Bojkot olympijské myšlenky forever

Patřím ke generaci, které se funkčně a motivačně dotkl bojkot olympiád v roce 1980 v Moskvě a 1984 v Los Angeles. Bojkot vypadá efektivně, ale ve skutečnosti byl eskalací cenzury přirozených všelidských hodnot.

Interpretace těchto událostí může být různá, protože existují postoje s různými měřítky hodnot a fair play a osobní osudy občanů jsou až někde na chvostu těchto žebříčků. Zarážející je na tom fakt, že se vždy všechny strany v naprostém rozporu zastávají pocitů některé strany soudobých konfliktů. Západ čerpá tanečky o svobodě z inspirativní zásobárny všelidských hodnot, aby pak vše popřel dvojím metrem jejich konkrétního poměřování v praxi.

Například první politicky zneužitá olympiáda v Berlíně 1936 byla Berlínu přiřknuta roku 1931, kdy se jevilo Německo, ještě bez Hitlera, být zcela normalizovanou zemí. USA, Velká Británie, ale i tehdejší Československo chtěli olympiádu bojkotovat, ale nakonec se neodhodlali. Prosakování globální politiky studené války se pak projevilo po válce v Melbourne 1956 v souvislostí se sovětskou normalizací Maďarska. Hry v Římě 1960 byly bez problémů. Tokio 1964 bojkotovala Indonésie a Severní Korea. Olympiádu v Mexiku 1968 předznamenaly bouřlivé demonstrace proti tamní vládě. Po zásahu armády 200-300 studentů bylo zabito. Svět se dočkal veřejného protestu afroamerických sportovců, známá zaťatá pěst boje za černošská práva v Americe. Tichý protest s odvráceným pohledem od stoupajících vlajek si prožila Věra Čáslavská v reakci na sovětskou normalizaci Československa. Následovala teroristická tragédie na hrách v Mnichově 1972.

Po tragických událostech Mezinárodní olympijský výbor řešil otázku, zda hry přerušit, nebo raději rovnou ukončit. Odstupující prezident MOV Avery Brundage na svých posledních hrách ve funkci nakonec mezi váhajícími členy výboru prosadil svůj názor. Vystoupil přímo na stadionu v Mnichově a prohlásil: „Jsem přesvědčený o tom, že veřejnost souhlasí s tím, že nemůžeme nechat hrstku teroristů zničit projevy mezinárodní spolupráce a přátelství, které představuje olympijské hnutí …. Hry musejí pokračovat.“

Zdroj: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/28542/130094304.pdf?sequence=1&isAllowed=y

Od her v Montrealu začaly seriály politických bojkotů. Hrozba bojkotu afrických států vyloučila z her sportovce J.A.R. Započatá konfrontace mezi Čínou a Tchaj-wanem vyústila v neúčast Tchaj-wanu. Tenkrát v reakci na čínský nátlak nepřijel demonstrativně na hry Henry Kissinger, ministr zahraničí USA. V roce 1980 se bojkotovaly hry v Moskvě ze strany západu v reakci na obsazení Afghánistánu. V odvetě bojkotovaly východní státy s výjimkou Rumunska hry v Los Angeles 1984. S nástupem Gorbačova v SSSR bojkoty her načas skončily.

Nyní opět ožívají, protože západ se opět rozešel s redukovaným východem. Země NATO se snaží prosadit úplný bojkot ruských sportovců. Naproti tomu MOV schválil účast ruských sportovců za určitých podmínek. Prostě rétorika opřená o Olympijskou chartu, že by se neměla her účastnit země, která je ve válce, se prosazuje nejen proti Rusům, ale i proti Bělorusům, což je právní nonsens, čistá ideologická zloba. Budiž. Nově ovšem jsou ve válce nyní Izrael a neexistující Palestinci. Sportovci těchto zemí se jistě budou na kolbišti vřele kamarádit. Nikdo neuvidí svoje mrtvé a soupeřit se bude v rámci radostné fair play. Dosud neskončila válka v Sýrii, v Jemenu, v Mali. Vedle toho válečné až humanitární krize se odehrávají hned v několika zemích (Niger, Somálsko). Nově by svět neměl zapomínat i na bezprecedentní okupaci Náhorního Karabachu. Měl by vnímat surovinovou agresi Venezuely, s níž si to nyní ani Američané nechtějí rozházet.

Z toho plyne, že by se her neměly účastnit desítky zemí účastnících se různých konfliktů, aby morální opodstatnění vůči Rusku mělo spravedlivý základ. Her se tradičně nezúčastní samostatní Kurdové, jen pod cizími vlajkami protektorských zemí. Pevně doufám, že Čeští sportovci budou také zlikvidování odchodem všech sponzorů a nebudou nám dělat světovou ostudu. Bude to lekce Francii za někdejší podpis Mnichovské dohody. Konečně! Pryč s olympioniky, pryč s mírem. Dlouhodobému jadernému konfliktu zdar. S komunistickým Ruskem je to brnkačka, jak si nyní libují na Ukrajině. Kdo ví, třeba do olympiády ani nebude už Rusko dík nové ukrajinské ofenzívě existovat. Jsou to zřejmě všechno jen zbytečné starosti. Hlavně aby se nám lidé na olympiádách za zády nedomluvili na míru a porozumění.