Jak zbytnělé zásluhy podporují vládu AB

Zdejší pravicoví amatéři jsou často zaměřeni na sebechválu a vyzdvihování zásluhovosti, coby oprávnění k morálnímu oprávnění maximalizace zisku. Liberální pravice je na tom ještě hůř. Naprosto postrádá schopnost ...

sebereflexe!

Musíme se na věc podívat bez „analytických“ pravd a ideových předsudků. Po převratu 1989 se sliboval, že si na chvilku utáhneme opasky a budeme zarputile dohánět západ. Bohužel se nic takového nerealizovalo. V zájmu majitelů realit se především držela nízká inflace. Platy v oprávněných oborech nerostly. V ekonomických krizích se vše řešilo metodou tvrdých tupých škrtů. Ušetřily se tím pofiderní zcela nevýznamné částky, které stejně byly promrhány na vcelku nejasné „investice“, které nějak nejsou nikde vidět.

Na jedné straně uzdravil ministr Drábek část invalidů prostřednictvím zákona a ušetřil jakési miliardy, ale veřejnost to spočítala TOP09 i prostřednictvím odmítnutí knížete Švarcenberka coby prezidenta. Ideovou rétoriku dodnes Top09 v podstatě nezměnila. Stále je největším nepřítelem nepřizpůsobivý zneužívač dávek. Nějak těm lidem nedochází, že opravdu nejsme děti, jak si kdysi myslel Miroslav Štěpán. Pokud někdo zneužívá dávky, tak rozhodně je přizpůsobivý ažaž. Takoví lidé se najdou vždycky a budou zde i po schválení trestu smrti za zneužití dávek. Sebereflexe naprosto nulová a žádný aspekt pozitivního výhledu do budoucna z Kalouskova dominia nikdo nepřináší.

ODS sice proměnila vedení, distancovala se od nejhorších starých oligarchických manýrů, ale nepřinesla jedinou omluvu za ztracené investiční a hospodářské iluze svého někdejšího předsedy Klause. Celá éra ODS je poznamenána politikou: „pojďme to udělat, aby to objektivně nešlo“. Dobře pamatuji, že již na začátku 90. let zde byly návrhy na rozumné právní uspořádání ekonomiky podle osvědčených západních modelů. VK šel tehdy svou třetí samostatně českou cestou. Odmítl „špinavé peníze“. Znemožnil tím rychlejší proud financí ze západu. Naštěstí se neuskutečnily jeho kyperské či jihokorejské kapitálové vpády, kde byl původ investičního kapitálu vskutku velmi nejasný a v případě Kypru vedl až ke Kaddáfímu. Paradoxně svými pobídkami přivedl zahraniční kapitál do země premiér Zeman za ČSSD. Také se to neobešlo bez zádrhelů. Reliktní záření této posedlosti dnes pociťujeme v bezhlavé podpoře čínské kapitalizace české ekonomiky. Klausova amnestie ekonomických podvodníků 90.let udělala tečku za etapou plné podpory velkopodnikání a majitelů realit, jejímž nejdokonalejším produktem je právě Andrej Babiš.

Za desítkou našich nejbohatších oligarchů se nachází prázdnota. Metodou tupých škrtů se zrušily školky, posléze zřizovaly nové chybějící školky, a tato šablona s aplikovala prakticky na všechno. Trapná přetahovaná o existenci poplatků v bezplatném zdravotnictví je symbolem mnoha dalších příběhů např. o učňovském školství, investicích do vzdělávání, reformě důchodů apod. O dálnicích snad ani netřeba fantazírovat. Zkrátka adresátem této nedávno minulé politiky nebyl člověk a jeho slušná existence. Když tu přichází AB a ten některé viditelné sliby realizuje. Můžeme si o něm myslet, co chceme, ale pokud slíbil, tak v mnohém splnil. Jistě i on má nesplněné sliby jako všichni, ale má jich mediálně výrazně méně. Může za to jeho neideologický přístup. Sice by se rád podělil o vládu s ODS, ale nebrání mu to zvýšit důchody. Možná u toho v soukromí u opulentní večeře někde skřípe zubama, ale navenek je veřejnost převážně přesvědčena, že AB udělá pro jejich zájmy totéž, co pro svoje. Takže současně nikomu nevadí, že si přitom přivydělá. Zaslouží si to, protože to umí. Má už nakradeno, takže nyní už opravdu dělá všechno pro historii a pro veřejnost. A tento metapříběh stále funguje.

Vzniká tím jasná otázka, jak pohlížet na roztříštěnou pravicovou i levicovou scénu, která nejprve ideově na své konferenci schválí kolektivní postoje, pak celé volební období na jejich základě vylučuje ty, kdo je nedodržují a na samotnou realizaci věcné politiky nezbývá už čas. Nakonec se celá tato politika smrskává na pozici udržení u moci a udržení ekonomiky jakž takž. Žádná vize, žádný cíl.

Naprosto přiznávám, že nejde o žádnou pravdivou analýzu stavu naší ekonomiky a politiky ve smyslu politologie. Jde skutečně o veřejností proudící matapříběh (velký příběh, mýtus) jak ve špinavé a zaseklé politice musí a může probojovat lidské štěstí jedině všeho schopný tvrdý vůdce, úspěšný podnikatel. Nikdo jiný se s tou sebrankou není schopen popasovat. Z pohledu laické veřejnosti se zbylá rozdrobená politická scéna nevymanila ze své kolektivně mafiózní pověsti. Neučinila viditelnou sebereflexi svých někdejších chyb. Prakticky je v obou stranách mince pro veřejnost jen malý rozdíl.

Do toho všeho se míchají bohužel velmi nevěcné trapné útoky na právní podstatu podnikání AB. Žádnému laikovi však nenamluvíte, že by AB měl odstupovat, když vyhověl schválenému zákonu o střetu zájmů. To jej schválili proti němu tak blbě? A to chtějí vládnout?

Otázka po prosperitě AB v politice nebo podnikání není v nějakém odborném diskurzu, ale naopak v lidové šuškandě. Pokud je zde nějaká pravicová „elita“, tak je na čase, aby to konečně pochopila. Budoucnost je zde pro lidi, ne jen pro voliče. To bohužel AB prezentuje úspěšněji než opozice.