Náboženská svoboda patří mezi lidská práva a je pevně spjata s dalšími právy: se svobodou projevu, svobodou shromažďovací a sdružovací, s právem na respektování soukromí a se zákazem diskriminace.
Díky veřejnému nepříteli číslo jedna, nejenom, že začali odpůrci islámu masově číst Korán, ale také si všímají a veřejně odsuzují diskriminaci žen. Je to velmi potřebné obohacení. Islamofobní muži shánějí všemožné podklady o kdejakém znásilnění cizinci, opublikují, kriticky okomentují, odsoudí. Skvělé. Samozřejmě se nejvíce vyžívají v hrůzostrašném líčení zejména hromadných znásilnění. Často je líčí jako typicky masový úkaz, jehož se islámští migranti dopouštějí a budou u nás v masovém měřítku dopouštět. Není to však typické jen pro islámský svět. Kolektivní znásilňování se vyskytuje v gangsterských komunitách a sektách po celém světě a v různých náboženských okruzích. Pravda, zdá se, že kolektivní znásilňování není typické pro dnešního Evropana. Kolektivní znásilňování tady nechceme! A to je právě příležitost uvědomit si, že znásilňování u nás vůbec nechceme.
V ČR se za rok vyskytne podle průzkumů různých organizací dvanáct tisíc znásilnění. Mnoho z nich není nahlášeno, vyšetřeno ani odsouzeno. Zdá se, že v nynější nové situaci, kdy hrozí masivní expanze kolektivních znásilňovačů, začnou si všichni ve společnosti uvědomovat, že znásilňování, diskriminace, domácí násilí a další odporné jevy, jsou hodny pozornosti. Přestože takové znásilnění nebo projevy domácího násilí nejsou na Češce potažmo Evropance vidět, tak díky vnějším diskriminačním znakům islámských diskriminovaných žen si postupně uvědomíme, co se děje u nás doma. Pro mnoho obětí násilí je tedy příliv migrantů velkým obohacením, které mění veřejné mínění novým správným směrem.
Dosud se diskriminace a domácí násilí včetně znásilňování u nás velmi zpochybňovalo, což vedlo k nízké objasněnosti, stahování žalob, bagatelizaci na veřejnosti, které na obecném zpochybnění těchto jevů potichu spolupracovala. Na islámských ženách je díky násilnému zahalování diskriminace vidět. Je to pobuřující! Je to však méně pobuřující v případech, kdy to na ženách v našem okolí není vidět? Těším se, že pokrokoví islamofobové neopomenou při ochraně naší společnosti ani naše české individuální znásilňování. Očekávám, že ve svém okolí budou bedlivě indikovat příznaky takových jevů a při každém nejapném vtípku zavánějícím schvalováním nebo chlubením se násilím, se nejen nezasmějí, ale dají svou nevraživost znatelně najevo. Počítám, že kolem roku 2020 již nebude potřeba ani zákon, jenž umožňuje vykázání násilníka ze společné domácnosti, a že zaniknou všechny azylové domy, kam se uchylují ženy s dětmi, jimž toto opatření nepomáhalo. Bylo by to záhodno, neboť jeden takový azylový dům byl nedávno v mém okolí zrušen, protože se takzvaně proflákl a obtěžující muži vyvolali pozornost okolního obyvatelstva, které svými stížnostmi přispělo k odsunutí azylového domu jinam. Islamofobové jsou nadějí tohoto národa.
Díky islamofobním žalobám na existenci islámu se také v nejbližší době dočkáme upřesnění pojmu náboženská svoboda, a možná i pojmu náboženství či vyznání. Protože dnes, kdo by se v tom vyznal? Nějaké vyznání totiž mají všichni. Ono odmítnutí boha a víra v kauzální hmotu je také vyznání. Bohem je hmota, příroda nebo cosi. Zdálo se, že tato diskuze o víře je v naší zemi mrtvá, ale dnes je situace jiná. Zanícené náboženské diskuze vyvolávají hlubinné tradice křesťanského myšlení, o němž jsme se domnívali, že je v ČR zcela zlikvidováno. Opak je pravdou. Dovoláváním se někdejších tradičních hodnot se obnoví síla křesťanství a ono ubohé hmotařství, které beztak zavinilo onen mutlikulturně sekulárně neomarxistický marasmus, padne do historického zapomnění.
