Feminismus není levice

Feminismus, LGBT, multikulturalismus, ekologie nebo i sociální politika, nejsou jen levicová témata. Žádná pravicová vláda nezrušila ani ministerstvo životního prostředí, ani ministerstvo sociálních věcí.

Problematika lidských práv byla tradičně jednou z argumentací západu proti někdejšímu socialistickému táboru. Stejně tak je tomu dnes v případě islamismu. Politicky lze jistě uchopit různě obsah lidských práv. Objektivně však nelze založit dnes žádnou politiku bez lidských práv, má-li to být politika ve prospěch nějaké lidské skupiny a jejich „obzvláštních“ práv. Mnozí u nás se dnes domnívají, že jedna lidská práva mají úplnou přednost před druhými. Filosoficky, eticky, ani politicky se ovšem nedá takové pojetí odůvodnit.

Extrémní názor, že všechna výše uvedená témata jsou jen doménou levice, jen dokazuje nemohoucnost v myšlení, neschopnost navrhovat lidsky průchodná řešení. Zrušení těchto témat je volání po válce. Je to návrat k monopolnímu myšlení, které uzavírá společnost do slepé sociální bubliny. Zákon o zákazu prostituce neuspěl napříč všemi režimy od starověku. Příčina je jasná, nikdy nebudeme andělé a nezapřeme některá přirozená pudová nastavení. Přesto se nazýváme a považujeme za civilizovanou společnost, kterou ohraničují zákony postavené na představě všelidských lidských práv. Pokud některá politika tento koncept opouští a chtěla by usilovat o vyloučení některých lidí ze všelidského náhledu na lidstvo, ruší tím smysl civilizace.

Civilizace je problematická, protože je zčásti vždy založena na „cítění“ a morálce. Vědomost hrne jako pluh společnost kupředu, aniž by si byla vědoma budoucích problémů spojených s realizací mechanickou silou. K některým civilizačním postojům musí lidé dospět dobrovolně. Tento romantický předpoklad sice strhává značnou část společnosti k civilizovanému, morálně podloženému způsobu života. Vedle toho jiní cynicky počítají, kolik na tomhle naivním postoji trhnou. Co není zakázáno, je povoleno. A já sám, vždycky sám, své koníčky osedlám. Ti co na společnosti utrhli, také nakonec potřebují fungující civilizovanou společnost, kde si hodlají své zisky užít. Proto, mají-li všech pět švestek pohromadě, nelikvidují společnost extrémními změnami. Extrémní změnou je, když označíte nějaký všelidský problém, který vytváří objektivní společenské téma k řešení, třeba feminismus, za jednostrannou agendu odporné skupiny lidí.

Přirozená lidská témata nelze vyloučit z žádné politiky. Každá správa státu bude muset opět „tématický“ problém řešit a na neutuchající otázky podat odpovědi. Historicky feminismus u nás rozhodně nebyl levicový. Ačkoliv se dotýkal např. sociálního postavení rozvedené ženy, nestal se výhradním tématem levice, pokud by nepřišel nějaký revoluční vědátor, který by označil prvorepublikové národní socialisty nebo prezidenta Masaryka za levičáky. Paradoxně u nás nebyl feminismus vybojován zdola, ale reformován shora. Při vzniku republiky dostaly ženy jedním rázem celý balík občanských práv najednou. Právem to ovšem nekončí, nemůžete postavit preventivní hlídky proti domácímu násilí do každé rodiny. Jde o to, aby veřejné mínění vyloučilo a pohrdlo mužem, který svůj problém se ženou řeší násilím. Pokud si takového odsudku budou muži vědomi, překročí jich rubikon násilí jen hrstka. Co je na tomto pohledu levicového, zdali muž ženu bije nebo nebije? Já myslím, že nic. Věcnost problému není ani levicová, ani pravicová. Nevěcnost je extrém.