V normální společnosti by tím bylo řečeno takřka vše. Smyslem podnikání je tvorba zisku. Smyslem rozhodnutí o sebe očkování je osobní svoboda, kterou společnost právně a odborně posoudila. Vzájemné ataky jsou nesmyslné.
Útoky očkovaných jsou nemorální. Útoky neočkovaných jsou nemorální. Chovat se nemorálně je rovněž součástí svobody. Nicméně v této válce znuděné argumentace chybí to zásadní, pochopení podstaty. Odborníci se zatím shodli s politiky, že ponechají rozhodování každému laikovi, který nemá žádné možnosti se informovat a pochopit důsledky postoje k očkování. Dlouhodobě jsou mezi námi spoluobčané, kteří obecně a celoživotně mají latentní nechuť k lékům a berou je pouze v krajním případě. Takový postoj má jistě řadu výhod pro člověka, který má jistou vnitřní kázeň a zdravý úsudek o vlastním stavu těla. V případě nemoci pak léky mnohem lépe zabírají, než u chronických poživatelů všemožných „až zázračných“ léků.
Obráceně jsou jistě i rozumné společenské důvody k očkování. Rozhodně by se podle mne měl očkovat každý, kdo se po konzultaci s praktickým lékařem ujistí, že je to pro něj snesitelné riziko. Současně je třeba respektovat důstojnost každého člověka. Do důstojnosti hodné respektu ovšem nepatří postoje proti tomu, kdy například někdo hovoří španělsky a může se ucházet o zaměstnání, kde je tato kvalifikace požadována. Výhoda kvalifikace není diskriminací nekvalifikovaného. Většina lidí neumí čínsky a dá se říci, že tím, že nemají třeba šikmé oči, jsou označeni stigmatizujícím znakem, že nemají čínskou kvalifikaci.
Znalost, kvalifikace a aktivita není diskriminací pohodlných spoluobčanů. Diskriminací je pouze systémová neprostupnost přístupu ke vzdělání a možnostem aktivity. To znamená například, že je ze zákonného uspořádání nemožné, aby se někdo dostal do nějaké školy nebo měl možnost ke svým aktivitám a zájmům.
Společenská škodlivost například u podvádění je přitom všem ošetřena trestním právem. Přestaňme se týrat a zaměřme se na klíčovou otázku k diskusi a rozhodování. Je situace tak vážná, že očkování je nezbytné a neodložitelné? Ať nás o tom někdo přesvědčí nebo zdůvodní povinnost očkování. Všechna ta předběžná vzájemná tyranie ukazuje ovšem na to, že naše společnost není v pořádku a mnozí mají dojem, že je třeba někoho k něčemu donutit. Vše vychází z nedostatku respektu a jeho kolektivního uplatňování. Je to zlozvyk z komunismu. Právě toto ukazuje na skeptický rozpad společnosti, kde byla dlouhodobě důvěra zaměněna za donucování. V tom jsme postkomunistickými pohrobky.
Spravedlivě je nutno poukázat, že tyto výstřelky lze pozorovat takřka všude i na vyspělém západě, ale tento přístup není běžně u moci. Hlavním trendem západní společnosti není disciplína, což znamená více svobody. Disciplína však vyhovuje našim zlozvykům, a proto nám tolik nevadí disciplinační velmoci jako jsou Čína nebo Rusko. Nakonec v těch zemích kvete oligarchický, disciplinovaný kapitalismus gangů a vyvolených. Nejde tedy o pravici či levici, to je jen vějička pro užitečné idioty, kteří existují napříč celým světem, a právě oni jsou největšími tyrany svého okolí. Naše zákony a postoje veřejného mínění nás proti této ad hoc tyranii příliš nechrání a to je ten hlavní problém.
