika Zdechovského se popisuje projekt začleňování muslimů v jednom britském městečku, kde si z opuštěného kostela muslimové udělali mešitu. Projekt je příkladem úspěšné integrace. V rámci kampaně byly vytvořeny informační kapacity k mezináboženskému dialogu, aby se veřejně ukázalo, že s islámem lze diskutovat. Mezináboženský dialog vede usilovně již léta Hans Küng, katolický kněz v Německu, mimochodem spolužák Benedikta XVI. V celém západním světě se na teologických fakultách vyučují alespoň základy cizích náboženství. Pokud vás donutí naučit se hebrejsky, jste již jen krůček od arabštiny, která má nejen podobné znaky abecedy, ale hlavně takřka stejnou gramatiku. Západní svět by měl vtáhnout muslimské náboženské školství do veřejné diskuze o islámu, abychom jej nejen poznali, ale dokázali proti jeho nepravostem normálně kriticky argumentovat. Na západě je šance pro vznik svobodného a demokratického islámu, který může západu vrátit z mnoha důvodů ztracenou přirozenou autoritu.

Žádným zákazem islám nezmizí, i kdyby se všichni islamofobové ve stejnou chvíli odstrkovali ušima. Jde o to omezit kriminalitu spojenou s náboženským fenoménem na minimum, otupit její ostří. K tomu nemusí člověk islám vyznávat, ani milovat, stejně jako prostituci nebo drogy. Musíme v sobě přes všechen strach najít odvahu poznat, uznat a koexistovat. Pokřikem na mou osobu se s islámem nepohne ani o píď, nicméně pokud to alespoň uvolní páru netěsnícím ventilům islamofobní geniality, jsem jako obvykle nucen to vydržet. Dělám to v zájmu existenciální logiky, která odmítá válku, odmítá zotročování muslimů, často již po generace Evropanů, dokonce po staletí (Albánie, Bosna). Jsem dokonce zastáncem přijetí Turecka v budoucnu do EU. Někdejší prezident Turecka Turgut Özal měl pravdu, když tvrdil, že islám je také jednou součástí Evropy. Pravda, za Erdogana bohužel k přijetí určitě nedojde, ale neměli bychom zaspat po pádu Erdogana novou příležitost. Tak velí historicky vzdělaný rozum. I když ten panický rozum má zde zdánlivě navrch, je to jen umělá lokální situace, která s realitou nemá nic společného.