Mýty a stereotypy v diskuzi o migraci

Diskuze nemá žádnou hodnotu, nemá-li nějaký společně uznaný základ. Zde na blogu se vede politika. Ideologie zastánců toho či onoho má navrch před jakoukoli koncepcí a logikou. Má přednost dokonce i před fakty.

V poslední době obzvláště mi přijde trapné, když pod moje příspěvky přijde někdo vykřiknout svojí neoblomnou pravdu. Nadávku považuje za argument. Ale hnedle druhou větou mi napíše, že jsem napsal nesmysl, že můj příspěvek nemá žádnou logiku. A tak stále dokola.

Mýty jsou pro mne v jakékoli problematice neověřené nebo neověřitelné fakty. Platí to i pro proporcionální tvrzení typu: kriminalita migrantů je největší a jediná nás ohrožuje.

Stereotypy jsou tvrzení, o nichž bojující strana ví, že je nemá ověřené, ale všichni tvrdí toto, tak to hlásám také. Takový dobrý příklad šílejícího stereotypního myšlení je nálepka neomarxista. Případně, že všechny neziskovky kradou nebo vydělávají na migraci. (Prostě v intencích: Všeci kradnú!)

Samozřejmě pevná hranice mezi mýtem a stereotypem je pohyblivá. Původně vznikne mýtus a z něj posléze stereotypní tvrzení, které svým tisícím opakováním se pro některé bojovníky stává již neoddiskutovatelnou pravdou, o které se ani diskuze již nepředpokládá.

Samotný pojem migrace se vyvíjí. Vždycky tu byla, ale nenabývala takové důležitosti, dokud nepřišel mýtus o plánované invazi, v niž se migrace vyvinula. Samozřejmě je to otázka státní podpory mýtu, že jistý zbohatlý maďarský humanofil Soros platí a plánuje tuto invazi. Tedy jeden kapitalista je prý schopen položit jeden celý kontinent, až se z něj stává málem „inkontinent“. Vzpomínám si na někdejší sovětský mýtus v době represí před druhou světovou válkou. Jistí odpůrci režimu prý kopou tunel z Moskvy do Bombaje. Tento mýtus při výslechu vytvořil jistý intelektuál, který si mysle, že když se přizná k takovému nesmyslu, všichni (veřejnost) pochopí, že to je nemožné a procesy nemají žádné opodstatnění. Plánovaná invaze prostřednictvím migrace je stejný nesmysl.

Mnohé diskuze jsou postaveny právě na tom, že prý jistí vítači touží po maximálním proudu migrantů bez kontroly, protože neuznávají fakt, že teroristické organizace prostřednictvím této migrace vysílají také svoje agenty. Neznám nikoho, kdo by to popíral, že nekontrolovaná migrace je bezpečnostní riziko. Rozdíl je akorát v tom, že tzv. vítači trvají na dodržování zákonů a jistou spravedlnost pro stejné lidské bytosti, jako jsme my sami, na což snadno zapomínáme. Jednou můžeme být takovými migranty ve vlastní zemi my všichni. Stejně jako Merkelová svým: Wir schafen das vůbec neměla na mysli nekontrolované pozvání migrantů, tak ani tzv. vítači nemají žádný zájem na proměně kulturní a etnické situace v evropských zemích. Nicméně protistrana nezřízeně a stereotypně dokola opakuje všechny tyto nesmysly dotované dílčím maďarským mocenským zájmem. Nic jiného než boj o moc za tím není.

Neznám jediné sluníčko nebo vítače, který by chtěl utajovat nebo popíral kriminalitu migrantů. Přesto je to další stereotyp, který tento mýtus neustále dokola omílá. Problém migrantů je problém. Ale není a nemůže být důvodem k nějakému plošnému řešení. Presumpce neviny platí pro celé lidstvo, tedy i pro migranty. Je to problém, je to obtížné, ale nemůžeme netrvat na dodržování lidskoprávních zákonů jen proto, že to není levné. Úvahy o levném usmrcení byly základem holokaustu a není možné se k tomu ani náznakem vracet. Diktatura silné ruky je jistě zjednodušením a zlevněním složité a zdržující demokracie, ale každé jiné řešení vede k vyvražďování odpůrců kvůli zanedbatelným záminkám. Ve Rwandě se etnika lišila prý tvarem nosu.

Není také pravda, že by neexistovali žádní neomarxisté. Skutečně takové filosofické zařazení existuje a má své opodstatnění. Podle mne by takto mohl být označován protagonista, který se k tomuto učení veřejně hlásí. Vychází úzce vymezeně z Marxových postulátů a koneckonců hájí Marxe, jako špatně pochopeného filosofa. To, že Marxe za některé jeho postuláty odsuzujeme je správné, ale nesprávné je tvrdit, že nebyl filosof, že vůbec žádné jeho myšlenky a nálezy neplatí. Patří do historie filosofie, ale nemusí být nijak adorován. Dnes se tato nálepka používá dokonce na nejvyšší státní úrovni jako nadávka, nebo spíše výhrůžka. Když chcete něčí myšlenky označit za totalitně nebezpečné a svobodu či vlast poškozující, vykřiknete: Neomarxista! Je to nesmysl. Řada takto zastrašovaných diskutujících Marxe nečetla, ani nezná jeho základní postuláty, podobně jako ti nadávající. Protože kdyby Marxe znali, nenálepkovali by každý protivný názor, ale jen názory vymezené třídním bojem, zpochybňováním vlastnictví apod.

Nikdo rozumný rovněž nepopírá, že vznikly debatérské nálepky pro protagonisty strany protivné, která se programově nehodlá zdržovat nějakými zákony a střílení přenechává primitivům. Jistý civilizovaný posun neonacismu je patrný v celém světě. Jeho nové formy se snaží za každou cenu zakrýt pravé motivy jednání a myšlení tím, že vytváří cílevědomě dojem jakési zájmové (life stylové) činnosti, sportovního utkávání stejně platných myšlenek, kdy násilí je prostě zábava. Někteří zachází dokonce tak daleko, že převracejí jakékoli základní určení humanizace a dehumanizace. Někdejší liberální humanisté jsou prý diktátorští, totalitní neonacisti. Těžko komentovat. Za sebe mohu říci, že jsem zpočátku svoje podezření zcela na rovinu vyslovoval a byl jsem přitom značně osobní. Je pravda, že útoky a vyhrožování mi za takovou praxi nestojí. Já osobně mám na sklonku života pro strach uděláno, ale nerad bych do problémů s extrémisty zatáhl svoje blízké. Proto jsem dospěl k neologismu „migrofobie“ potažmo „migrofob“, případně i neonarcismus. Z toho poslední pojem je spíše psychologizující, zatímco migrofobie je výraz na hranici psychiatrického označení. Vycházím z toho, že nemoc není zločin. Z těchto důvodů se mi tedy zdají ony neologismy jistým východiskem, které sice označuje, ale spíše na hranici nadsázky, než diagnózy. Na druhé straně mi označení sluníčko nebo vítač připadá stejně nesmyslné, ale přijatelné. Nejubožejšímu označování za islamofila se vždycky z plna hrdla směju. Patřím mezi důkladné kritiky jakéhokoli doslovného náboženství, které vytváří mrtvé formy stáleplatné politické ideologie. Místo zákazu zahalování žen, bych v Evropě naopak přikázal stejné zahalování mužů, ve smyslu užij si, co chceš po vlastní ženě. Podobně by se mělo zacházet i s úpravou genitálií mužů, aby neměli ze styku žádný požitek etc. Vyslovuji to ovšem jen jako absurdní požadavky na úrovni kopání tunelu z Moskvy do Bombaje. Možná by mnohým pomohlo nebrat se tak vážně a zkusit třeba pěstovat smysl pro humor.

Před závěrem chci ještě shrnout mýtus o návratu migrantů do jejich vlastí, který se obrací ve stereotyp nutného okamžitého konečného řešení či nulové tolerance ilegální migrace, nevpuštění na kontinent, v jisté alibistické formě proklamace o pomoci tam u nich v jejich vlasti. V žádném ohledu neznají dějiny lidstva případ, kdy by se zdařilo zcela a trvale zabránit migracím obyvatelstva. Samozřejmě je to tím, že migrující většinou nemají co ztratit. Jejich situace je z mnoha velmi různých důvodů zoufalá. Určitě se najdou i blázni, kteří věří, že jim v Evropě budou pečení holubi létat do huby. Ovšem tvrzení, že jsou jenom takto motivovaní všichni migranti, je zhůvěřilost. I v Evropě existují kapitálové skupiny, které potichu podporují migraci kvůli tlaku na nižší mzdy. Někdejší evropské nepřizpůsobivé nahradili ekonomičtí migranti. Má se tím zakrýt pokračování v drasticky úsporné politice vůči veřejným rozpočtům. Heslem doby se stalo zneužívání dotací neziskovkami, které se obrací i proti invalidům, kultuře nebo sociální pomoci. Kvůli nenávisti vůči Člověku v tísni nakonec zrušíme v Česku i rozpočty dobrovolných hasičů i sportovců. Až k tomu může vést programová paušalizace a nerozeznávání rozdílů v neziskovém sektoru. Nejsměšnější na tom všem je, že se nyní na tomto ryze pravicovém programu podílejí komunisté vedle sociální demokracie. Nejde o nic menšího než o pokračování v likvidaci tzv. veřejného sektoru. Všechno si tržně pomůže samo. Nevpuštění na kontinent je směšná politika. Neuskutečnitelná technicky ani trvale z hlediska lidských práv. Vážné uskutečnění této politiky by nutně vedla v trvalé variantě k vyslovení rozdílu v hodnotě lidského života např. Evropanů a migrantů. Zatím jsme díky deklaraci OSN z roku 1948 všichni jedno lidstvo, v zásadě stejné lidské bytosti. Věřím, že tato deklarace nebude zrušena. Osobně toto považuji za svůj program; udržet deklaraci rovných práv člověka.

K pomoci ve vlastech migrantů bylo napsáno mnohé. Jsem v tomto ohledu maximálně skeptický. Nehodlám již nikomu odpovídat na triviální otázky, zdali jsem četl ženevskou konvenci. Nehodlám dokola opakovat, jak posuzuji tu či onu deklaraci typu Dublin IV. apod. Napsal jsem zde řadu článků na zcela jiném levelu. Evropané propásli slíbenou pomoc severní Africe díky ekonomické krizi importované z USA 2008. V roli investorů Evropu předběhly bohaté ropné emiráty. Této změně přispěla vlažná podpora „arabského jara“, nejednotná politika EU, kdy francouzské relikty a utilitární zájmy odporují společné politice. V tomto regionu Evropa ztratila důvěru. Jediným zájmem Evropanů bylo omezit či zamezit migraci. Nedokázali se napojit na žádné progresivní intelektuální nebo politicko-ekonomické okruhy. Soudný člověk vidí a slyší nulovou hodnotu informovanosti o těchto zemích. Reprezentace severoafrických zemí nepřijede dnes ani na pozvání Francouzů do Paříže, a když už se přeci jenom vydá na výlet, úzkostlivě nic neslibuje ani nepodepisuje, vyjma prázdných rezolucí a proklamací o mlhavé spolupráci v budoucnosti. Odborná literatura tyto jevy jednoznačně indikuje. Dopravit a uplatnit nějakou účinnou pomoc kdekoli v Africe je pro Evropany nyní prakticky nereálné. V tomto ohledu se musí změnit diplomatické paradigma. Násilí také ničemu nepomůže, ačkoliv na to mnozí spoléhají. Afričané nejsou spratci, kterým Evropan napráská, když nevykoná, co se Evropanovi líbí. Dnes již nemusí. Jejich pasivní rezistence je zcela zřejmá. Již blízká budoucnost všechny tyto fakty obnaží a v současné politice nebude již možné pokračovat. Leda by se Evropané nechali obelhávat donekonečna.

Možná se ale Evropané chtějí nechat obelhávat. Občas slyší na pěkné nesmysly. Sice ještě extrémní strany zaměřené proti rovným lidským právům nemají výkonnou většinu, ale v některých vládách se objevují a politiku ovlivňují. Jejich voliči slyší na různé nesmysly, jako třeba islamofobii apod. Přes zcela jasný fakt, že se drtivá většina muslimů vůbec nechová podle islamistické politické ideologie, řada lidí polyká islamofobní bubliny v domnění, že tyto bubliny obsahují křesťanskokulturní spásu. Přitom meritem problému je důsledná sekularizace. Žádné náboženství by nemělo regulovat státní politiku. Je to sice hrách na stěnu, ale snad jednoho dne bubliny splasknou, až se ukáže, že politika násilí či rychlé pomoci v Africe absolutně nemá naději cokoli změnit.

Pouze dlouhodobě nastavená politika nové spolupráce, lemovaná mezinárodním bojem proti globálnímu zločinu má naději na změnu.

Možná tím některé mé obdivovatele trochu zklamu, ale hodlám se nyní orientovat na kulturnější témata. Čímž neříkám, že tu a tam zase do něčeho neklovnu.