Ano. Konec kapitalismu.

Včera jsem se narychlo sešel s přítelem Sorosem na Islandu a dohodli jsme v Rejkjavíku konec kapitalismu v Čechách. Skoupím za jeho peníze všechny ziskovky a převedu je na neziskovky.

Naštěstí nedávno odvolali úspěšného manažera ve Škodě Auto. Ten by nám stál hodně v cestě. Za nynějšího bezvládí a faktické bezcennosti automobilového průmyslu v likvidaci mám šanci ušetřit Sorosovi značné peníze. Chceme si tak vyzkoušet, co to udělá, převést ziskovkový styl podnikání na neziskovkový.

Když jsem dopil v hotelovém klubu islandskou gejzírovanou vodku, dokonce jsem na téma trochu zavtipkoval. Komunisté se obávali, že nedokážou udržet komunismus v jedné zemi a to je nutilo objektivně k imperialismu, kdežto my jsme zcela demokratičtí. Zaplatíme jim za jejich firmy, jejich ega budou spokojena, nemuseli nám to prodávat. nebudeme mít žádné nepřátele. A pak dokážeme, že v rozvinuté zemi vysoko v žebříčku OECD není problém zavést cokoli. Lidé si na ztrátu zisků snadno zvyknou, protože budou mít za ně plno jistot. Jistě budou vzpomínat na to, že ten zpropadený smíšený systém jim sice umožňoval sem tam to někomu nandat, ale ve skutečnosti se všichni stali postupně vazaly řetězců.

Budeme pak společně kultivovat nějakým kultem kulturu neziskové motivace. Například zůstanu v práci přesčas, protože tam zůstává i Kudláčková, která se mi velmi líbí apod. Jednou týdně budeme z vrtulníku shazovat prodělky neziskovek, tzv záporné bankovky. Budou kryty novou surovinou nalezenou v hlubinném vrtu pod Českou republikou. Musí se vytahovat ze žhavého jádra a po ztuhnutí mlít na prášek. Jmenuje se to gravitalon. Poslední výzkumy ukazují, že sice bude trochu ubývat zemské gravitace (jen z deseti na osm, ale zase to pomůže mužské erekci), avšak přimíchání gravitalonu do libovolného zboží zvyšuje jeho neodolatelnou přitažlivost o 200%. Dokonce je stravitelný, takže půjdou prodávat k jídlu i odpadní hmoty a všechna původně odporná a nechutná zvířátka.

Lidé budou dělat všechno jen z idealistického přesvědčení. Nikdo nebude muset prokazovat splatnosti úvěrů, schopnost udržet kapitál, prostě když něco nepůjde továrna zpustne a hotovo. Rozpustí se všechny kontrolní úřady, antibyrokrati vyhlásí ten den za státní svátek a zpijou se do němoty. To bude radosti na Starém Bělidle.

Akorát, a to jsem Sorosovi hned říkal, že si nejsem jist, zdali nám svou ziskovku prodá Šichtařová s Pikorou. Kdyby si to spočítali, tak jistě nebudou váhat a budou dál podnikat na Slovensku, ale oni jsou takoví idealisté zisku, že se mohou postavit na odpor jako strejcové z filmu Naši furianti. Ale třeba se podaří nečekaně snadno zdolat všechny odporně ziskovkové projekty, i když nám zas až o úplnou totalitu nejde. Chceme být neziskovky s lidskou tváří a mohli bychom některé bohulibé ziskovkové projekty tolerovat. Třeba Sazku, herny, nevěstince. Soros se na mne káravě podíval a já jsem tyhle úvahy okamžitě opustil, protože podruhé si vás miliardář k likvidaci nějakého ziskuchtivého státu nenajme. A můj plat rozhodně nebude ziskový. Co hnedle nespotřebuji, to vložím do rodinné neziskovky.

Probral jsem se v kazajce a koukám, ležím mezi Pikorou a Šichtařovou. Blouzním teď nebo jsem blouznil v Rejkjavíku? Nemůžu si sáhnout na Sorosovy kreditní karty, takže vám těžko korektně odpovím. Jak to, že jsem v pekle s těmi dvěma finančníky? Já idealista! Já měl být v nebi.

„Tak odvolej, že svět nesmí fungovat na zisku.“ Ozval se Belzebubův hlas.

„Já říkal, že nesmí fungovat JEN na zisku.“ „Aha, ale naše automatická hlasová služba to vyhodnotila, že nesmí japonská měna Yen fungovat na zisku, to se nám zdálo příliš, a tys myslel JENOM. Tak my tě propouštíme a hybaj do nebes.“

„A co my, my jsme vosk?“ Ozvali se stále ležící finančníci. „Já bych je taky pustil, padouch nebo hrdina, vždyť jsme jedna rodina.“ Kdepak. Až odvolají, že svět může fungovat jen na zisku, leda, že by byli stejnou obětí záměny Yenu za JENOM.“

A tak jsme stoupali společně do nebe. Šichtařová se ke mně přitočí a zeptá se: „Jak to, že ses nás tam dole zastal?“ „All live matter,“ špitnul jsem skromně a hrdě. „Money live matter,“ zamumlala si pod fousy Šichtařová, „my bychom tě tam klidně nechali.“ ‚Co ti na to mám říct?‘ Pomyslel jsme si v duchu a začal mít obavy, že je svatý Petr u brány vrátí dolů. Nevrátil. Ale možná správně, protože nebe je plně neziskové.