Je proto směšné a pokrytecké, když komunisté kritizují rekatolizaci a sami si počínali často ještě hůř.
Zdroj: https://ziegler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=762870
Rekatolizaci nekritizují jen komunisté, leda by někdo chtěl prohlásit všechny reformované denominace za komunisty. To snad ne. Rekatolizaci by mohli kritizovat i židé a také by to znamenalo, že co žid to komunista?? Nakonec, rekatolizaci kritizoval zejména zakladatel státu Masaryk a byla snad první republika komunistická? Je sekularismus současnosti komunismus? Takže kritika katolicismu a případně i rekatolizace je prostě obecně normální věcnou kritikou, a dobře, jedněmi z kritiků jsou komunisti, což je nejméně oprávněná kritika, neboť je svou tendencí k totalitě katolicismu nejblíž.
Je potřeba si také uvědomit, že pokatoličťování obyvatel bylo záležitostí státní moci a nikoliv katolické církve.
Zdroj: https://ziegler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=762870
Státní moc byla plně v područí katolické církve, která financovala vládu Ferdinanda II. Nelze si zde hrát na nějakou dnešní sekularizaci. Jednou se mi v noci zdálo, že stavy byly při obléhání Vídně úspěšné a jedna kule z houfnice Haranta z Polžic a Bezdružic trefila Ferdinanda II. přímo na solar plexus. Potom na základě dohody s protestantskými stavy Rakouska i Uherska došlo ke zřízení Středoevropské vzdělanecké unie, kdy si byly všechny jazyky v oblasti rovny, a jejímž prvním prezidentem se stal J.A. Komenský. Neoslabená vnitřním národnostním pnutím tato Středoevropská unie – možná dokonce republika – nepřišla o Slezsko. Neumučili nám Havlíčka Borovského. Sabina se nestal konfidentem. Bylo méně baroka hledícího slastně do nebe, ale vzdělání a tolerance přitáhly učence z celé Evropy a již kolem roku 1650 vznikla druhá univerzita v Brně, třetí v Ostravě, a další v krajských městech. Německo se sice horko těžko sjednotilo, neboť již Napoleon se vzdal už ve Slavkově. Nebyla první ani druhá světová válka ...
Především zásluhou jezuitů se pražskému učení vrátila jeho bývalá sláva a po roce 1620 se opět stala kvalitní vysokou školou se čtyřmi fakultami, filozofickou, právnickou, lékařskou a teologickou.
Zdroj: https://ziegler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=762870
Jestli je něco klišé, je to tvrzení o provinčnosti pražské univerzity. Humanistická vzdělanost měla v Čechách a na Moravě mnohem širší úroveň než centralizovaná jezuitská kazuistika. Katolická církev té doby upadala do útlaku vědy: Giordano Bruno, Galileo Galilei, zakázaný Koperník a další. Naopak naši intelektuální emigranti získali světovou či evropskou proslulost. Doporučuji vaší velectěné pozornosti knihu České myšlení od Milana Kopeckého, kde najdete jména tehdejších vzdělanců, která katolický útlak umlčel, vyvrhnul a zatajil. Nakonec toto tvrzení neobstojí ani v pohledu toho, že stavovské povstání bylo rovněž reakcí na ordinovaný úpadek přenesením vládního centra z Prahy do Vídně. Slyšel jste někdy o rudolfinské Praze a její vzdělanostní základně? Kepler, Tycho de Brahe a další? Tomu říkáte provinčnost a úpadek? A zapomněl jsem ve vzteku málem na Jana Jesenia ... Umění vzniká podle mne nezávisle na vládních stranách. Talenty jsou a chopí se příležitostí, které jsou jim dobově dány. Myslíte, že pro své obrazy potřeboval Brandl jezuity a rekatolizaci? Jak si vysvětlujete, že umění vznikalo i v protestantské Anglii, Nizozemí i v Německu? Rembrandt byl Komenského současník, a dokonce se prý i osobně potkali. Tak co je klišé? Snižování jednoho umění před jiným. Nijak neznevažuji baroko, ale rovněž mám rád holandské mistry. K problému češtiny se už vůbec nemá cenu vracet, to jsou plky. Jazyk udržely lidové vrstvy na venkově a v maloměstském prostředí. Intelektuálové se logicky zajímali o masu čtenářů, kteří neměli na očích brýle vídeňské přezíravosti a předsudků. Samozřejmě bylo mnohem lukrativnější dělat kulturu německy, ale ta by nedošla k patriotickým srdcím jinojazyčného prostředí. Jezuité češtinu nezachránil, oni ji naopak nedokázali vykořenit.
Robota s rekatolizací souvisí skutečně spíše časově a nahodile. Velkou roli hrál lidský faktor. Jinonárodní vrchnost se na dobytém území vždycky chová poněkud neurvaleji než doma, kde by se zvůlí vyběhla i panovnická moc. Nakonec více jak sto let řešili Habsburkové ochranu obyvatelstva pod svým nastoleným útlakem, který zmírňovali kde mohli.
Problém je někde jinde. Celý život se potkávám s katolíky a častěji je to příjemné. Dokonce jsem žil několik let s katoličkou a byla to jedna z nejkrásnějších etap mého života. Nemám problém s katolíky lidmi. Mám problém s katolíky monstry. Jako bych nikdy nehájil stržení Mariánského sloupu v roce 1918, které mohu tak maximálně dobově chápat, stejně tak je nehajitelné triumfální chování organizátorů jeho obnovení. Myslím, že obnova sloupu mne nijak neirituje, ale byly i lepší možnosti jak ukázat skvělost katolictví a jeho moderní lidskou tvář. Ale i tak prostě jejich sloup akceptuji bez problémů. Měli bychom se však postarat společnou měrou o obnovu Krocínovy kašny, aby obnova byla úplná. Nikdo není dnes zvědavý na triumfální chování části katolíků, měli by také objevit opravdovou pokoru a stát se jen jedněmi z mnoha různých křesťanů v sekulárním právním státě.
Možná si někteří všimli soudního procesu s českou historičkou, která zveřejnila badatelské nálezy o vztahu vězenkyně a dozorkyně v době holokaustu. Nazvala ten vztah hypoteticky „lesbickým“. Potomci vězenkyně se soudili ne s hypotézou, ale se zněním PR pozvánky, která vyznívala jako pozvánka na happening o lesbicismu za holokaustu (i já trochu přeháním), ale událost snese srovnání s nevhodnou prezentací obnovy sloupu ze strany organizátorů a znění jejich pozvánky na událost. To si měla katolická církev pohlídat. Ale i tak nic proti nikomu, pokud se nepoužívají podpásová historická klišé z druhé strany duchovního oceánu. Zdravím všechny milé bratry a sestry katolíky.