Jak jsme se navzájem vyslechli a uznali svá stanoviska

Sešli jsme se všechny znepřátelené strany každá s každým. Usadili jsme se v kvetoucí zahradní restauraci a začali probírat všechny sporné světové konflikty, o kterých jsme kdy slyšeli. Nakonec jsme se dohodli na tom, že …

… nesmíme přestat jednat.

Nejdůležitější pro udržení komunikace je svoboda slova a důvěra, že svoboda a důstojnost osobní bude zachována i po projevu. Pokud budeme schopni spolu rozumně mluvit my, neúčastníci konfliktu, dáme tím příklad znesvářeným stranám, že jde o konfliktní situaci jednat. My, co máme to privilegium, že ještě žijeme v míru, musíme ukázat, že o problémech lze komunikovat. Pokud ani tohle nedokážeme, stáváme se součástí té války kdekoli na světě a jen čekáme na výpis výsledků, bez jakéhokoli vztahu k obětem na libovolné straně.

V počátku diskuse vystoupil řečník obviněný z antisemitismu. Pravděpodobně to byl vzdělaný člověk, protože zrekapituloval historii onoho pojmu, který označuje jisté názory již od 19. století. Vzhledem k tomu, že Semité jsou Arabové stejně jako Židé, musí se přihlížet k tomu, že postoj byl uceleně rasovým postojem a dnes se na pojem kladou nové speciální požadavky. Dnes na veřejnosti stačí, že nejste dostatečně proizraelský a už je z vás antisemita. To ale samozřejmě nestačí v právní a odborné rovině. Odborně vzato by měl antisemitův názor znít asi takto: „je jedno kdo je kdo, ať se tam ta zvířata – humanoidi – podlidi … povraždí. To by byl antisemitský názor vhodný k nějaké žalobě, pokud by překračoval trestní paragrafy našich zákonů. K tomu je nutná i příčetnost ve schopnosti označit nějaké zeměpisné území a jeho obyvatel. Nehledě ke vtípkům Evropanů, kteří se smějí neznalosti Američanů o Evropských státech a národech, lze to vidět i obráceně, když požádáte Evropana, aby vyjmenoval alespoň polovinu států ve federaci USA s hlavními městy. Výsledky by byly tristní. Nakonec, kolik lidí tuší, že v Gaze žijí i křesťané, kteří tam dokonce chtějí zůstat. (Sic nevím, jak je to konkrétně dnes.)

Musíme původní historický pojem zúžit a místo rasistického obsahu vyslovovat pojmy a označení politická. Většina stanovisek směřuje protipalestinsky či protiizraelsky. Je to jen politika a rasový nádech pojmu antisemitismus v sobě nese cosi zcela kategoricky fanatického a nesmiřitelného až jaksi nad politikou, což není řešitelné, ve fanatismu není žádné řešení. V podstatě musíme každý problém vtěsnat do politických kategorií a opřít jej o politické aktéry. O to konkrétně jde a žádný rasismus v protiizraelském politickém smyslu není. Nepochybně obě strany dělají svou politiku špatně. Teror 7.10. je neodpustitelný a nepominutelný a vstupuje jako memento do historie. Nicméně 30 tisíc mrtvých v odvetě je podezřele mnoho. A to ještě není konec. Není jasná hranice počtu, není nerozmlžený obrys teroristů z Hamásu. Na hustě osídleném území se nelze prakticky vyhnout mísení obyvatel a teroristů. To ovšem nezakládá důvod ke kategorickým tvrzením, že je nutno vyhladit a totálně zničit celý Hamás. To může klidně znamenat: vyhladit všechny Palestince.

Proto na naší zahradnické párty zcela chápeme znepokojení intelektuálů, kteří podepisují petice, anebo jsou znepokojeni neadekvátností počtu obětí v odvetě, jako třeba kulturní frontička v čele s Tomášem Klusem. Mnozí se zcela obráceně bojí o budoucí osud Izraele, když se nepodaří Hamás zcela zlikvidovat. Spojenci například porazili a zrušili Islámský stát na území Iráku a Sýrie, a přesto mnozí nyní věří tomu, že v Rusku zaútočil Islámský stát. Nedozvíme se asi nikdy, podobně jako to, kdo skutečně s jistotou zavraždil v USA ne jednoho Kennedyho. Teroristické či zločinné organizace se dokážou ve společnosti skrývat a stěhovat se na nová místa a do nových hospodářských poměrů a do nových zločineckých taktik. Vzpomeňme třeba likvidaci mafie v Itálii, kde na tom panuje oficiálně politická shoda. Mafie tam působí i dnes. Zcela stejně to dopadne s teroristy nebo jinými fanatickými -isty, kteří sice jsouce momentálně poraženi, stále se třeba nevzdávají mentálně a mají tendenci se k teroru vrátit.

Nakonec jsme se všichni odebrali do svých ležení, ke svým láskám, manželkám milenkám či samotkám. Budeme zase pokračovat ráno. Nebudeme-li příliš unaveni nočním vyváděním. U zrcadla ve svém luxusním stanu jsem si uvědomil, že antisemitské je vlastně celé hledisko, že nebudeme kritizovat špatnou izraelskou politiku, protože to válku prohloubí, zemře v součtu mnohem více všech Semitů v oblasti konfliktu a stát Izrael to nemusí ustát se svou existencí, což bych si nepřál v žádném suchém snu.

Do stanovoviskového ticha se vřízla SMS. Píše mi představitel proizraelské strany, že: se zrušením pojmu antisemitismu nesouhlasí potud, že je třeba tak označovat ty, kteří nechtějí žádnou dohodu mezi Izraelci a Palestinci, protože tak zemře nejvíc Semitů. Skoro se mi chtělo spokojeně usnout, protože to je na otevření šampaňského k snídani. Do toho řízla SMS od propalestinského lídra, že je pro zrušení pojmu antisemitismus, protože pokud by nadále označoval ty, kteří nechtějí dvoustátní mír mezi semitskými komunitami, pak by nikdy k uzavření důvěryhodného míru nedošlo. Palestinci se přece potýkají i s problémem demokracie na straně Izraelců. Jejich stanoviska se s novou vládou mění a stávají se i zcela protichůdnými. S jednou vládou uzavřete mír a s druhou ho porušíte. Jedině dva státy, pak se snad něco bude vážně respektovat.

Tak to si raději vezmu prášek na spaní… Zase mluví oba o něčem jiném. A kdo jsem já, když je oba vyslechnu a nechápu ani jednoho. Nejsem já ten antisemita? Tu se ke mně přitočila přiopilá přítelkyně a s aprílovým úsměvem mi ukázala, jak je všechno relativní, a já její stanovisko rád uznal. Prostě príma APRÍL.