Selektivní neoliberální evropská zahraniční politika
Pojem v titulku musí být osvětlen hned na začátku. Lidově bychom mohli tuto politiku nazvat vybíravou. V odborné rovině jde však o koncept deklarované normativní politiky, kdy se neoliberální postupy, tedy tlak na otevírání ekonomiky evropským investicím, doprovázejí komplexem podmínek spojených s demokracií a lidskými právy. V podmínkách realizace ve středomoří se ovšem prosazuje tzv. reálpolitika, kdy se tyto podmínky postupně výběrově změkčují, až z nich zůstane jen jednostranné formální torzo. V tomto případě vedla evropská politika postupně k znevěrohodnění a k obratu vůči neevropským investorům, kteří žádné lidskoprávní podmínky nekladou.
Na pozadí studie Kateřiny Bocianové se pokusím vysvětlit svoje vlastní postoje k migrační krizi. Možná moje úvahy někomu pomohou k určité sebereflexi, kterou jsem sám prošel.
Podle obsahu si může čtenář učinit obrázek o rozsahu analýzy, kterou není snadné pročíst, natož strávit a užít k vlastním postojům. Jinak řečeno, kniha je dosti odborná a složitá. Nicméně téma si to vyžaduje. S nějakým zjednodušováním si nevystačíme.
Zmíněná studie ukazuje na příčiny současného selhávání evropského vyjednávání se středomořskými zeměmi severní Afriky. Od 80. let minulého století se bezmála dvě desetiletí formovala evropská politika spolupráce ve středomoří. Detaily najdete v knize. Výslednici formovaly v podstatě tři etapy. Vyčerpání Barcelonského procesu dosud celkem jednotně vedené evropské politiky kolem roku 2005. Převzetí iniciativy Francií, jež odsunulo jednotnou evropskou politiku do vleku jižního evropského bloku (Španělsko, Francie, Itálie a v menší míře Řecko). Evropský proces po podepsání Lisabonské smlouvy, jenž po roce 2009 měl opět vést k jednotné evropské zahraniční politice.
Barcelonský proces se vyčerpal především díky konfliktu Izrael – Palestina. Arabské země ve vazbě na události konfliktu příliš často bojkotovaly nebo vetovali společný postup, tudíž se nepodařilo příliš mnoho uskutečnit. Iniciativa Francie přejmenovala Barcelonský proces na Unii pro Středomoří. Snahou této iniciativy bylo vyloučit vliv izraelsko-arabského konfliktu, což se uskutečňovalo přímými dvoustrannými jednáními a postupnými dohodami. Společné oběma těmto etapám bylo vlastně ustupování autoritativním vládcům a spokojení se s formálními liberálními reformami shora. Tlačilo se např. na uskutečnění voleb, tedy základních demokratizujících mechanismů vládnutí. Postupně se opomíjela politika celých lidských práv, nejen demokracie, ale i sociální podmínky pro vznik občanské společnosti. Tento postup byl doprovázen úlevami i na evropské straně. Liberální nátlak na otevření severoafrických ekonomik nebyl následován otevřením evropských trhů. Tato politika zjednodušeně řečeno vyčerpala střední třídu v severoafrických zemích. Výsledkem bylo překvapivé Africké jaro, které mělo ekonomické pozadí, hlavní odboj vedly odbory, současně se vynořily různé islamistické aktivity.
Evropané se v kritickém období uzavřeli sami do sebe. Schopnost financovat slíbené aktivity v severní Africe podvázala finanční krize v Evropě následována masivními škrty ve všech rozpočtech. Veřejnost severoafrických zemích vnímala postup EU jako podporu svrhávaných diktátorů. Po pádu protagonistů silné ruky padly prakticky možnosti navázat na podporu progresivních skupin, které by setrvaly v podpoře společné politiky Unie pro Středomoří. Evropská politika se pod vlivem Německa v oné době (2010) scvrkla na proklamace a vyčkávání. Podpora pro budoucnost progresivních sil, zejména neislamistických lidskoprávních elit se ze strany EU nedostavila. Politika EU se redukovala na podporu vlastních investic, spolupráci v omezování migrace a v boji proti terorismu. Současně se prosadila silná ochranářská politika zemědělství zemí jižního evropského bloku. Ve svých důsledcích vedly tyto postupy ke značnému zvýšení cen potravin, jež byly severoafrické země nuceny i nadále dovážet z EU. (Dost to připomíná situaci i ve východní Evropě).
Po podepsání Lisabonské smlouvy se zahraniční politika EU dostala do situace třífázového složitého schvalování, které známý politolog Zigmund Brzezinski nazval „evropský proces“. Národní zahraniční politiky vyslaly své návrhy do Evropské rady a po jejich případném schválení měly být realizovány Evropskou komisí. Reálná akčnost zahraniční politiky EU se otupila.
Z výše uvedeného je zjevné, že migrační krize má své jasné příčiny. Vliv arabských investorů je zjevný. Na příkladu vyjednávání s Libyí, kdy se od počátku roku nepodařilo vyjednavačům vyjednat vůbec nic, co by proud migrantů zastavilo, čekáme dnes na výsledky přímého pokusu Itálie.
Všechny dosavadní dohody jsou však jen odkladem problémů, které teprve přijdou. Schovávat před problémem hlavu do písku s doufáním, že se třeba ČR podaří dalším migračním krizím vyhnout, je představa chorobně mylná. Naopak, bez ohledu na „nespravedlnost“ uprchlických kvót by bylo vhodné nějaké uprchlíky nasát, aby nás naučili a pomohli nám se s budoucí situací vyrovnat. Platí to obecně pro Evropu. Nepřátelské přijetí současných migrantů jen posiluje diskreditaci minulé a současné zahraniční politiky EU. Musíme si připustit, že Evropě ujel vlak, ztratila iniciativu. Abychom v severoafrických zemích, ale i v ostatním rozvojovém světě produkujícím migranty, mohli vůbec působit, řešit a investovat pro naši bezpečnost, musíme ty země poznat a navázat nové důvěryhodné kontakty. Musíme si připustit, že se naše výběrová politika obrátila proti nám samým.
Závěry k tolik složitému tématu budou vždy diskutabilní. Chtěl jsem tím vším hlavně říci, že hněvivé prskání by mohla nahradit hloubavá strategická sebereflexe. Nikdo to za nás neudělá. Pokud se budeme jenom protiradikalizovat, nevyhneme se neblahým násilným koncům. Představa, že potápění lodí s migranty věc mávnutím proutku vyřeší je naivní. Budou jiné trasy a způsoby. Toliko můj vážný, bohužel značně nezábavný, pohled na věc.
Zdenek Horner
Vzýváním války se přivolává mír
Ministr Barák rozverně dopadl do svého koženého křesla a mazlil se s právě získaným obrazem získaným z exekuce provedené StB. V duchu se trochu tetelil, ale více se obával a vztekal. Nařídili mu, aby svoje milované vnitro ...
Zdenek Horner
Jak jsme se navzájem vyslechli a uznali svá stanoviska
Sešli jsme se všechny znepřátelené strany každá s každým. Usadili jsme se v kvetoucí zahradní restauraci a začali probírat všechny sporné světové konflikty, o kterých jsme kdy slyšeli. Nakonec jsme se dohodli na tom, že ...
Zdenek Horner
Kam až bude smět zajít žertování na letošního Apríla?
Ochránci pravých názorů a hodnot rozpoutali ve společnosti nejistotu. Neustálé zastrašování zaručeně neorganizovaných amatérských aktivistů, kteří reagují na 99 procent jakékoli argumentace tak, že jde o proruskou činnost ...
Zdenek Horner
Chybí mi rozhodný postoj české vlády a místních bezvýhradných izraelofilů
Nyní má česká vláda jedinečnou příležitost před celým světem dokázat, že bývalý satelit Sovětského Svazu není nyní satelitem USA. Měla by odsoudit nestabilní postoj vůči Izraeli, ale i vůči Ukrajině a posoudit zdali USA nejsou ...
Zdenek Horner
Milujeme NATO a proto Ukrajina zvítězí
Poté, co víme, že jsou na Ukrajině vojáci NATO, jsem již úplně klidný. Vítězství je v kapse. A kam se NATO vypraví příště? Bude to Bělorusko nebo Kazachstán? Gruzie? Ta už je rozpracovaná. Arménie by zatím byl těžký oříšek.
Zdenek Horner
Odpověď tazateli k uličnímu a kádrovému výboru
Tazatel se rozhořčuje, že se někdo ve zdejších diskusích cítí být pod knutou postupů někdejších uličních výborů. Vcelku pěkně vystihuje, jak se chovali a jakými pravomocemi byly tyto výbory za komunismus obdařeny, ale ...
Zdenek Horner
Zdravice každé ženě k svátku
Všechno nej Všechno nej Všechno nej Všechno nej Všechno nej Všechno nej Všechno nej Všechno nej Všechno nej Všechno nej Všechno nej Všechno nej Všechno nej ..)
Zdenek Horner
Ultrasionismus se už začíná podobat rasismu
Marně si lámu hlavu, k čemu se zveřejňuje seznam nějakých osob. Zveřejněné seznamy mají zastrašovat. Používal je protektorát, pak komunisti. Nyní jsou jako inspirace pro nějakou radikální odnož pravověrných aktivistů?
Zdenek Horner
Pořádek v dezinterpretaci
Poslední dobou se slovem dezinterpretace přímo šermuje. Dokonce se dá říci, že se tento pojem proměňuje v měřítko politické pravověrnosti a v důkaz ospravedlňující cenzuru. Prohlubování tohoto postupu je hloubení cesty do pekel.
Zdenek Horner
František (chci) Mír toho času papež
Svého času bylo pro mne dogma o neomylnosti papeže důvodem k ochladnutí vůči katolicismu. Dnes se však cítím s papežem v jedné řadě. Život neustále přináší výzvy k zamyšlení a sebereflexi, z nějž může vzejít čisté nad nejčistější.
Zdenek Horner
Netanjahuův plán pro uspořádání na Palestinských územích
Způsob a doba podání moc nenahrává úspěchu v izraelském plánování neonového protektorátu nad Palestinou. Myslím, že se bude těžko vysvětlovat, že demilitarizace a deradikalizace není velmi příbuzná s denacifikací a ...
Zdenek Horner
Kým čím jsou nyní Palestinci a kým čím budou?
Podle izraelských politických teorií a prohlášení nejsou Palestinci národ. Možná to netvrdí všichni, ale v Izraeli nyní vládně tato klika. Její šéf již víckrát zopakoval, že odmítá dvojí státnost Izraele vedle Palestiny.
Zdenek Horner
Co dělá Izrael dobře
Je čas na změnu. Stále si myslím, že každý by měl začít sám u sebe. Leckdy předpokládáme, že některé věci jsou samozřejmé a že každý musí přece vědět, jaké mám obecné postoje. Prostor jednoho blogu ke konkrétnímu problému ...
Zdenek Horner
Neantisemitská kritika Izraele
Svou kritikou nebo vznášením otázek rozhodně nekritizuji obranu Iraele proti terorismu či dalšímu ohrožení z kterékoli strany. Kritizuji ovšem, když se Izrael stává sám agresorem případně zapomíná na lidskost záměrnými akcemi.
Zdenek Horner
Smutná Valentýnská deklarace jen proti někomu
Že se občan kardinál Duka staví na jednu stranu konfliktu, ale nikoliv na stranu lidí je opět na pováženou. Zaujmout stanovisko smí, může nebo musí každý, kdo je událostmi zasažen či osloven, ale vydávat stanovisko za pravdu? ...
Zdenek Horner
Židovský extremismus
Jsem blogeru Vodvářkovi vděčný, že se konečně pustil do otevřeného boje prostřednictvím pojmů, neboť jejich jednostranným uchopením ukazuje skutečnou hloubku problému. Zatímco jedni žijí ve strachu z terorismu, jiní ...
Zdenek Horner
Izraelský plán zničení Hamásu
je bohužel jen krycí název pro genocidní konečné řešení obyvatel Gazy. Naženou obyvatele na jih, rozbombardují sever, a nyní hurá zase na jih na jatka do Rafahu. Svět už začal chápat, že cíl je stanoven tak aby záměrně neměl žádné
Zdenek Horner
A opět, humanoidi na scéně
Bloger Vodvářka se stále nedokáže odpoutat od dehumanizační vize zničení humanoidů. Historie u něj začíná, ale i končí 7.10.2023. Přestože se stal neomluvitelný zločin, nikomu to nedává právo dehumanizovat viníky, natož postupovat
Zdenek Horner
Významový spor Vystrčil versus Havlíček
Předseda senátu Vystrčil tvrdí v televizní Partii TT na CNN Prima NEWS, že opozice znevěrohodňuje rozhodnutí Ústavního soudu. Nad slovem znevěrohodňovat se pokusím věcně zamyslet.
Zdenek Horner
Abrahámovská náboženství selhala
Stará paradigmata bychom měli uložit k ledu a nepokračovat v týrání lidstva pokryteckými idejemi a teoriemi. Oproti vyvolenosti je nutno se zaměřit výhradně na občanský systém akceptace každého jedince.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 825
- Celková karma 22,53
- Průměrná čtenost 971x