Jedna z bludných představ počínající demence je ztráta soudnosti, kým opravdu jsem a v jakém čase. Lpí se již jen na maličkostech. Koncepční a hodnotové uvažování jde zcela stranou. Převažují vegetativní pudové reakce.
Podle všeho si prohnaný politik neuvědomuje, že každá legrace jednou končí. Není v tomto státě sám. Není takovým suverénem, aby vše bylo jen podle něj. Je nasnadě, že si to bohužel stále více myslí. Jeho jasné okamžiky již ani nepamatujeme.
Mně bylo jasné již v okamžiku, kdy označil tlak na odvolání ministra za vydírání, že se s naším světem již míjí. Nevybavuji si, zdali naše ústava pamatuje na stav prezidenta, který není schopen svůj úřad vykonávat. Nejspíš se i na toto zapomnělo. Pro zradu bych hradního nešťastníka nesoudil, ale pozbytí soudnosti rozhodně ano. Myslím, že nastal čas, aby pan prezident ukázal veřejnosti lékařské vyšetření z psychiatrie, jestli je ještě bezpečné pro tuto zemi, aby vykonával nadále svůj paranoidní mandát.
Pokud působil premiér Babiš po schůzce v Lánech zdrchaně, tak asi proto, že pochopil, že ani on s ním již není v kontaktu a nic nedohodne. Ve finále hrozí, že Miloš Zeman jmenuje omylem novým premiérem svojí manželku, protože ji od Babiše již nerozezná. Jmenuje ji za to, že mu opět zopakuje tu skvělou zprávu. Pochází ze zemanského rodu, kde měl prý vladyka právo první noci. Další z jeho historických úletů. Jeho předkové měli ve správě jen dominikální kořalnu.
Je čas abdikovat Miloši Zemane. Potřebujeme fungujícího a konstruktivního prezidenta. Žádného satrapu.