Konzervativní éra končí

Svět se již nemůže vrátit do starých kolejí. Situace si vynucuje zcela nové přístupy až odstupy. Věci přestaly fungovat a nelze-li peníze shazovat z vrtulníků, bude je potřeba spálit. Aneb jaká pozitiva nabízejí konzervativci?

Za prvé žádný socialismus a za druhé bezbřehý samospasitelný slepý tržní mechanismus. Za třetí likvidace státu, což je pouhá rétorika, konzervatismus stát potřebuje jako coby disciplinační prostředek proti stoupencům socialismu. Spíše jde o co nejméně viditelnou privatizaci veřejné sféry.

Žádný jiný recept jsem od zdejších ani jiných konzervativců neslyšel. Konzervativci prostě neberou novou situaci na vědomí. Dělali to v minulosti ve snaze udržet si svoje privilegia a vidění světa, aniž by respektovali, že svět je dávno jinde. Dnes je i díky koronaviru vidět, jak bezradné a bezzubé to byly myšlenky. Nelze je totiž v současné krizi vůbec použít.

Představa udržení nesocializovaného světa pod neustálou hrozbou nekontrolovatelné nákazy nebude v budoucnosti pravděpodobně možné. On ten civilizovaný socialismus je totiž nezbytný i pro bohaté držitele bohatství. Snad jedině kdyby nás plebs ohradili ve většinovém ghetu a sami se izolovali u svých dezinfikovaných sejfů.

Prostě se ukazuje, že problém odpadní společnosti, tedy bezdomovců, nepřizpůsobivých a migrantů nelze donekonečna bagatelizovat a izolovat od našich vlastních potenciálních zdravotních anamnéz. Pokud necháme v sociálně nerozvinutém a „nehygienickém“ světě virus nekontrolovatelně řádit, pak se nikdy roušek nezbavíme. Na tomto problému bude muset lidstvo najít globální shodu o spolupráci, protože jinak upadne do nepřetržité občanské války. Nepochybně se najdou i blázni, kteří budou propagovat potřebnost redukčního válečného konfliktu. Musíme ovšem doufat, že se jim nedostane zásadnějšího sluchu.

Jistý základní smírný socialismus nemůže žádnému rozumnému pravicovému podnikateli vadit. I dnes máme jakousi tripartitu, kde se vyjednávají únosné kompromisy pro společnost. Jde o to, aby to nebyl přístup totální a aby nevylučoval možnost individuálního úspěchu či svobodného rozhodování. Čistý disciplinovaný kapitalismus s hrdiny kapitalistické práce, bez korupce a zneužívání nebo bez nepřizpůsobivých je stejná utopie jako komunismus nebo reálný socialismus. Rozumným lidem, kteří ještě jsou schopni vnímat smysl práva a svobody musí být jasné, že základní nepodmíněný příjem je nezbytným prostředkem civilizované socializace, která umožní, aby se mohly nadále provozovat individuální podnikatelské aktivity.

Nicméně by mne zajímalo, jak jinak si případně konzervativci představují záchranu starého režimu. Třeba mi nějaké zásadní myšlenky unikly, takže bych rád svůj případný nedohled napravil.