Ani žena, ani násilí není ve skutečném světě politikum

Politizace prakticko – technických skutečností mne kdysi vedla k odchodu z politiky. Po rudých svazácích přišli modří svazáci. Byli sice jen narychlo přelakovaní, ale opět zatáhli politiku do zbytečných polemik.

Takto se totiž brzdí pokrok, aby věci nešly. Technicky se dobře vědělo, co se má správně udělat. Vědělo se to i v otázkách privatizace. Nicméně šlo o to, aby se věci nedaly jednoznačně identifikovat a následně rozsoudit. První takové debaty byly na jisté radnici o tom, že zastupitelé odhlasují, že známý komunista nedostane na cosi stavební povolení. Ačkoliv jsem po sametové revoluci šel na čas do politiky právě kvůli demontáži „komunismu“, nemohl jsem s politickým hlasováním o technické otázce souhlasit. To je totiž skutečné porušení zdravého rozumu.

Stejně problémovým tématem je nyní genderová problematika. Analogicky se o těchto tématech hovoří třeba v souvislosti s „přímou demokracií“ pomocí referenda. Pomocí této přímé demokracie se nějaký zájmový kartel stará o politizaci technické danosti. Pokud bychom vyvolali například referendum o tom, zda existují homosexuálové, zda má žena být v kuchyni a pak je v bezpečí před domácím násilím; pak bychom se dozvěděli z výsledků, že homosexualita neexistuje a násilí na ženách se v kuchyni odehrává ve stejném množství jako na mužích. Dnešní společnost je totiž nemocná zpochybňováním. A zpochybňování je základní technika politizace technické a strukturální danosti.

Nadnárodní organizace jako OSN nebo EU se hlavně mají snažit o odpolitizování technických a strukturálních daností světa. K tomu vznikají úmluvy, které by toto měly na nadnárodní úrovni nastolovat. Tyto úmluvy se tvoří dobrovolně a v citlivém modu několikaletých diskuzí. Specifikují skutečnosti, které by neměly v určité problematice znovu a znovu podléhat zpochybňujícím diskuzím.

Na národní úrovni lze přesto potom z venčí těžko usledovat, zkontrolovat a postihnout například podfinancování řešení některé problematiky. Nechápu tedy, proč se bojuje proti samotným těmto úmluvám. Respektive chápu. Je to pokus zesměšnit Česko na mezinárodní úrovni a vystavit naše občany nové kulturní konfrontaci se západem.

V případě Istanbulské úmluvy není asi náhoda, že zrovna Rusko je jejím velikým aktivním odpůrcem. V případě úmluvy o migraci v režii OSN není asi náhoda, že zrovna USA jsou nyní proti. Ale fakt migrace se nezmění jakýmkoli hlasováním, potažmo jen v českém či třeba v deseti zemských parlamentech. Hrozba násilí nemá rovněž nic společného s levicovostí či pravicovostí. Můžeme tisíckrát odhlasovat zákaz násilí, ale násilí zde vždy bude. Alkoholismus, toxikace i prostituce nebo podvody na bezmocných lidech rovněž. Dané lidské projevy nelze nějak přehlasovat. Proto nejsou politikum. Jejich podstatě se každý stát musí chtěj nechtěj věnovat. Může je zakrývat, utajovat nebo zpochybňovat, ale tím je nevymýtí ani nevyřeší, ani nepotlačí.

Samozřejmě, že nějaká represe vůči výstřelkům výše jmenovaným se musí odehrávat. Jistě se najde nemálo těch, kdo se tak v budoucnu nechají odradit. Ale vyzkoušenou efektivní pravdou je i prevence, která je dokonce často ekonomicky výhodná. Proto v objektivním hledáčku výchovy musí být postoj ke genderové problematice, k násilí apod. Chce vážně někdo popírat, že výchova dětí má smysl? Momentálně bych ovšem výchovu nějaké katolické organizaci nesvěřil. Bohužel se to dnes týká například i skauta, což je veliká škoda.

Nic proti věcné diskuzi o velikosti a způsobu podpory či nepodpory těch či oněch pomocných či výkonných organizací. Ovšem to, že výše uvedená diskriminační problematika musí být řešena, by mělo být ve zdravé a svobodné společnosti samozřejmé. K tomu se prostřednictvím uvedených úmluv je možné přihlásit a účastnit se v tomto smyslu mezinárodní spolupráce, která je nezbytná.

Pokud někdo argumentuje tím, že se u nás některé trestné činy nevyskytují, jako třeba mrzačení ženských genitálií, toho pak odkazuji na nebezpečí, že se pak snadno může stát, že se v Evropě budou takové „operace“ odehrávat právě u nás, kde to není trestné. Mezinárodní harmonizace práva má v této oblasti klíčový význam.

Pokud někdo argumentuje, že tyto úmluvy jsou již zbytečné, neboť se v našem právu již tyto problémy řeší, bych řekl, že zbytečné to není, aby se naopak zanedlouho za nějaké pochybné vlády opět neškrtly. Ale když si tu zjevnou likvidaci odmyslím, zbývá pohled na to, že pokud u nás tyto problémy již řešeny jsou, pak se nikdo nemusí ničeho obávat, protože se nic v našem právu měnit nemusí a přihlásíme se pouze k mezinárodní harmonizaci a spolupráci.

Přesto slyším argument o jakési indoktrinaci v oblasti genderu. Chceme snad našim dětem zatajit, že existuje homosexualita? Že existuje domácí násilí? Ve školách zajisté zaznívají mnohdy kontroverzní informace. Třeba dítě z katolické rodiny je třeba konfrontováno s evolucí a popíráním náboženství. Na druhé straně se existence a podstata náboženství také ve škole vykládá a nezatajuje. Rodiče jsou zde jako rozhodující moudrý korektiv. Vyváženě jsme se v minulosti doma normálně dovídali, že socialismus má svá úskalí. Ve škole jsme se s učiteli nepřeli. Každý dobře věděl, jak to je. Vždycky budou skutečnosti a pravdy některým lidem trnem v oku, ale to je podstata světa, že si musíme zjevné věci neustále ozřejmovat a svá dej Bůh dobrá přesvědčení upevňovat. Mnohdy nejkvalitněji tváří tvář kritice a opačnému názoru.