Pokus o podporu černochů je podle Šichtařové rasismus jako prase.

Pokud by bílý obchodník označil obchod, že je bílý, bylo by to považováno za rasismus. Ale to označení, navzdor tomu, že to Šichtařová nechápe, a s ní mnozí další, již dávno tak označuje. U všech obchodů se jaksi a priori před ...

Filipika proti účelové manipulaci s rasismem, tedy  proti tomuto článku Šichtařové.

... pokládá, že patří chytrým a nejschopnějším bělochům. A proč tomu tak je? Protože bílá rasa přinesla do dějin lidstva nejagresivnější formy rasismu. Rasismus totiž opravňoval velmoci ke kolonizování zemí. Podřadní lidé v podřadných zemích potřebovali spásné křesťanské vedení, tak jako dneska potřebují západní demokracii. Ti lidé byli tak podřadní, že si je přivezli na otrockou práci na jiné kontinenty. Po několik generací jim znemožnili podnikat, svobodně se rozvíjet. Zatímco si vytvořili běloši kontinuální děditelné bohatství a tím i trvale dominantní postavení ve společnosti, černoši se dopracovali do bezvýchodných ghett a drsné nápodoby bílé mafie, v podobě gangů.

A dnes, kdy by měli bílí zakusit, jaké to je být jen nějakou rasou, tak se bílí dovolávají světa bez rasismu, který dosud nikde a nikomu neuměli dobrovolně dát. Svoje vlastní antirasistická předsevzetí neplnili. Jen předstírali rovnoprávnost se skřípěním zubů. Samozřejmě ne všichni, ale palčivé problémy umělé a pokřivené nerovnosti se nahromadily i za dobu tzv. zrušeného rasismu. Bílí si to nechtějí nechat líbit. Nemohou pochopit, co to je nevýsadní postavení. Nechtějí přijmout dědictví své někdejší kulturní bídy, kdy se prohlašovali za nejdokonalejší bytosti ve vesmíru, s právem využívat druhé, jen jako dnešní roboty. Reakcí tedy je dokonce i popírání historického kolonialismu, otrokářského útlaku a rezistentního či latentního rasismu současnosti. Jedinými rasisty jsou dnes černí aktivisté. Což v překladu vlastně znamená, že kdokoli se vezme za svá práva, coby menšina, je vlastně fašista svého druhu. Ohrožuje ubohou ohroženou bílou většinu. Bílí se prostě bojí, že s nimi bude nakládáno, jako bylo nakládáno s Černochy, s Romy, se ženami, s LGBT …

Šichtařová by nám naordinovala opovrhování rasismem a podporu rasové barvosleposti, tedy to, co liberální demokracie nedokonale dělala usilovně poslední desetiletí. Bohužel výsledky vidíme. Rasismus se znovu vzmáhá a mnohým rasistům je třeba ukázat v praxi, jak je rasismus odporný. Právě prostřednictvím pozitivní diskriminace.

Máme zde plno křiklounů hájících, že ukradený majetek se má vrátit, že dluhy se mají plnit a ejhle. Dnešní generace se k rasovým dluhům znát nechce. Nejraději by tuto minulost mlčky škrtla, ale takového velkorysého gesta vůči bývalým koloniím sama nebyla a stále není schopna. Není toho schopna ani proti svým vlastním lidem. Dokonce i despotické vlády starověku znali cosi jako milostivé léto a odpouštěli dluhy. Tedy nejen jeden šílený Periklés.

Šichtařová nakonec hřímá proti rasismu, že je to nejodpornější kolektivismus. Přitom neváhá vstoupit do národovecké kolektivistické kampaně Trikolóry, která není ničím jiným, než kolektivistickým negativem smutně proslulé Okamurovy SPD. Vyznává kolektivisticko ekonomistická klišé o nadřazenosti výkonových manažerů nad nepřizpůsobivými čičmundy. Ke své společenské prestiži se přirozeně profiluje nějakou kolektivistickou vizí. Jinak by musela kandidovat do senátu, kde můžeme hovořit o jakési občanské osobní politice. Zatím to však vypadá, že se chce spolu nadnášet na kolektivistické vlně strany, která nás donutí k ekonomickým úspěchům maximálních úspor, přičemž lze pochybovat, že by sama skromně držela v živobytí při zemi. Nic proti tomu, ale předstírat nám zde rozhořčení nad rasismem a cejchování rasismem všech ostatních, kdo se ozvou pro svoje práva, to zavání skutečným nepovrchním systematickým rasismem, se všemi jeho odpornými taktikami.

Rasismus sílí a bude sílit. I to si můžeme od Šichtařové přečíst. A je to její podprahové sdělení. Vyvinula se nám před očima jako latentní výkonová rasistka, která spolu hlásala kolektivistické, kdo nepracuje, ať nejí. Zdálo se jí to normální a propagovala tuto normalitu do chvíle, kdy spolu označuje za rasisty ty, kteří chtějí proti rasismu zabojovat. Jako z učebnice moderního italského neonacismu, kde stojí výkonový sever proti slabému zpustlému jihu, kde pak vládne mafie. To je druhá fáze. Třetí fáze předpokládá, že dojde k přebírání moci v zájmu pořádku. Kdo by neměl rád pořádek. A nese to pro mnohé občany i plody. Mají se lépe na úkor otrocké práce ve světě, kterou ovšem nemají na očích. Jak můžeme věřit Šichtařové odsuzování rasismu? Jen velmi těžko s těžkou naivní poruchou vnímání.